11 C 24/2022-26 — Okresní soud ve Zlíně

<i>1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné (což je tento případ), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> 2. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na úhradu nákladů laboratorního rozboru vzorku krve po dopravní nehodě, kterou žalovaná prodělala [datum] v [obec]. 3. Soud učinil závěr o skutkovém stavu, že dne [datum] nedala žalovaná při jízdě na kole po ulici [ulice] v [obec] přednost motorovému vozidlu a došlo pak u ní k těžkému zranění a leteckému převozu do nemocnice v [obec], přičemž následný test byl pozitivní na amphetaminy. Žalobkyně poté uhradila nemocnici náklady za rozbor vzorku krve v částce 1 417 Kč. <i>4. Podle § 2991 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen„ o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 5. Žalovaná byla účastníkem dopravní nehody, kterou zavinila, a v rámci následného šetření došlo k odběru biologického materiálu za účelem zjištění přítomnosti návykových látek v organismu dle § 20 a násl. zák. č. 65/2017 Sb., který měla žalovaná s ohledem na pozitivní výsledek dle § 24 odst. 2 a 3 cit. zák. uhradit. Tuto úhradu provedla za žalovanou žalobkyně, jež tak plnila za jiného bez právního důvodu a žalovaná se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila podle § 2991 a násl. o. z., přičemž žalobkyně má zákonnou povinnost tuto částku po žalované vymáhat dle § 14 odst. 4 zák. č. 219/2000 Sb. Žalobkyně vynaložila na úhradu částku 1 417 Kč, kterou žalovaná doposud dobrovolně neuhradila, a proto jí k tomu zavázal svým rozhodnutím soud. 6. V souvislosti s úrokem z prodlení je třeba mít na paměti, že na zesplatnění dlužné částky je třeba hmotněprávní výzvy. Ač žalobkyně žalovanou opakovaně upomínala o zaplacení dlužné částky, zaslané písemnosti nebyly ani v jednom případě doručeny, přičemž nebyly ani uloženy, čímž by byla naplněna teorie dojití a od data uložení by bylo možné odvíjet splatnost a prodlení, byť se žalovaná objektivně s písemností neseznámila (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2010, sp. zn. 23 Cdo 2926/2009). Žalovaná tak byla hmotně-právně vyzvána až žalobou (§ 41 odst. 3 o. s. ř.), jež jí byla doručena 14. 2. 2022, čímž k zesplatnění částky došlo 15. 2. 2022 a žalovaná je od 16. 2. 2022 v prodlení. Za dobu od 16. 2. 2022 do zaplacení svědčí žalobkyni právo na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jestliže se žalobkyně domáhala úroku již od 31. 1. 2022 nezbylo soud než návrh za období od 31. 1. do 15. 2. 2022 zamítnout, neboť v té době ještě žalovaná nebyla v prodlení. 7. Žalobkyně byla ve věci neúspěšná v zanedbatelné části a žalovaná tak je podle § 142 odst. 3 o. s. ř. povinna nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady řízení. Ty jsou představovány paušální náhradou za dva úkony podle § 1 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 254/2015 Sb., tj. výzva k plnění, sepis a podání žaloby. Paušální náhradu přiznal soud žalobkyni ve výši [částka] za 2 úkony podle § 2 odst. 1 cit. vyhl. 8. Žalobkyně byla na základě § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb. v řízení osobně osvobozena od placení soudních poplatků. Jelikož byla žalobkyně ve věci úspěšná, žalované proti žalobkyni nesvědčí právo na náhradu nákladů řízení a tento rovněž není od soudního poplatku osvobozena, přešla podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. poplatková povinnost na žalovanou, pročež je tato povinna zaplatit státu soudní poplatek ve výši 1 000 Kč.