28 C 32/2022-61 — Okresní soud ve Zlíně

1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), soud v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 3 400 Kč s úrokem v kapitalizované výši 5 290,48 Kč, se zákonným úrokem z prodlení v kapitalizované výši 450,85 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 400 Kč od [datum] do zaplacení, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč a se smluvní pokutou ve výši 1 700 Kč z titulu Smlouvy o úvěru ze dne [datum]. 3. Podáním ze dne [datum] a ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu zpět nejprve ohledně částky 4 500 Kč představující kapitalizovaný úrok ve výši 2 800 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 700 Kč, neboť žalovaná po podání žaloby uhradila částku 4 500 Kč a následně co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 450,85 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 490,48 Kč a jistiny ve výši 3 359,15 Kč co do zákonného úroku z prodlení z částky 1 359,15 Kč od [datum] do [datum], co do zákonného úroku z prodlení z částky 3 359,15 Kč od [datum] do zaplacení. Soud na základě návrhu žalobkyně podle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. řízení v tomto rozsahu částečně zastavil. Přitom soud podle § 96 odst. 4 o. s. ř. nezkoumal stanovisko žalovaného, neboť k částečnému zpětvzetí žaloby došlo před zahájením jednání ve věci. 4. Žalobkyně i žalovaná souhlasily v souladu s § 115a o. s. ř. s projednáním věci bez nařízení jednání s tím, že soud má za to, že věc lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů. 5. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně tvrdila uzavření smlouvy o úvěru prostřednictvím internetových stánek [webová adresa], kde žalovaná zvolila bezhotovostní formu poskytnutí úvěru na bankovní účet a následně si vybrala výši požadovaného úvěru a navolila vyhovující počet dnů splácení úvěru. Následně kliknula na políčko„ chci půjčit“ a vyplnila registrační formulář, kde vyplnila požadované údaje a odsouhlasila text smlouvy o úvěru. Poté žalovaná obdržela bezpečností kód na uvedené telefonní číslo, který zadala do internetového formuláře, čímž dokončila tvorbu svého osobního profilu a zároveň tím i odeslala žádost o poskytnutí úvěru. Žalobkyně předložila žalovanou nepodepsanou smlouvu o úvěru č. [anonymizováno] ze dne [datum], na jejímž základě se společnost zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 3 400 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 3 015,84 Kč do [datum] (Smlouva o úvěru č. [anonymizováno], formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěr). Dne [datum] byla odeslána částka 3 400 na účet žalované (potvrzení [právnická osoba]). Žalovaná uhradila pouze částku 4 500 Kč (vyjádření žalobkyně). 6. Žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávky prokázala, že společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], oznámení o postoupení ze dne [datum], podací arch ze dne [datum]). 7. Žalobkyně sice disponuje údaji o žalované, z čehož lze usuzovat, že na webových stránkách jejího právního předchůdce byly vyplněny její registrační údaje. Žalobkyně však neprokázala, že žalovaná smlouvu o úvěru zakládající žalované nároky uzavřela. Na přiložené smlouvě o úvěru ze dne [datum] chybí podpis žalované a není z ní zřejmý ani jiný způsob její akceptace. Tvrzení, že žalovaná o úvěr v poskytnuté výši požádala prostřednictvím internetu a zadáním bezpečnostního kódu odsouhlasila právě tu smlouvu o úvěru, kterou žalobkyně předložila, nikterak neprokázala. Neprokázala tedy, že byla projevena vůle uzavřít tvrzenou smlouvu o úvěru, a že ji projevila skutečně žalovaná. 8. Při absenci závěru o uzavření smlouvy o úvěru je třeba právní poměr mezi účastníky posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 2 o. z., neboť žalovaná se obohatila bez právního důvodu na úkor žalobkyně. V řízení bylo prokázáno, že žalované byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 3 400 Kč, přičemž žalobkyni dosud na dluh uhradila částku 4 500 Kč, kterou soud započetl jako plnění na jistinu ve výši 3 400 Kč. Jelikož žalovaná na dluh žalobkyni plnila více, než činila jistina poskytnutá právní předchůdkyní žalobkyně, zamítl soud žalobu v celém rozsahu. 9. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. náleží žalované právo na náhradu nákladů řízení, které jí vznikly bráněním svého práva u soudu. Pro chování žalované sice žalobkyně vzala zpět návrh co do výše 4 500 Kč, ve zbytku žaloby však byla žalobkyně neúspěšná (neúspěch 62 %). Žalované žádné náklady řízení prokazatelně nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.