46 C 278/2021-37 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobou podanou dne 17. 5. 2021 se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 17 798 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 17 798 Kč od 25. 2. 2016 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ Společnost“), a žalovaná uzavřely prostřednictvím internetu dne 15. 1. 2016 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě téhož dne poskytla Společnost žalované zápůjčku ve výši 13 500 Kč převodem na bankovní účet žalované. Žalovaná se zavázala vrátit Společnosti jistinu zápůjčky společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 298 Kč do 24. 2. 2016, avšak této povinnosti nedostála. Společnost posléze uvedenou pohledávku postoupila žalobkyni. Žalovaná ničeho neuhradila ani na předžalobní výzvu zástupce žalobkyně ze dne 2. 2. 2021. 2. Žalovaná ve vyjádření namítla promlčení žalobou uplatněného nároku, neboť údajná zápůjčka ze dne 15. 1. 2016 se měla stát splatnou ke dni 24. 2. 2016. 3. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. za použití § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Zjištěný skutkový stav</b> 4. Žalobkyně soudu předložila listiny označené jako„ Smlouva o zápůjčce“,„ Rozhodčí smlouva“,„ Zápis z vysvětlení následků uzavření rozhodčí smlouvy“ a„ Všeobecné obchodní podmínky pro smlouvy o zápůjčce“, kterou měly Společnost a žalovaná uzavřít dne 15. 1. 2016; tyto listiny nejsou opatřeny podpisem žalované. Společnost zaslala dne 15. 1. 2016 na účet č. [bankovní účet], vedený na žalovanou, částku 13 500 Kč, VS odpovídající rodnému číslu žalované, zpráva pro příjemce: Pujcka 1776371 (viz výpis z účtu na č. l. 23). Dne 1. 1. 2021 si ujednaly Společnost coby postupitel a žalobkyně coby postupník smlouvou o postoupení pohledávek, kterou se Společnost zavázala postoupit žalobkyni pohledávky uvedené v příloze č. 1 této smlouvy s účinností ke dni 31. 10. 2020 za úplatu specifikovanou v příloze č. 2 smlouvy (tam byla výše úplaty začerněna); strany se v čl. II.3 smlouvy dohodly, že pokud postupník nezaplatí úplatu za postupované pohledávky v termínu do 20 pracovních dnů ode dne postoupení, k postoupení pohledávek nedojde (postoupení není účinné). V příloze č. 1 byla pod položkou č. 9021674 uvedena pohledávka za žalovanou v aktuální výši 35 946,93 Kč (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 vč. příloh č. 1 a 2). Dopisem ze dne 2. 2. 2021, zaslaným téhož dne, vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k zaplacení částky 46 255,93 Kč do 3 dnů na bankovní účet s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky; přílohou dopisu bylo oznámení Společnosti o postoupení pohledávky na žalobkyni, z něhož nebylo patrno, kdo měl za Společnost jednat, stejně jako chyběl podpis příslušné oprávněné osoby (viz výzva k úhradě před podáním žaloby, oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek); žalovaná ničeho neuhradila (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně, kdy splnění dluhu prokazuje dlužník). <b>Právní posouzení věci</b> 5. Soud v souladu se zásadou procesní ekonomie se zaměřil nejprve na námitku promlčení řádně vznesenou žalovanou, načež dospěl k závěru, že je důvodná. 6. Dle tvrzení žalobkyně měly Společnost a žalovaná uzavřít dne 15. 1. 2016 smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), v důsledku čehož Společnost poskytla žalované téhož dne na její účet jistinu zápůjčky ve výši 13 500 Kč, kterou měla žalovaná vrátit společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 4 298 Kč nejpozději do 24. 2. 2016. 7. Pokud by soud vyšel ze situace, že skutečně k uzavření tvrzené smlouvy došlo, byl by nárok Společnosti, resp. žalobkyně po postoupení pohledávky nepochybně promlčen. Strany si sjednaly splatnost zápůjčky dne 24. 2. 2016, tudíž by nepochybně věděly (či vědět měly a mohly), že právě tento den představuje tzv. actio nata (§ 619 odst. 1 o. z.), od něhož se odvíjí počátek a logicky i konec tříleté promlčecí lhůty stanovené v § 629 odst. 1 o. z. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2007, sp. zn. 26 Odo 683/2006). Lze tedy učinit závěr, že promlčecí lhůta by uplynula dne 24. 2. 2019 a ode dne následujícího by již byl nárok na zaplacení jistiny zápůjčky spolu s poplatkem za její poskytnutí, jakož i spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2010, sp. zn. 31 Cdo 4291/2009) promlčen; tedy mohl být soudně přiznán pouze za předpokladu, že se žalovaná strana nedovolala promlčení, což se v daném případě ovšem stalo. 8. I kdyby pak soud vyšel ze situace, že k uzavření tvrzené smlouvy ve skutečnosti nedošlo, popř. tvrzená smlouva by byla absolutně neplatnou např. z důvodu, že Společnost řádně nezkoumala úvěruschopnost žalované, i v takovémto případě by nárok byl promlčen. V daném případě by totiž Společnost již dne 15. 1. 2016 nepochybně věděla, resp. vědět měla a mohla, že poskytla na účet žalované částku 13 500 Kč, aniž by pro takovou platbu nebyl dán právní důvod, tedy že k vydání tohoto bezdůvodného obohacení je povinná žalovaná (§ 621 o. z.). Jestliže přitom v případě bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena splatnost, mohla se Společnost vůči žalované domáhat zaplacení bezdůvodného obohacení již dnem následujícím po poskytnutí peněžité částky, tj. dne 16. 1. 2016 (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1145/2018). Lze tedy učinit závěr, že k uplynutí tříleté subjektivní promlčecí lhůty by došlo dne 16. 1. 2019. Jestliže žalovaná důvodně vznesla námitku promlčení, nebylo možné Společnosti, resp. po postoupení pohledávky žalobkyni žalobou uplatněný nárok přiznat. 9. S ohledem na uvedené soud žalobu v plném rozsahu pro nedůvodnost zamítl. <b>Náklady řízení a lhůta k plnění</b> 10. Žalovaná byla zcela procesně úspěšná, a tak má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na plnou náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč, které tvoří jeden režijní paušál á 300 Kč za vyjádření k žalobě dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a) a 2 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. ve znění pozdějších předpisů (výrok II.). 11. Lhůtu ke splnění uložené povinnosti stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.