38 C 384/2021-140 — Okresní soud ve Zlíně

Žalobkyně se domáhala zaplacení úroku ve výši 9,90 % z aktuálně dlužné jistiny za dobu od 8. 8. 2017 do 20. 5. 2019 v kapitalizované výši 473,65 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z aktuálně dlužné částky za dobu od 9. 8. 2017 do 20. 5. 2019. V rámci odůvodnění návrhu uvedla, že uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o hotovostním úvěru mPůjčka plus číslo [anonymizováno]. Žalovanému byl na základě smlouvy poskytnut úvěr ve výši 35 000 Kč. Dle smlouvy byl žalovaný povinen splácet úvěr spolu s úrokem ve výši 9,9 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši [částka]. Protože žalovaný nehradil splátky řádně a včas, žalobkyně dopisem ze dne 17. 6. 2017 odstoupila od smlouvy a požadovala úhradu dlužné částky. Dne 16. 10. 2017 žalovaný podepsal uznávací prohlášení, ve kterém uznal svůj dluh ve výši 23 272,64 Kč vůči žalobkyni co do důvodu a výše a zároveň se zavázal uhradit jej v měsíčních splátkách ve výši 1 164 Kč s tím, že první splátka bude uhrazena ke dni 20. 10. 2017 pod ztrátou výhody splátek. Ke dni 20. 5. 2019 žalovaný doplatil dlužnou jistinu, úrok z úvěru naběhlý ke dni 8. 8. 2017 a poplatky. Neuhradil však úrok a zákonný úrok z prodlení za dobu od 9. 8. 2017 do 20. 5. 2019. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ač byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Žalobkyně se z účasti u jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o hotovostním úvěru mPůjčka plus číslo [anonymizováno] (dále jen„ smlouva“), na základě které žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč. Výše úrokové sazby činila 9,90 % p.a. Žalovaný se zavázal splácet úvěr ve 48 měsíčních anuitních splátkách ve výši 886,01 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce. Výše měsíční splátky činila 3 037,75 Kč, přičemž každá měsíční splátka zahrnovala vždy splátku jistiny a platbu úroků. Dle článku 3.1 smlouvy byl žalovaný povinen hradit ve prospěch mBank poplatky uvedené v sazebníku bankovních poplatků (smlouva o úvěru, historie úvěru). Dle sazebníku bankovních poplatků byla žalobkyně oprávněna za zaslání 1., 2. a každé další upomínky účtovat poplatek ve výši 50 Kč a 150 Kč (sazebník bankovních poplatků). Součástí smlouvy byly podmínky pro poskytování hotovostních úvěrů, dle kterých byla žalobkyně oprávněna odstoupit od smlouvy s okamžitou účinností, pokud je klient v prodlení se splácením více než dvou měsíčních splátek úvěru nebo jedné měsíční splátky úvěru déle než tři měsíce a v takovém případě byl klient povinen žalobkyni bez zbytečného odkladu vrátit žalobkyni jistinu čerpaného úvěru a úrok ve výši, na kterou by žalobkyni vznikl nárok, pokud by k odstoupení od smlouvy nedošlo, a to za období ode dne, kdy byl úvěr čerpán, do dne, kdy je jistina čerpaného úvěru splacena (článek [číslo] a [číslo] podmínek pro poskytování hotovostních úvěrů). Jelikož žalobkyně evidovala za žalovaným dlužnou pohledávku, dopisem ze dne 17. 6. 2017 odstoupila od smlouvy a požadovala úhradu dlužné částky (historie úvěru, odstoupení od smlouvy, dodejka). Ke dni odstoupení dlužil žalovaný na jistině částku 21 366,64 Kč a na poplatcích částku 350 Kč (historie úvěru). Žalovaný v období od 19. 10. 2017 do 20. 5. 2019 uhradil částku 22 116 Kč, kterou žalobkyně započetla částkou 21 366,64 Kč na jistinu, částkou 399,36 Kč na úrok a částkou 350 Kč na poplatky (historie úvěru). Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., v účinném znění (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena podle § 2395 o. z. uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 35 000 Kč. Žalovanému podle citovaného ustanovení a v souladu se smluvně převzatým závazkem vznikla povinnost čerpané peněžní prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit jí dohodnuté úroky ve výši 9,90 % ročně v měsíčních splátkách a poplatky ve výši podle jejího sazebníku. Jelikož se žalovaný v průběhu trvání smlouvy dostal do prodlení s úhradou dohodnutých splátek, žalobkyně využila svého oprávnění a od úvěrové smlouvy ke dni 28. 6. 2017 odstoupila. Žalobkyni tak podle § 2395 o. z. vzniklo právo, aby jí žalovaný zaplatil dluh na jistině úvěru 21 366,64 Kč spolu s dohodnutými úroky a poplatky. V období od 19. 10. 2017 do 20. 5. 2019 žalovaný uhradil částku 22 116 Kč. Doplacena tak byla dlužná jistina 21 366,64 Kč spolu s dlužnými poplatky 350 Kč a dlužný smluvní úrok naběhlý do 8. 8. 2017 ve výši 399,36 Kč. Za dobu jdoucí od 8. 8. 2017 do 20. 5. 2019 žalobkyni dále náleží právo na úrok ve výši 9,90 % ročně z aktuálně dlužné jistiny, který po kapitalizaci činí částku 1 996,12 Kč. Jelikož se žalobkyně za uvedené období domáhala zaplacení pouze částky ve výši 473,65 Kč, soud jí v souladu s jejím návrhem přiznal úrok pouze v jí požadované (nižší) výši 473,65 Kč. Protože žalovaný neuhradil dlužnou částku 21 716,64 Kč (jistina 21 366,64 Kč a poplatky 350 Kč) ke dni splatnosti (28. 6. 2017), dostal se dnem následujícím po splatnosti (29. 6. 2017) do prodlení s jejím zaplacením, pročež počínaje tímto datem až do zaplacení žalobkyni podle § 1970 o. z. vzniklo právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění (k prodlení došlo po 1. 1. 2014), tj. v roční výši, která odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (tj. 8,05 % ročně). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v souladu s citovanými právními předpisy ode 9. 8. 2017 do 20. 5. 2019, soud jí proto v souladu s jejím návrhem přiznal úrok z prodlení pouze za jí požadované (kratší) období v kapitalizované výši 3 806,49 Kč. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, proto jí podle § 142 odst. 1 o.s.ř. vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Soud žalobkyni jako účelně vynaložené přiznal náklady řízení v celkové výši 1 368 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny za zastupování žalobkyně advokátem ve výši 500 Kč (2,5× 200 Kč dle § 14 odst. 1 bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. za tyto úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá předžalobní výzva k plnění a sepis žaloby), náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (tj. 3× 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. příslušející ke třem shora uvedeným úkonům právní služby) a částky 168 Kč odpovídající 21% DPH z odměny a náhrad dle § 137 odst. 3 o.s.ř. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen dle § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně. Za úkony právní služby učiněné do podání žaloby včetně soud žalobkyni přiznal výši odměny a náhradu hotových výdajů zástupce žalobkyně podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně ve skutkově a právně podobných věcech jako je ta, která byla řešena v tomto řízení, v minulosti podal více žalob sepsaných na ustáleném a opakovaně uplatňovaném vzoru (např. řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 11 C 104/2021 a 38 C 143/2021). Jelikož předmětem tohoto řízení bylo peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč, přičemž žalobci v něm byla přiznána náhrada nákladů řízení, byly pro takový postup splněny podmínky v daném ustanovení uvedené. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za úkon spočívající ve vyjádření žalobkyně k výzvě soudu ze dne [datum], neboť skutečnosti tam uvedené mohly a měly být obsaženy již v žalobě. Stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.