26 C 178/2024-47 — Okresní soud ve Zlíně

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na uhrazení dlužné částky ve výši 15 658 Kč ze Smlouvy o zápůjčce ze dne 16. 5. 2023, a to společně s příslušenstvím představujícím zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 658 Kč od 18. 8. 2023 do zaplacení (dále jen „smlouva o zápůjčce“). Žalovaný na svůj dluh uhradil 14 907 Kč. Zbývající dlužnou částku nezaplatil ani po zaslané předžalobní výzvě.2. Elektronickým platebním rozkazem bylo žalobě nejprve plně vyhověno. Žalovaný však včas podal odpor, ve kterém namítl neplatnost smlouvy o zápůjčce z důvodu nedostatečného prověření jeho úvěruschopnosti. Údaje sdělené žalobkyní o jeho osobních a majetkových poměrech neodpovídají skutečnosti, protože byl samoživitel a ve střídavé péči pečoval o nezletilé dítě. Své příjmy ani výdaje nikdy nedokládal, protože jej o to žalobkyně ani nežádala. Zároveň potvrdil, že na základě smlouvy o zápůjčce od žalobkyně obdržel bezhotovostně 15 000 Kč a celkově splatil částku 14 907 Kč. Díky neplatnosti smlouvy však žalobkyni nevnikl nárok na zaplacení poplatku za poskytnutí půjčky ve výši 8 550 Kč, tudíž jí dluží již jen částku 93 Kč.3. Soud provedl ve věci dokazování listinami předloženými žalobkyní, z nichž zjistil tento skutkový stav:4. Žalobkyně uzavřela s žalovaným, prostřednictvím své webové stránky www., Anonymizováno, ., Anonymizováno, , dne 16. 5. 2023 smlouvu o zápůjčce částky 15 000 Kč, jež byla žalovanému stejného dne také vyplacena na jeho účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal částku 15 000 Kč, navýšenou o poplatek ve výši 8 550 Kč, splatit ve 3 splátkách po 7 850 Kč, splatných 30. den, 60. den a 90. den ode dne poskytnutí (smlouva o zápůjčce, sdělení banky ze dne 27. 8. 2024). Ještě před uzavřením smlouvy o zápůjčce se žalovaný zaregistroval na internetových stránkách žalobkyně, kde si dle vlastní volby nastavil dostupné parametry (výše zápůjčky a její splatnost). Následně vyplnil na webové stránce žalobkyně formulář, do kterého zadal své osobní údaje a uhradil verifikační platbu částky 1 Kč. Tímto učinil návrh na uzavření smlouvy o zápůjčce a potvrdil, že se seznámil se zněním smlouvy a všeobecných obchodních podmínek. Smlouvu o zápůjčce žalovaný podepsal elektronicky připsáním PIN kódu , Anonymizováno, , který mu byl zaslán žalobkyní na žalovaným uvedené telefonní číslo , tel. číslo, (smlouva o zápůjčce, všeobecné obchodní podmínky společnosti , Jméno zainteresované společnosti 0/0, ). Žalovaný uhradil pouze částku 14 907 Kč, proto byl upomenut k úhradě dlužné částky, avšak na upomínky nereagoval (upomínky ze dne , datum, , , datum, , , datum, , , datum, ). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ze smlouvy o zápůjčce dopisem ze dne 19. 8. 2023, protože v rozporu s dohodou nebyl celý dluh uhrazen do , datum, . Naposledy byl žalovaný vyzván před podáním žaloby výzvou ze dne 17. 5. 2024 k úhradě dlužné částky do 3 dnů od doručení výzvy, přičemž výzva byla žalovanému zaslána doporučeně, prostřednictvím právní zástupkyně žalobkyně (výzva k úhradě ze dne 19. 8. 2023, předžalobní upomínka, podací lístek ze dne 17. 5. 