26 C 239/2023-77 — Okresní soud ve Zlíně

1. Podle § 157 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), v odůvodnění rozsudku pro uznání uvede soud pouze předmět řízení a stručně vyloží důvody, pro které rozhodl rozsudkem pro uznání.2. Předmětem řízení je nahrazení projevu vůle žalovaného (souhlasu) se zřízením věcného břemene podle § 25 odst. 4 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, v účinném znění, vyplývající z uzavřené smlouvy o budoucí smlouvě o zřízení věcného břemene č. , Anonymizováno, _, Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne , datum, a souhlasu se zřízením stavby plynárenského zařízení „, Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, – , Anonymizováno, + 2, číslo stavby , Anonymizováno, , uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným na pozemek parc. č. st. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , zapsaný na LV č. , hodnota, pro katastrální území , adresa, .K důvodům pro rozhodnutí rozsudkem pro uznání soud uvádí následující:3. Vzhledem k povaze věci, kterou je závazkový vztah plynoucí ze smlouvy o smlouvě budoucí, bylo zapotřebí kvalifikované přípravy jednání. Proto bylo usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, žalovanému uloženo vyjádřit se k podané žalobě a uvést, zda nárok uplatněný v žalobě uznává, popřípadě zda nárok uznává jen zčásti nebo co do základu s poučením, že pokud nárok uzná, rozhodne soud na tomto základě o věci samé rozsudkem pro uznání (§ 153a odst. 1 o. s. ř.). Pokud by žalovaný nárok uplatněný v žalobě zcela neuznal, byl povinen ve vyjádření vylíčit rozhodující skutečnosti o věci samé, na nichž staví svoji obranu proti žalobě a označit důkazy k prokázání svých tvrzení, a to tak, aby bylo zřejmé, k prokázání které konkrétní právně významné skutečnosti má být ten který důkaz proveden. Rovněž byl žalovaný poučen, že pokud se bez vážného důvodu ve věci samé písemně nevyjádří, a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává a soud ve věci samé rozhodne rozsudkem pro uznání (§ 153a odst. 3 o. s. ř.). Žalovanému bylo citované usnesení doručeno dne 25. 4. 2024 do jeho datové schránky. Žalovaný ve stanovené lhůtě 30 dnů ode dne doručení zůstal zcela pasivní, tedy se ve stanovené lhůtě (do 25. 5. 2024) ve věci samé k žalobě nijak nevyjádřil a ani nesdělil, že by mu v tom bránil vážný důvod a jaký, proto nastoupila zákonná fikce uznání žalobního nároku žalovaným dle § 114b odst. 5 o. s. ř. Na základě této fikce uznání nároku soud rozhodl (musel rozhodnout) v neprospěch žalovaného rozsudkem pro uznání (§ 153a odst. 3 o. s. ř.), neboť účinky uznání nelze za řízení vyvrátit a nezanikají ani uplynutím času; žádné zákonné ustanovení totiž nepřipouští důkaz opaku, tedy prokázání toho, že k uznání nároku žalovaným ve skutečnosti nedošlo. Soud dále podotýká, že při svém rozhodování zohlednil recentní nálezovou judikaturu Ústavního soudu (zejm. nálezy ve věcech vedených u Ústavního soudu pod sp. zn. IV. ÚS 842/16, I. ÚS 1024/15, Pl. ÚS 13/15) a dospěl k závěru, že soudem ochrany ústavnosti artikulovaná nutnost citlivosti při postupu dle § 114b o. s. ř. nedopadá na situace procesně nečinného žalovaného, který náležitě nedbá svých procesních práv a povinností (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1951/2004, uveřejněný pod číslem 21/2006 Sbírky soudních rozhodnutích a stanovisek)., právnická osoba, úplnost soud uvádí, že nárok žalobkyně je odůvodněn povinností nahrazení projevu vůle žalovaného soudem v souladu s § 1787 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění. Není tedy v rozporu s hmotným právem.5. O právu účastníků na náhradu nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně splnila zákonnou podmínku pro přiznání náhrady nákladů řízení jí stanovenou v ustanovení § 142a odst. 1 o. s. ř. (viz předžalobní upomínka ze dne 25. 10. 2022, sledování zásilek) a byla ve věci zcela úspěšná. Žalobkyně má tedy vůči žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení k uplatnění práva v plném rozsahu. Náklady řízení žalobkyně jsou:- zaplacený soudní poplatek 2 000 Kč;- odměna za zastupování ve výši 3 x 2 500 Kč dle § 9 odst. 3 písm. b), ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, zaslání předžalobní výzvy, návrh ve věci samé) podle § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu,- režijního paušálu 3 x 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu za uvedené 3 úkony právní služby,- 21 % DPH z odměny a režijního paušálu podle § 137 odst. 1 o. s. ř. ve výši 1 764 Kč.Celkem tedy na náhradě nákladů řízení zaplatí žalovaný žalobkyni částku ve výši 12 164 Kč. Dle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné v obecné pariční lhůtě, když za řízení nevyšly najevo okolnosti případu nebo důvody na straně účastníků, pro které by bylo namístě stanovit lhůtu plnění jinou (§ 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř.).