39 C 5/2022-21 — Okresní soud ve Zlíně

1. Podle § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku představující dlužný televizní poplatek za televizní přijímač v období od listopadu 2018 do prosince 2020. Žalovaná se stala poplatníkem televizního poplatku na základě své přihlášky ze dne [datum] a byla povinna platit televizní poplatek za jeden přijímač ve výši 135 Kč měsíčně. Žalovaná však svůj dluh na poplatku za výše uvedené období nezaplatila ani přes písemné výzvy žalobkyně. 2. Žalovaná se k uplatněnému nároku žalobkyně i přes výzvu soudu nijak nevyjádřila. K projednání věci nebylo nařízeno jednání, jelikož bylo možné věc rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s takovým postupem soudu výslovně či konkludentně souhlasili (§ 115a občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř.). 3. Na základě prokázaných skutečností soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaná se [datum] přihlásila jako poplatník televizních poplatků. Žalovaná nezaplatila televizní poplatek ve výši 135 Kč za měsíce listopad 2018 až prosinec 2020, splatný vždy nejpozději do 15. dne v měsíci. Celkem tak žalovaná nezaplatila televizní poplatek za 26 měsíců v celkové výši 3 510 Kč. Kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za jednotlivé dlužné měsíční televizní poplatky do dne vyhotovení žaloby, tj. ke dni [datum] představuje celkem částku 613,81 Kč. Žalovaná vyčíslený dluh neuhradila ani na základě opakovaných výzev žalobkyně, včetně výzvy předžalobní. 4. Z hlediska právního posouzení skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žalované jako vlastníku televizního přijímače vznikla povinnost platit televizní poplatek (§ 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb.) [ulice] výše televizního poplatku činí 135 Kč za jeden televizní přijímač (§ 6 zákona č. 348/2005 Sb.). Je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem (§ 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb.). Žalovaná však svou zákonnou povinnost platit televizní poplatek za rozhodné období nesplnila ani na základě výzvy žalobkyně v přiměřené lhůtě k úhradě a žalobkyni proto vznikl nárok domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroků z prodlení určeného předpisy práva občanského (§ 10 zákona č. 348/2005 Sb.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl a uložil žalované zaplatit žalovanou částku včetně kapitalizovaných úroků z prodlení do dne vyhotovení žaloby. 5. Žalobkyně měla v tomto sporu plný úspěch, a proto jí byla přiznána náhrada nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva proti neúspěšnému žalovanému (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Jelikož byla žalované v zákonné lhůtě před podáním žaloby zaslána předžalobní výzva k plnění, byly rovněž splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení podle § 142a o. s. ř. Při určení výše nákladů soud vzhledem k nálezu Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013 sp. zn. Pl. ÚS 25/12 vycházel ze zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., dále jen vyhlášky). Předmětem řízení bez příslušenství byla v době započetí úkonu právní služby částka 3 510 Kč, která představuje tarifní hodnotu pro sazbu mimosmluvní odměny (§ 8 odst. 1 vyhlášky). Účelně vynaložené náklady žalobkyně v celkové výši 1 126 Kč se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, mimosmluvní odměny advokáta ve výši 400 Kč za 2 úkony právní služby po 200 Kč (§ 6 odst. 1 a § 7 ve spojení s § 11 a § 14b odst. 1 vyhlášky), a to za převzetí a přípravu zastoupení, sepsání žaloby (§ 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky), náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 200 Kč (2 úkony právní služby podle § 13 odst. 3 ve spojení s § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky) a 21% daně z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši 126 Kč, kterou je advokát povinen odvést ze své odměny a náhrad podle zákona č. 235/2004 Sb. (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). 6. Jelikož bylo z informačního systému zdejšího soudu zjištěno, že toto řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně toutéž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota žalovaného peněžitého plnění nepřevyšovala 50 000 Kč, byly splněny zákonné důvody pro aplikaci ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky, které výrazně redukuje sazbu mimosmluvní odměny za úkony právní služby do podání žaloby včetně. Za případné doplnění žaloby o nezbytná skutková tvrzení na základě výzvy soudu odměna ani náhrada hotových výdajů advokátovi nepřísluší, neboť tato tvrzení měla být obsažena již v samotné žalobě, za kterou mu byly veškeré náklady přiznány. Splatnost rozsudkem uložené povinnosti stanovil soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v zákonné třídenní lhůtě, přičemž náhrada nákladů řízení žalobkyně je podle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta žalobkyně.