41 C 63/2021-98 — Okresní soud ve Zlíně

1. Dle § 157 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) v odůvodnění rozsudku pro uznání uvede soud pouze předmět řízení a stručně vyloží důvody, pro které rozhodl rozsudkem pro uznání. 2. Předmětem řízení je zaplacení částky 14 654,97 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 13 590,05 Kč od [datum] do zaplacení, tj. závazků ze smlouvy o bankovních produktech a službách, uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], na základě které byl žalované zřízen bankovní účet č. [bankovní účet] s čerpáním kontokorentního úvěru. 3. K důvodům pro rozhodnutí rozsudkem pro uznání soud uvádí, že usnesením Okresního soudu ve [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byla žalovaná vyzvána, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení tohoto usnesení písemně vyjádřila ve věci samé k žalobě, která jí byla spolu s usnesením doručena. Žalované byla tímto usnesením uložena povinnost uvést, zda nárok uplatněný v žalobě uznává, popřípadě zda nárok uznává jen zčásti nebo co do základu s tím, že uzná-li nárok, rozhodne soud na tomto základě o věci samé (o její části nebo o jejím základu) rozsudkem pro uznání (§ 153a odst. 1 o. s. ř.). Jestliže žalovaná nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, byla povinna ve vyjádření vylíčit rozhodující skutečnosti o věci samé, na nichž staví svoji obranu proti žalobě (zejména uvést, která z tvrzení žalobkyně považuje za nesporná, tj. odpovídající skutečnosti, dále které skutečnosti činí předmětem sporu a proč, co v tomto směru tvrdí sám) a označit důkazy k prokázání svých tvrzení, a to tak, aby bylo zřejmé, k prokázání které konkrétní právně významné skutečnosti má být ten který důkaz proveden. Rovněž byla žalovaná poučena, že pokud se bez vážného důvodu ve věci samé písemně nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod jí v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti ní žalobou uplatňován, uznává a soud ve věci samé rozhodne rozsudkem pro uznání (§ 153a odst. 3 o. s. ř.). Žalované bylo citované usnesení spolu s žalobou doručeno dne [datum] a ve stanovené lhůtě 30 dnů zůstala žalovaná zcela pasivní. Jelikož se tedy žalovaná ve stanovené lhůtě do [datum] ve věci samé k žalobě ani nijak nevyjádřila ani nesdělila, že by jí v tom bránil vážný důvod a jaký, nastoupila zákonná fikce uznání žalobního nároku žalovanou podle § 114b odst. 5 o. s. ř. Na základě této fikce uznání nároku soud rozhodl (musel rozhodnout) v neprospěch žalované rozsudkem pro uznání (§ 153a odst. 3 o. s. ř.). Účinky uznání nelze za řízení vyvrátit a nezanikají ani uplynutím času. Žádné zákonné ustanovení nepřipouští důkaz opaku, tedy prokázání toho, že k uznání nároku žalovanou ve skutečnosti nedošlo. 4. Soud na tomto místě podotýká, že při svém rozhodování zohlednil recentní nálezovou judikaturu Ústavního soudu (zejm. nálezy ve věcech vedených u Ústavního soudu pod sp. zn. IV. ÚS 842/16, I. ÚS 1024/15, Pl. ÚS 13/15) a dospěl k závěru, že soudem ochrany ústavnosti artikulovaná nutnost citlivosti při postupu podle § 114b o. s. ř. nedopadá na situace procesně zcela nečinného žalovaného, který náležitě nedbá svých procesních práv a povinností (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1951/2004, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutích a stanovisek). 5. V daném případě nejde ani o zcela jednoduchou věc, která by nevyžadovala podrobnější a rozsáhlejší přípravu jednání, v níž by vydání usnesení podle § 114b o. s. ř. bylo vyloučeno. Nejde ani o zjevně bezdůvodnou žalobu. 6. Z pohledu žalobních tvrzení je pak dostatečným podkladem pro vydání rozsudku pro uznání takové vylíčení rozhodujících skutečností žalobkyní, které činí žalobu projednatelnou ve smyslu ustanovení § 79 odst. 1 o. s. ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 10. 2004, sp. zn. 32 Odo 180/2004). 7. Pro úplnost soud uvádí, že nárok žalobkyně je dle žalobních tvrzení odůvodněn povinností žalované k vrácení poskytnutých peněžních prostředků s úrokem dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“) a zaplacení zákonného úroku z prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů ve spojení s § 1958 a násl. občanského zákoníku. 8. O právu účastníků na náhradu nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně splnila podmínky pro přiznání práva na náhradu nákladů řízení dle ustanovení § 142a o. s. ř. a byla v řízení zcela úspěšná, má tedy právo vůči žalované na plnou náhradu nákladů řízení účelně vynaložených k uplatnění práva. Účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně jsou: - zaplacený soudní poplatek 800 Kč; - odměna právního zástupce za zastupování 4 980 Kč: z tarifní hodnoty 13 590,05 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu, žalobu) á 1 660 Kč dle § 6 odst. 1, § 7 bodu 5., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, - hotové výdaje advokáta 900 Kč za shora uvedené tři úkony právní služby á 300 Kč dle § 13 odst. 1., 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, - DPH 1 234,80 Kč - 21% ze základu 5 880 Kč (4 980 + 900) dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., tj. celkem na náhradě nákladů řízení 7 914,80 Kč. Náhrada nákladů řízení je splatná k rukám právního zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. 9. Dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné v obecné pariční lhůtě, když za řízení nevyšly najevo okolnosti případu nebo důvody na straně účastníků, pro které by bylo namístě stanovit lhůtu plnění jinou (§ 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř.).