2024).5. Žalobkyně k výzvě soudu, jakým způsobem prověřila úvěruschopnost (bonitu) žalovaného, uvedla, že jednak dotazem na žalovaného, který jí sdělil, že jeho příjem činí 28 707 Kč měsíčně čistého a výdaje 7 000 Kč, že žije ve společné domácnosti s další dospělou osobou a 1 nezaopatřeným dítětem, a také náhledem do veřejně dostupných rejstříků (exekuční a insolvenční rejstřík). Díky chybějícím dokladům byly příjmy a výdaje domácnosti žalovaného byly počítány modelově, kdy bylo vycházeno z existence dalšího příjmu ve výši minimální mzdy 15 372 Kč měsíčně čistého. Celkový příjem domácnosti žalovaného byl tak odhadem stanoven na částku 44 079 Kč. Výdaje byly rovněž určeny modelově v podobě částky na bydlení ve výši 5 132 Kč měsíčně a životních nákladů odpovídajících životnímu minimu domácnosti žalovaného ve výši 11 560 Kč. Výsledný zůstatek domácnosti žalovaného tedy činil 27 387 Kč po úhradě nákladů (44 079 – 16 692). Tento zůstatek žalobkyně považovala za dostatečný k úhradě dluhu ze zápůjčky v celkové výši 23 550 Kč do 3 měsíců.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje,že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta první, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněným bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co po právu měl plnit sám.10. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.11. S ohledem na popsaný skutkový stav soud právně vyhodnotil, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, respektive v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnost spotřebitele nebo z jiných zdrojů. Uvedená povinnost k posouzení bonity spotřebitele, tedy schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, je zákonem uložená poskytovateli úvěru, tedy žalobkyni jako společnosti, jež úvěr poskytla pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak jako poskytovatel úvěru neučinil. Spotřebitelský úvěr za dané situace měl být poskytnut pouze v případě, že z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský splácet. Toto však žalobkyně v daném případě nesplnila. Takový zákonný postup představuje posílení principu zodpovědného úvěrování a cílené ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy úvěry jsou poskytovány s cílem jejich nesplacení, dokonce s cílem dosáhnutí zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s tím, že dlužník nebude pravděpodobně ani schopen poskytnutý úvěr splatit (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru).12. V téže souvislosti je třeba konstatovat, že české spotřebitelské právo je ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru mimo jiné transponovanou směrnicí číslo 2008/48/ES, kde se v článku 8 odst. 1 odst. 1 věta první stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele a pokud je to nezbytné na základě vyhledávání v příslušné databázi. V čl. 23 směrnice číslo 2008/48/ES se dále stanoví, že členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.13. Přesto, že přesný postup při ověřování úvěruschopnosti spotřebitele není nijak zákonem o spotřebitelském úvěru, ani transponovanou směrnicí číslo 2008/48/ES, stanoven, je zřejmé, že žalobkyně je povinna vždy řádně, se všemi znalostmi profesionála a s péčí řádného hospodáře prověřit úvěruschopnost úvěrovaného. Žalobkyně by si měla veškeré údaje týkající se finanční a majetkové situace spotřebitele řádně ověřit, a to zejména předložením potřebných listin, jako např. výpisu z účtu, pracovní smlouvy, mzdového výměru, dokladu o nákladech na bydlení, atd. a nikoliv spoléhat jen na tvrzení spotřebitele, které může být úmyslně, či neúmyslně zkresleno jeho subjektivním vnímáním. Žalobkyně však v tomto řízení neprokázala, že by tuto svou povinnost splnila, protože nepředložila žádný důkaz o zjištěných příjmech žalovaného, resp. jeho rodinné domácnosti, které by mu dle žalobkyně měly umožnit splatit poskytnutý úvěr do 90 dnů v plné výši, včetně „poplatku“ odpovídajícímu 57 % poskytnuté jistiny úvěru. Žalobkyně měla za to, že žalovaný má dostatečně vysoký příjem, jenž mu i po zaplacení výdajů umož