38 C 3/2023-110 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 559 811,76 Kč s příslušenstvím představovaným jednak paušální náhradou nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč a dále s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za dobu od 14. 1. 2020 do 7. 10. 2021 ve výši 51 113,90 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 301 141,87 Kč za dobu od 8. 10. 2021 do zaplacení. Žalobu zdůvodnila tvrzením, že dne 9. 7. 2019 uzavřela coby zapůjčitel s žalovaným coby vydlužitelem smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému na účet uvedený ve smlouvě zápůjčku ve výši 95 000 Kč. K vyplacení zápůjčky došlo dne 29. 7. 2019. Žalovaný se zavázal přenechané peněžní prostředky společně s dohodnutým úrokem vrátit v šedesáti měsíčních splátkách po 4 431 Kč splatných vždy do 23. dne v měsíci počínaje srpnem 2019. Zdůraznila, že smlouva o zápůjčce přitom byla mezi účastníky uzavřena jako mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti. Zápůjčka byla poskytována pro podnikatelské účely žalovaného, což bylo ve smlouvě výslovně uvedeno. Žalovaný však neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnuté zápůjčky. Do dále uvedeného data splatnosti zápůjčky zaplatil dne 4. 9. 2019 částku 4 431 Kč, dne 17. 10. 2019 částku 4 431 Kč, dne 6. 11. 2019 částku 4 431 Kč a dne 30. 12. 2019 částku 3 950 Kč. Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut podle bodu 8.1 písm. a), b) smlouvy v úhrnné výši 2 214 Kč. Žalobkyni totiž vzniklo v souvislosti s prodlením žalovaného u splátek [číslo] delším než 15 právo na smluvní pokutu ve výši 3 x 354,48 Kč a za prodlení se splátkami 4 a 5 delším než třicet dnů jí vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 x 576,03 Kč Tyto pokuty byly splatné do 10 dnů ode dne vzniku práva na jejich zaplacení. V důsledku prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celé zápůjčky, a to podle b. 8.3 ve chvíli, kdy se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou splátky [číslo] delším 60 dnů, tj. ke dni 23. 1. 2020. Podle b. 8.4 smlouvy se tak všechny dosud nezaplacené splátky včetně běžného úroku staly součástí nové jistiny zápůjčky, která činila částku 248 617 Kč a žalovaný ji byl povinen zaplatit do 24. 1. 2020. Ode dne následujícího byl podle smlouvy povinen hradit žalovaný z celé této nové jistiny zápůjčky zákonný úrok z prodlení. Dále podle b. 8.5 smlouvy vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 25 % aktuální dlužné nové jistiny zápůjčky, a to při prodlení se zaplacením nové jistiny zápůjčky delším 10 dnů. Tato smluvní pokuta tak představovala podle žalobkyně částku ve výši 61 049,25 Kč a v souladu se smlouvou se stala splatnou dnem následujícím po vzniku práva na její zaplacení. Nakonec žalobkyni vzniklo i právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny zápůjčky, a to za každý den prodlení s její úhradou. Žalovaný přitom po datu zesplatnění zápůjčky uhradil dne 31. 1. 2020 částku 4 420 Kč, dne 3. 2. 2021 částku ve výši 739,21 Kč, dne 10. 3. 2021 částku 968,09 Kč, dne 8. 4. 2021 částku 998,14 Kč, dne 5. 5. 2021 částku 522,91 Kč, dne 8. 6. 2021 částku 17,02 Kč, dne 21. 7. 2021 částku 783,52 Kč, dne 5. 8. 2021 částku 783,52 Kč, dne 21. 9. 2021 částku 752,86 Kč a dne 7. 10. 2021 částku 752,86 Kč. S přihlédnutím k těmto úhradám tak vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty za prodlení s úhradou nové jistiny zápůjčky v sazbě 0,1 % denně za dobu od 25. 1. 2020 do 2. 1. 2023 ve výši 258 670,76 Kč. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Ač byl k jednání řádně předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Jak bylo soudem na podkladě provedených důkazů zjištěno, uzavřeli dne 9. 7. 2019 účastníci smlouvu označenou jako "smlouva o revolvingové podnikatelské zápůjčce [číslo] (dále také jen "smlouva"). Žalobkyně jako zapůjčitel a žalovaný jako vydlužitel označený jak místem bydliště, tak sídlem podnikatele, přičemž byl rovněž identifikován nejen datem narození, ale také svým identifikačním číslem. V uvedeném dokumentu žalovaný požádal o poskytnutí zápůjčky ve výši 95 000 Kč s tím, že tuto částku společně s úrokem ve výši 170 860 Kč, tj. celkem částku ve výši 265 860 Kč vrátí žalobkyni v šedesáti pravidelných měsíčních splátkách po 4 431 Kč s tím, že splátky byly splatné k 23. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po vyplacení zápůjčky (viz smlouva). K vyplacení zápůjčky žalovanému došlo dne 30. 7. 