19 C 184/2023-51 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 61 683,02 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou dne 11. 6. 2022 uzavřela smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] na jejímž základě žalované poskytla revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 60 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu s úrokem ve výši 23,88 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2,76 % z úvěrového rámce. Žalovaný uhradil pouze tři splátky v celkové výši 4 962 Kč a následně se dostala s úhradou splátek do prodlení. Žalobkyně proto prohlásila úvěr ke dni 24. 1. 2023 za splatný. Ke dni sepsání žaloby žalované ze smlouvy zůstal dluh v celkové výši 61 683,02 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 58 641,39 Kč, poplatků za pojištění ve výši 441,63 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 2 000 Kč. Žalobkyně dále požadovala úrok kapitalizovaný za dobu od 25. 1. 2023 do 1. 5. 2023 ve výši 9 473,97 Kč a úrok z prodlení kapitalizovaný za dobu od 8. 2. 2023 do 1. 5. 2023 ve výši 2 094,61 Kč. Za navazující období jdoucí od 2. 5. 2023 do zaplacení požadovala úrok ve výši 15 % ročně z částky 58 641,39 Kč a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 683,02 Kč. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 11. 6. 2022 uzavřena úvěrová smlouva [číslo] (žalovaná návrh smlouvy akceptovala tím, že uhradila dle smlouvy 3 splátky), na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce 60 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet úvěr s úrokem 23,88 % ročně měsíčními splátkami ve výši 2,76 % z úvěrového rámce, vždy k 20. dni v měsíci. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky společnosti [právnická osoba] s kódem [anonymizováno] (dále úvěrové podmínky), podle kterých v případě, že bude žalovaná dlužit dvě a více splátek nebo nezaplatí splátku déle než tři měsíce, může žalobkyně úvěr zesplatnit (úvěrová smlouva ze dne 11. 6. 202, výpis čerpání, splátek a úhrad, úvěrové podmínky [anonymizováno]). Protože se žalovaná dostala do prodlení s úhradou závazků vyplývajících z úvěru [číslo] žalobkyně dopisem ze dne 24. 1. 2023 vyzvala žalovanou ke splacení celého úvěru (výzva k zaplacení celého úvěru včetně poštovního podacího archu). 4. Na účet žalované byla dne 13. 6. 2022 připsána částka 60 000 Kč. Žalovaná uhradila tři splátky po 1 654 Kč, tj. celkem částku 4 962 Kč (opis výpisu proplacení smlouvy, výpis čerpání, splátek a úhrad). 5. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že provedla výpočet MLS klienta, kdy od příjmu klienta z žádosti v celkové výši 54 000 Kč odečetla částky životních minim klienta (3 910 Kč) a jím vyživovaných dětí (1 335 Kč), spolu se splátkovou zátěží klienta (8 106 Kč) včetně splátky schváleného úvěru (1 654 Kč) a dále MLS domácnosti, kdy od příjmu klienta z žádosti ve výši 54 000 Kč a příjmu ostatních členů domácnosti ve výši 1 Kč odečetla kromě splátky schváleného úvěru (1 654 Kč) také minimální výdaje domácnosti (součet životních minim členů domácnosti – 10 110 Kč, splátky klienta – 8 106 Kč a minimální náklady na bydlení – 14 399 Kč). Současně provedla kontrolu žalované v registrech SOLUS, NRKI, ISIR a CEE, přičemž dotaz do registru NRKI byl proveden s výsledkem klient v NRKI„ nalezen – pozitivní vyhodnocení“, dotaz do registru SOLUS byl proveden s výsledkem„ nenalezen žádný závazek po splatnosti“, dotazy do registru CEE a ISIR byly provedeny s výsledkem„ nenalezen v registrech“. V tomto směru předložila pouze úvěrovou zprávu z NRKI, ze které vyplývá, že žalovaná má 4 úvěry se zbývající částkou 666 584 Kč a s celkovou měsíční splátkou 29 113 Kč. V úvěrové smlouvě bylo vyplněno v části„ informace o