36 C 57/2022-20 — Okresní soud ve Zlíně

Žalobkyně se domáhala zaplacení jízdného ve výši 20 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč s odůvodněním, že se žalovaný dne 13. 10. 2020 přepravoval v dopravním prostředku městské hromadné dopravy provozovaném žalobkyní bez platné jízdenky. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (v případě žalovaného na základě předpokladu souhlasu dle § 101 odst. 4 o.s.ř.), soud v souladu s § 115a o.s.ř. věc rozhodl, aniž by k jejímu projednání nařizoval jednání. Z žalobkyní předložených listin soud zjistil, že žalovaný se dne 13. 10. 2020 v [údaj o čase] hodin na lince [anonymizováno] přepravoval vozidlem městské hromadné dopravy provozovaným žalobkyní a při jízdě byl kontrolován přepravním kontrolorem, kterému se neprokázal platným jízdním dokladem v hodnotě 20 Kč. Z toho důvodu mu kontrolor uložil zaplatit jízdné ve výši 20 Kč a v souladu se smluvními přepravními podmínkami také přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, které žalovaný neuhradil. Dopisem ze dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky. <i>Podle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění, smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné.</i> <i>Podle § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, je cestující povinen se na výzvu pověřené osoby prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, je povinen zaplatit jízdné a přirážku. Podle odst. 3 citovaného ustanovení může činit přirážka stanovená dopravcem maximálně 1 500 Kč.</i> <i>Podle § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, je cestující povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, která podle odst. 6 citovaného ustanovení nesmí přesáhnout 1 500 Kč.</i> Tím, že žalovaný nastoupil do vozidla MHD provozovaného žalobkyní, byla mezi žalobkyní jako dopravcem a žalovaným jako cestujícím dne 13. 10. 2020 uzavřena smlouva o přepravě osoby ve smyslu § 2550 o. z., jejímž obsahem byl zejména závazek dopravce přepravit cestujícího do místa určení a závazek cestujícího zaplatit za přepravu jízdné. Žalovaný však povinnost zaplatit jízdné porušil, když se při provedené přepravní kontrole na výzvu osoby pověřené dopravcem neprokázal platným jízdním dokladem. Jestliže bylo prokázáno, že žalovaný cestoval bez platného jízdního dokladu, vznikla mu podle shora citovaných zákonných ustanovení povinnost zaplatit žalobkyni vedle jízdného také přirážku ve výši 1 500 Kč, neboť tato výše přirážky je stanovena žalobkyní v jejích přepravních podmínkách. Proto soud žalovaného k zaplacení uvedených částek tímto rozsudkem zavázal. Jízdné a přirážka k jízdnému byly splatné v den předmětné přepravy. Protože žalovaný neuhradil dlužné částky k datu jejich splatnosti, dostal se do prodlení se zaplacením částky 1 520 Kč dne 14. 10. 2020, pročež počínaje tímto datem až do zaplacení žalobkyni vzniklo podle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši, která odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (tj. ve výši 8,25 % ročně). Jelikož žalobkyně v řízení požadovala úrok z prodlení pouze za období od 29. 10. 2020 do zaplacení, soud jí v souladu s jejím návrhem přiznal úrok z prodlení pouze za jí požadované (kratší) období. Ve věci měla plný úspěch žalobkyně, proto jí podle § 142 odst. 1 o.s.ř. příslušelo právo na náhradu jí účelně vynaložených nákladů řízení v plné výši. Žalobkyni vznikly náklady řízení v celkové výši 600 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a náhrady hotových výdajů za dva úkony podle § 1 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 254/2015 Sb., tj. výzva k plnění a sepis a podání žaloby. Paušální náhradu přiznal soud žalobkyni ve výši 100 Kč za úkon podle § 2 odst. 1 cit. vyhl.