36 C 142/2023-53 — Okresní soud ve Zlíně

Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné pohledávky ze smlouvy o úvěru uzavřené účastníky 23. 3. 2022 distančním způsobem prostřednictvím elektronické komunikace. Žalovaná částka 10 549 Kč představuje dlužnou jistinu ve výši 7 500 Kč, poplatek za sjednání úvěru ve výši 2 180 Kč, poplatek za službu presto ve výši 165 Kč, poplatek za službu informační SMS servis ve výši 29 Kč a smluvní pokutu ve výši 675 Kč. Dále žalobkyně požadovala náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 945 Kč a 11,75% p.a. úrok z prodlení z částky 9 874 Kč od 23. 4. 2022 do zaplacení. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně částky 1 139 Kč představující poplatek za službu presto ve výši 165 Kč, poplatek za informační SMS servis ve výši 29 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 945 Kč a dále ohledně zákonného úroku z prodlení z uvedených poplatků. Soud na základě návrhu žalobkyně podle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. řízení v tomto rozsahu částečně zastavil (výrok I.). Přitom soud podle § 96 odst. 4 o.s.ř. nezkoumal stanovisko žalovaného, neboť k částečnému zpětvzetí žaloby došlo před zahájením jednání ve věci. Žalovaný se jednání nezúčastnil, aniž by svou účast omluvil. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila. Soud v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Žalobkyně tvrdila, že smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím jejích internetových stránek [webová adresa], na kterých žalovaný požádal o poskytnutí úvěru vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytl údaje, čímž zahájil kroky k uzavření úvěrové smlouvy. Po kontrole totožnosti žalovaného a ověření jeho úvěruschopnosti žalovaný svůj souhlas s úvěrovou smlouvou stvrdil pomocí jedinečného SMS kódu. K prokázání svých tvrzení o uzavření úvěrové smlouvy popsaným způsobem však žalobkyně nepředložila žádný důkaz. Předložená nepodepsaná smlouva o úvěru nemůže být důkazem o tom, že byl tvrzený postup dodržen. Žalobkyně tudíž neprokázala, že s žalovaným smlouvu o úvěru uzavřela. V řízení bylo prokázáno, že na účet žalovaného byla od žalobkyně připsána částka 7 500 Kč dne 23. 3. 2022 (sdělení [právnická osoba]). Žalobkyně tedy žalovanému plnila bez právního důvodu, čímž se žalovaný neoprávněně obohatil a žalobkyni vzniklo právo, aby jí žalovaný vydal to, oč byla ochuzena. Žalovaný byl povinen vrátit poskytnutých 7 500 Kč, k jejíž zaplacení jej soud zavázal (výrok II.), a v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení dalších nároků plynoucích ze smlouvy o úvěru, žalobu zamítl (výrok III.). Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena. Za den splatnosti se proto v případě bezdůvodného obohacení považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka. Prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení tak plyne ode dne následujícího po dni splatnosti dluhu. Žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky do tří dnů výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] odeslanou téhož dne (výzva k úhradě včetně poštovního podacího lístku) a podle § 573 o. z. byla žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 5. 12. 2022. Splatnost pohledávky nastala třetí den po doručení výzvy, tj. 8. 12. 2022. Ode dne následujícího se tedy žalovaný ocitl v prodlení a žalobkyni vzniká od 9. 12. 2022 nárok na úroky z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 (tj. 15 % ročně). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně, soud vázán jejím návrhem přiznal žalobkyni úrok z prodlení v jí požadované (nižší) výši, avšak až od 9. 12. 2022 a pouze z částky 7 500 Kč a nad rámec uvedeného byl úrok z prodlení zamítnut (výrok III.). Žalobkyně měla ve věci úspěch v převažující míře, proto jí podle § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 146 odst. 2 věty první o.s.ř. (žalobkyně procesně zavinila zastavení řízení dle výroku I. tohoto rozsudku) vůči žalovanému přísluší právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části nákladů řízení. Úspěch žalobkyně je dán poměrem částky 13 022,90 Kč (10 549 Kč + úrok z prodlení vyčíslený dle žaloby do dne 16. 8. 2023 ve výši 1 528,90 Kč + náklady vymáhání 945 Kč) a částky 8 106 Kč (7 500 Kč + úrok z prodlení vyčíslený dle výroku II. do dne 16. 8. 2023 606 Kč) vyjádřeným v procentuální výši 62 %. Žalobkyni tedy náleží právo na náhradu 24 % (62 % - 38 %) účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši 2 071 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku 800 Kč, odměny za zastupování žalobkyně advokátem ve výši 750 Kč (2,5× 300 Kč dle § 14 odst. 1 bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. za tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá předžalobní výzva k plnění a sepis žaloby), náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (tj. 3× 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb.) a částky 221 Kč odpovídající 21% DPH z odměny a náhrad dle § 137 odst. 3 o.s.ř. Náhradu nákladů řízení ve výši 498 Kč (24 % z 2 071 Kč) je žalovaný povinen dle § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně. Za úkony právní služby učiněné do podání žaloby včetně soud žalobkyni přiznal výši odměny a náhradu hotových výdajů zástupce žalobkyně podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně ve skutkově a právně podobných věcech jako je ta, která byla řešena v tomto řízení, v minulosti podala více žalob sepsaných na ustáleném a opakovaně uplatňovaném vzoru (např. řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 36 C 361/2022). Jelikož předmětem tohoto řízení bylo peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč, přičemž žalobkyni v něm byla přiznána náhrada nákladů řízení, byly pro takový postup splněny podmínky v daném ustanovení uvedené (srovnej rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 28. 1. 2016, č.j. 27Co 221/2015-104). Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za zastoupení advokátem v souvislosti s úkonem právní služby spočívajícím ve vyjádření žalobkyně k výzvě soudu ze dne [datum], neboť skutečnosti a důkazní návrhy tam uvedené mohly a měly být obsaženy již v žalobě. Jelikož soudní poplatek za řízení uhrazený žalobkyní nepřesáhl částku 1 000 Kč, soud v souladu s § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, o vrácení soudního poplatku nerozhodoval.