44 C 12/2022-17 — Okresní soud ve Zlíně

<i>1. Podle § 157 odst. 4 č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen „o.s.ř.“) v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> 2. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 2 024,80 Kč s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 162,24 Kč (zákonný úrok z prodlení počítaný od prvního dne prodlení s jednotlivou platbou televizního poplatku do [datum]) a nákladů za vymáhání pohledávky ve výši 63 Kč. Žalovaná částka 2 024,80 Kč představuje nezaplacené televizní poplatky za období od ledna 2021 do března 2022, k jejichž úhradě pro žalovanou vyplývá povinnost ze zákona č. 348/2005 Sb. 3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. 4. Závěr o skutkovém stavu: Žalovaná je od ledna 2017 přihlášena u žalobkyně jako poplatník televizního poplatku, přičemž nejpozději k datu [datum] toto přihlášení stále trvalo. Žalovaná neuhradila poplatky za období od ledna 2021 do března 2022 ve výši 15 x 135 Kč. Za leden 2021 však žalobkyně započetla přeplatek ve výši 0,20 Kč. Celkový dluh tak činí 2 024,80 Kč. <i>5. Podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba.</i> <i>6. Podle § 7 odst. 1, 2 zákona č. 348/2005 Sb. poplatník platí rozhlasový nebo televizní poplatek provozovateli vysílání ze zákona buď přímo, nebo prostřednictvím pověřené osoby. Je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem.</i> <i>7. Podle § 6 zákona č. 348/2005 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2008, měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč.</i> 8. Právní posouzení věci: Žalobkyně je provozovatelem vysílání na základě zákona č. 483/1991 Sb. Ode dne, kdy se žalovaná stala vlastnicí televizního přijímače, jí vznikla na základě ustanovení § 7 odst. 1, 2 zákona č. 348/2005 Sb. povinnost platit žalobkyni televizní poplatek, a to vždy nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce trvání poplatkové povinnosti. Výše televizního poplatku počínaje rokem 2008 představuje částku 135 Kč měsíčně. Jelikož žalovaná nesplnila svou povinnost zaplatit televizní poplatek ve výši 135 Kč za období od ledna 2021 do března 2022 (ani její splnění netvrdila a neprokazovala), vznikl jí vůči žalobkyni na televizních poplatcích dluh ve výši 2 024,80 Kč. 9. Protože žalovaná nezaplatila jednotlivé televizní poplatky ve lhůtě splatnosti, dostala se vždy šestnáctým dnem každého kalendářního měsíce, za nějž televizní poplatek neuhradila, se zaplacením těchto televizních poplatků do prodlení, pročež žalobkyni podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění, vzniklo právo na zaplacení úroku z prodlení z dlužných částek až do jejich zaplacení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši, která odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Jelikož žalobkyně požadovala úrok z prodlení z jednotlivých dlužných televizních poplatků jen za období do [datum], soud žalobkyni v souladu s jejím návrhem přiznal úrok z prodlení pouze za jí požadované (kratší) období v kapitalizované výši 162,24 Kč. 10. Náklady na vymáhání pohledávky ve výši 63 Kč, vyplývající z Rámcové dohody o poskytování služeb ze dne [datum], uzavřené mezi žalobkyní a společností [právnická osoba], soud shledal oprávněnými jakožto příslušenství pohledávky dle § 513 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a žalobkyni je přiznal. 11. Ve věci měla plný úspěch žalobkyně, proto jí podle § 142 odst. 1 o.s.ř. přísluší právo na náhradu jí účelně vynaložených nákladů řízení. Soud žalobkyni jako účelně vynaložené přiznal náklady řízení ve výši 600 Kč, tj. soudní poplatek ve výši 400 Kč a paušální náhradu ve výši 2× 100 Kč dle § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. za dva úkony právní služby – předžalobní výzva a žaloba. Ostatní náklady řízení, které souvisely se zastoupením žalobkyně advokátem a které žalobkyně uplatňovala ve výši podle vyhl. č. 177/1996 Sb., soud v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3344/12, žalobkyni nepřiznal, neboť nejde o náklady řízení, které by byly potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva (k tomu blíže viz odůvodnění citovaného nálezu). Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna dle § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně. 12. Stanovené povinnosti soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř. uložil žalované splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti odůvodňující stanovení lhůty delší.