2019 (viz výpis z účtu žalovaného č. [bankovní účet]). Splatnost první splátky tak nastala dne 23. 8. 2019. 4. Podle ujednání ve smlouvě (b. 1.2) mělo dojít k poskytnutí zápůjčky až poté, co žalobkyně posoudí schopnost žalovaného zápůjčku splácet, přičemž byla oprávněna požadovat na žalovaném doložení zejména potvrzení o bezdlužnosti vystavené příslušným finančním úřadem či příslušnou okresní správou sociálního zabezpečení. Jak žalobkyně sama sdělila. o doložení takových listin nepožádala. Pokud by přitom žalovaný nesplnil stanovené vnitřní podmínky žalobkyně pro poskytnutí zápůjčky, neměla mu být zápůjčka podle bodu 1.4 smlouvy vyplacena. Tyto vnitřní podmínky však žalobkyně soudu na jeho výzvu nesdělila, přičemž uvedla, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedla pouze tak, že ověřila, že nebyl v době uzavření smlouvy evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání a obchodník jednající s žalovaným doporučil zápůjčku ke schválení. K dispozici měla výpis z živnostenského rejstříku týkající se žalovaného, z něhož vyplývá, že žalovaný byl v době uzavření smlouvy držitelem hned několika živnostenských oprávnění (výroba, obchod a služby neuvedené v příloze živnostenského zákona, výroba, instalace, opravy elektrických strojů a zařízení, přípravné a dokončovací stavební práce, montáž, opravy a revize elektrických zařízení). Z žalobkyní doložených údajů z daňových přiznání žalovaného vyplynulo, že v roce 2018 činily jeho příjmy částku 505 342 Kč a výdaje částku 303 205 Kč, přičemž daň činila 30 115 Kč. Čistý příjem žalovaného se tak podle těchto údajů pohyboval v roce 2018 ve výši 14 335 Kč (tj. 505 342 - 303 205 - 30 115 / 12). Splátka úvěru tak představovala cca 1/3 čistého příjmu žalovaného. Žalobkyně přitom nikterak nezkoumala, ač se k tomu sama smluvně zavázala, jaké jsou výdaje žalovaného zejména ty spojené s bydlením případně plněním vyživovacích povinností či jiných závazků apod. Stěží tak byla žalobkyně schopna posoudit úvěruschopnost žalovaného, přičemž žalobkyní praktikovaný postup posouzení úvěruschopnosti žalovaného (jeho schopnosti zápůjčku splácet) lze označit za rezignaci na splnění tohoto úkolu, jenž ovšem sama smluvně převzala. 5. Na závěru o nedostatečnosti postupu žalobkyni při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nemění nic ani zjištění, že žalovaný již dříve uzavřel s žalobkyní "smlouvu o podnikatelské revolvingové zápůjčce [číslo]. Tato smlouva byla uzavřena dne 28. 5. 2018 za v zásadě obdobných podmínek jako smlouva, která je předmětem tohoto řízení. Žalovanému byla přenechána částka ve výši 90 000 Kč a on se ji zavázal zaplatit šedesáti měsíčními splátkami po 4 197 Kč, přičemž první z nich byla splatná dne 25. 6. 2018. Tuto zápůjčku splácel žalovaný řádně a dne 20. 5. 2019 ji platbou částky 108 789 Kč celou doplatil. Z faktu, že žalovaný po dobu jednoho roku zápůjčku řádně splácel a následně ji jednorázově doplatil nelze podle přesvědčení soudu usuzovat na to, zda poměry žalovaného umožňovaly řádné splácení další zápůjčky sjednané o několik měsíců později. To zvlášť za situace, kdy nebyl zřejmý původ peněžních prostředků, jimiž byla první zápůjčka předčasně uhrazena a které mohly pocházet z jiného úvěru. Ostatně z výpisu z účtu žalovaného č. [bankovní účet] vyplynulo, že v té době již měl žalovaný i další úvěry (půjčky), například od [právnická osoba] čerpal dne [datum] částku 12 000 Kč. 6. Argumentovala-li ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně tím, že smlouvu s žalovaným uzavírala jako s podnikatelem a již jen proto se na ni nevztahovala povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného vyplývající z § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v tehdy účinném znění, neboť tu má poskytovatel úvěru jen ve vztahu ke spotřebiteli, je na místě v této souvislosti připomenout, že zanedbání prověření úvěruschopnosti žadatele o úvěr lze zohlednit v rámci korektivu dobrých mravů byť by povinnost jejího prověření ze zákona nevyplývala. To zvlášť za situace, kdy by věřitel provedl posouzení úvěruschopnosti zcela nedostatečně a uzavřel úvěrovou smlouvu s žadatelem, který její podmínky zřejmě nebyl schopen splnit. Obecné soudy jsou přitom povinny přezkoumat obsah závazkového vztahu, zatěžuje-li neobvykle jednu ze smluvních stran a toto je výsledkem strukturální nerovnosti ve vyjednávací síle (viz nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020 sp. zn. IV. ÚS 702/20). 7. Je skutečností, že účastníci uzavřeli smlouvu o sh