36 C 133/2024-123 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení úvěrové pohledávky ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi , právnická osoba, . (dále jen „banka) a žalovaným dne 25. 5. 2020, na základě které banka poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, uhradil pouze 41 285,86 Kč, proto banka úvěr ke dni 18. 2. 2022 zesplatnila. Pohledávka byla následně postoupena žalobkyni. Žalovaná úvěrová pohledávka představuje jistinu ve výši 17 722,10 Kč, poplatky ve výši 2 496 Kč, úroky kapitalizované za dobu od 8. 8. 2021 do 18. 2. 2022 ve výši 1 319,64 Kč a úroky z prodlení kapitalizované za dobu od 30. 3. 2021 do 18. 2. 2022 ve výši 2 255,58 Kč. Od navazujícího období, tj. ode dne 19. 2. 2022 do zaplacení žalobkyně požadovala smluvní úrok ve výši 13,99 % ročně z dlužné částky 20 218,10, a dále z částky 21 537,74 Kč požadovala od 19. 2. 2022 do zaplacení 11,75% p.a. úrok z prodlení.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Ač byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).3. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdce s žalovaným uvedenou smlouvu uzavřel (návrh na uzavření smlouvy o rychlé půjčce č. , hodnota, ze dne , datum, , akceptace návrhu smlouvy o rychlé půjčce ze dne , datum, ) a na jejím základě vyčerpal částku ve výši 50 000 Kč (výpis z běžného účtu žalovaného za období , datum, – , datum, ), kterou měl uhradit v měsíčních splátkách ve výši 4 872 Kč splatných vždy 20. den v měsíci. Uhradil však pouze 41 285,86 Kč (souhrnný výpis pohybů na účtě). Obchodní společnost , právnická osoba, . jako postupitel žalovanou pohledávku postoupila žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, , seznam pohledávek, potvrzení o zaplacení úplaty, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího archu). Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009 nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.4. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že ji její právní předchůdce prověřil především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy a nahlédnutím do veřejných registrů, jak vyplývá z interních systémových záznamů a současně jak je deklarováno v protokolu o ověření úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně předložila protokol o ověření úvěruschopnosti žalovaného, ve kterém je pouze obecně uvedeno, že banka vycházela z příjmu, který žalovaný deklaroval do žádosti ve výši 25 000 Kč. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného porovnávala jeho příjem a výdaje, výpočtem získala částku disponibilních zdrojů žalovaného, která byla dostatečná pro poskytnutí úvěru. Žalobkyně dále předložila interní záznam banky o hodnocení žalovaného, ze kterého vyplývá, že žalovaný byl hodnocen s výsledkem – subjekt je v pořádku. Žalovaný v návrhu na uzavření smlouvy uvedl, že je zaměstnaný a jeho čistý měsíční příjem činí 25 000 Kč. Nezbytné měsíční výdaje (blíže nespecifikované) byly uvedeny částkou 6 000 Kč. U limitu KK a kontokorentů byla uvedena nula, stejně jako u splátek úvěrů. U hypotečního úvěru nebo úvěru ze stavebního spoření bylo uvedeno – ne. Žalovaný dále uvedl, že je svobodný a bydlí u rodičů [protokol o ověření úvěruschopnosti žalovaného, interní záznam banky o hodnocení žalovaného, návrh na uzavření smlouvy o rychlé půjčce č. , hodnota, ]. Listiny, z nichž by vyplýval příjem, výdaje a míra zadlužení žalovaného, žalobkyně ani na výzvu soudu nepředložila.5. Z výpisu z účtu žalovaného vyžádaného soudem za období od , datum, do , datum, vyplývá, že žalovanému byla na účet poukazována mzda v průměrné výši 25 000 Kč a další jednorázové platby (blíže nespecifikované), splácel úvěry částkou 3 471 Kč, v dubnu 2020 uhradil částku v celkové výši 8 000 Kč na , Anonymizováno, .cz, v květnu 2020 uhradil částku v celkové výši 3 000 Kč rovněž na , Anonymizováno, .cz a bezprostředně před poskytnutím úvěru činil disponibilní zůstatek na účtu žalovaného 722,64 Kč [výpis z účtu žalovaného za období od , datum, do , datum, ].6. Žalovaný na první splátku splatnou dne 20. 6. 2020 uhradil dne 22. 6. 2020 částku 0,87 Kč, dne 23. 6. 2020 částku 500 Kč, dne 24. 6. 2020 částku 70,77 Kč, dne 25. 6. 2020 částku 720,39 Kč, dne 1. 7. 2020 částku 1,71 Kč a dne 20. 7. 2020 částku 4 819,82 Kč. Dne 20. 7. 2020 uhradil částku 44,18 Kč, dne 20. 8. 2020 částku 18,15 Kč, dne 2. 11. 2020 částku 0,71 Kč, dne 20. 11. 2020 částku 4 864 Kč, dne 21. 12. 2020 částku 0,72 Kč, dne 29. 12. 2020 částku 5 363,28 Kč, dne 4. 1. 2021 částku 24,07 Kč, dne 20. 1. 2021 částku 44,65 Kč, dne 1. 2. 2021 částku 2,98 Kč, dne 22. 2. 2021 částku 4 864 Kč, dne 22. 3. 2021 částku 4 864 Kč, dne 6. 5. 2021 částku 5 398,21 Kč, dne 20. 5. 2021 částku 0,03 Kč a dne 25. 5. 2021 částku 4 863,97 Kč [souhrnný výpis pohybů na účtě].7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.9. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Povinností poskytovatele úvěru je řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli před uzavřením smlouvy, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To právní předchůdce žalobkyně nesplnil.13. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti.14. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z., v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti, je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.15. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samé