příjmu“, že zdrojem hlavního příjmu žalované je„ podnikatel“ a hlavní příjem činí 40 000 Kč, dále zde bylo vyplněno, že zaměstnavatelem žalované je od 10/2020 [anonymizována dvě slova] [obec], její vedlejší příjem činí 14 000 Kč a příjem ostatních členů domácnosti 1 Kč. Dále je v úvěrové smlouvě uvedeno, že žalovaná je vdova, má jedno vyživované dítě a bydlí ve státním bytě. Výdaje nebyly uvedeny žádné. Žalobkyně dále předložila výpis z účtu žalované za měsíce duben 2022 a květen 2022, z nichž vyplývá, že žalovaná v dubnu i v květnu 2022 obdržela na účet částku 12 916 Kč od ČSSZ, dne 10. 5. 2022 obdržela částku 25 730 Kč od [anonymizováno] [obec] pojišťovna. Dále obdržela od ThePay.cz dne 4. 4. 2022 částku 15 000 Kč a dne 20. 5. 2022 částku 20 000 Kč, dne 20. 4. 2022 obdržela částku 25 000 Kč od osoby [jméno] [příjmení] s poznámkou půjčka na dva měsíce. Žádné jiné relevantní listiny označeny a předloženy nebyly. <i>6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>7. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>8. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.</i> <i>9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 10. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že žalobkyně a žalovaná si sjednaly dne 11. 6. 2022 smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky až do výše úvěrového rámce 60 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto finanční prostředky vrátit spolu s úrokem 23,88 % ročně měsíčními splátkami ve výši 2,76 % z úvěrového rámce. 11. Ačkoliv soud shledal smluvní konsensus obou smluvních stran být touto smlouvou vázán, má za to, že výše specifikovaná smlouva ze dne 11. 6. 2022 je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně neprokázala řádné posouzení úvěruschopnosti žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud v souladu s § 87 odst. 1 věty druhé cit. zákona této neplatnosti přihlédne i bez návrhu účastníků. Žalobkyně soudu ani přes to, že k tomuto byla soudem vyzvána, a to usnesením Okresního soudu ve Zlíně ze dne 27. 7. 2023, č. j. 19 C 184/2023-25, netvrdila a neprokázala, že by řádně posoudila úvěruschopnost žalované, když vycházela toliko z informací poskytnutých jí žalovanou, aniž by si tyto ověřila. Nevyžádala si od žalované žádné listiny prokazující výši jejího příjmu, když z předložených výpisů z běžného účtu lze pouze vyčíst, že žalovaná obdržela v dubnu 2022 i v květnu 2022 částku 12 916 Kč od ČSSZ. Žalovanou tvrzené příjmy ve výši 40 000 Kč a 14 000 Kč žalobkyně nijak neověřovala, a to i za situace, kdy z úvěrové zprávy NRKI vyplynulo, že celkové měsíční splátky úvěrů poskytnutých žalované činí 29 113 Kč, což převyšuje výši příjmů žalované ověřených žalobkyní. Žalobkyně se pak vůbec nezabývala skutečnými výdaji na bydlení, dalšími nutnými výdaji a dalšími závazky, které např. vyplynuly z bankovních výpisů (zápůjčka od fyzické osoby ve výši 25 000 Kč), když při posuzování úvěruschopnosti vycházela pouze z životního minima členů domácnosti a z minimálních výdajů na bydlení. Vzhledem k tomu, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované pracovala pouze s tvrzeními žalované, které si žádným způsobem neověřila, kdy pouze měla provést lustrace v dostupných registrech dlužníků, přičemž ani v tomto směru soudu neposkytla důkazy k prokázání svých tvrzení (vyjma úvěrové zprávy), nelze než uzavřít, že žalobkyně nejednala s odbornou péčí, jak vyžaduje § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť posouzení úvěruschopnosti proběhlo víceméně formálně, aniž by byla patrná snaha o posouzení reálné situace žalované a její reálné možnosti úvěr splácet. K jednání soudu, kde mohla žalobkyně soudu osvětlit její tvrzení stran řádného posouzení úvěruschop