19 C 22/2022-51 — Okresní soud ve Zlíně

<i>1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> 2. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení žalované částky s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále též„ společnost“) a žalovaným byla dne 9. 12. 2016 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě společnost žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutí peněžních prostředků úrok ve výši 4 200 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 6 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 12 000 Kč, a to v 58 týdenních splátkách ve výši 900 Kč. Žalovaný zaplatil celkem částku ve výši 45 900 Kč. Žalobkyně požaduje kromě dlužné jistiny a poplatků dále úrok ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 20. 1. 2018 do zaplacení, který za dobu do 29. 11. 2019 kapitalizovala částkou 2 170,67 Kč, a dále úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 27. 1. 2018 do zaplacení, který za dobu do 29. 11. 2019 kapitalizovala částkou 769,83 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019. 3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil s tím, že úvěr přeplatil a není mu známo, proč po něm chtějí další částky. 4. Protože žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila, soud tedy jednal a rozhodl v její nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 5. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba] byla dne 9. 12. 2016 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 4 200 Kč, s administrativním poplatkem ve výši 6 000 Kč a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 12 000 Kč (celkem tedy částku 52 200 Kč) splatit v 58 týdenních splátkách ve výši 900 Kč, přičemž první splátku byl žalovaný povinen zaplatit nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku až po poslední vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že od věřitele převzal v hotovosti peněžní prostředky ve výši 21 485 Kč, když zbývající částka 8 515 Kč byla použita se souhlasem žalovaného na refinancování spotřebitelského úvěru [číslo] (smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]). Žalovaný zaplatil podle tvrzení žalobkyně celkem částku ve výši 45 900 Kč. 6. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, právní předchůdce žalobkyně provedl hodnocení žalovaného dle údajů o jeho příjmech a výdajích. V tomto směru bylo v žalobkyní předložené formulářové listině nazvané karta zákazníka vyplněno, že žalovaný je ženatý, domácnost tvoří manželka a jedno nezaopatřené dítě, jeho zaměstnavatelem je [jméno] [příjmení], [IČO], [obec]. Má další zápůjčku/úvěr u [příjmení] [jméno], u jiných společností úvěry ani zápůjčky sjednány nemá. Pobírá mzdu ve výši 20 030 Kč, jiné příjmy nemá. Měsíční výdaje žalovaného činí 12 430 Kč, z čehož 5 430 Kč představují výdaje na bydlení (nájem, inkaso, energie) a 7 000 Kč osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava oblečení). Žalobkyně uvedla, že poskytnuté údaje od žalovaného její právní předchůdce ověřil doklady vyžádanými od žalovaného, zejména výplatními páskami, pracovní smlouvou a nájemní smlouvou, přičemž poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka. V kartě zákazníka v části nazvané dokumenty k ověření finanční situace žadatele jsou uvedeny výplatní pásky a pracovní smlouva/ DPP/DPČ. Žádné relevantní listiny (vyjma karty zákazníka) však označeny a předloženy nebyly. 7. [právnická osoba] pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 postoupila žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku). <i>8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 10. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávku za žalovaným ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] postoupila společnost [právnická osoba] žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 uzavřené mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou o postoupení pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena společností [právnická osoba] dopisem ze dne 29. 11. 2019. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009 nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. 11. Ačkoliv na předložené smlouvě o spotřebitelském úvěru je podpis obou smluvních stran, soud nicméně s ohledem na popsaný skutkový stav věci shledal, že smlouva o úvěru je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdce žalobkyně řádným způsobem neposoudil úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. 12. Jak žalobkyně sama uvedla, její právní předchůdce vycházel z informací získaných od žalovaného v zákaznické kartě a tyto informace ověřil oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Žalovaný v zákaznické kartě uvedl, že pobírá mzdu ve výši 20 030 Kč měsíčně, žije v domácnosti s manželkou a jedním nezaopatřeným dítětem a jeho výdaje činí 12 400 Kč, z čehož částka 5 430 Kč představuje náklady na bydlení (a to nájem, inkaso, energie) a částka 7 000 Kč osobní výdaje. V kartě zákazníka je uvedeno, že zápůjčky či úvěry u jiných poskytovatelů žalovaný sjednány nemá, má sjednánu pouze další zápůjčku/úvěr od [právnická osoba] [anonymizováno]. V části nazvané ověřené dokumenty jsou uvedeny výplatní pásky a pracovní smlouva/ DPP/DPČ, předloženy však soudu nebyly žádné listiny. Tyto dokumenty, pokud tedy byly žalovaným poskytovateli úvěru předloženy, sloužily k ověření jeho příjmů, co se však týče výdajů žalovaného, tyto dle údajů v kartě zákazníka právní předchůdce žalobkyně žádným způsobem neověřoval, a to ani výdaje podstatné (zejména výši nákladů na bydlení). Rovněž nijak neověřoval, zda žalovaný prochází či neprochází registry dlužníků (insolvenční rejstřík, NRKI, registr SOLUS apod.), kdy se pouze spokojil s tvrzením žalovaného, že žádné další zápůjčky či úvěry nemá. Soud tak dospěl k závěru, že výše příjmů i výdajů žalovaného nebyla právním předchůdcem žalobkyně řádně ověřena. Pouhé vyplnění údajů do formuláře, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány a ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě dostatečných informací. 13. S ohledem na shora uvedené tak má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně (jejího právního předchůdce) řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, a proto posouzení úvěruschopnosti žalovaného shledal v tomto konkrétním případě nedostatečným. 14. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019)