36 C 279/2023-33 — Okresní soud ve Zlíně

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 14 266,34 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 266,34 Kč za dobu od 26. 4. 2023 do zaplacení z titulu smlouvy o úvěru [číslo] kterou měl žalovaný uzavřít s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] distančním způsobem prostřednictvím elektronické komunikace. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni.¨ Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně částky ve výši 469,82 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 469,82 Kč za dobu od 26. 4. 2023 do zaplacení. Soud na základě návrhu žalobkyně podle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. řízení v tomto rozsahu částečně zastavil (výrok I.). Přitom soud podle § 96 odst. 4 o.s.ř. nezkoumal stanovisko žalovaného, neboť k částečnému zpětvzetí žaloby došlo před zahájením jednání ve věci. Žalobkyně tvrdila, že smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek právního předchůdce žalobkyně [webová adresa], na které si žalovaný vybral dle své vlastní volby výši požadovaného úvěru a termín splatnosti. Následně vyplnil registrační formulář zadáním osobních údajů, čímž učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy vůči původnímu věřiteli. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet byl žalovanému úvěr vyplacen. K prokázání svých tvrzení o uzavření úvěrové smlouvy popsaným způsobem však žalobkyně nepředložila žádný důkaz. Předložená nepodepsaná smlouva o úvěru nemůže být důkazem o tom, že byl tvrzený postup dodržen. Žalobkyně tudíž neprokázala, že její právní předchůdce s žalovaným smlouvu o úvěru uzavřel. V řízení bylo prokázáno, že dne [datum] byla na bankovní účet žalovaného připsána částka 10 000 Kč (sdělení [právnická osoba] ze dne [datum]), přičemž společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], seznam pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku). Žalobkyni tak vznikl nárok na vrácení částky 10 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení (ust. § 2991 o. z.). Jelikož žalobkyně požadovala na jistině zaplacení pouze částky 9 530,18 Kč, soud žalovaného zavázal k zaplacení částky ve výši 9 530,18 Kč a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena. Za den splatnosti se proto v případě bezdůvodného obohacení považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka. Prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení tak plyne ode dne následujícího po dni splatnosti závazku. Žalobkyně žalovaného vyzvala k plnění výzvou ze dne [datum], která byla předána k poštovní přepravě téhož dne a podle § 573 o. z. byla žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 22. 5. 2023. V této výzvě žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky do tří dnů (tj. do 25. 5. 2023). Žalovaný na výzvu nijak nereagoval, ode dne následujícího se tedy ocitl v prodlení a žalobkyni vzniká od 26. 5. 2023 nárok na úroky z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 (tj. 15 %). Žalobkyně se domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 796,52 Kč od 26. 4. 2023 do zaplacení. Soud zavázal žalovaného k zaplacení úroku z prodlení od 26. 5. 2023 a jen z přiznané částky 9 530,18 Kč a ve zbývajícím rozsahu žalobu ohledně úroku z prodlení zamítl. Žalobkyně měla ve věci úspěch v převažující míře, proto jí podle § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o.s.ř. (žalobkyně procesně zavinila částečné zastavení řízení) vůči žalovanému přísluší právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části nákladů řízení. Úspěch žalobkyně je dán poměrem částky 15 831,64 Kč (14 266,34 Kč + úrok z prodlení vyčíslený dle žaloby do dne 17. 1. 2024 ve výši 1 565,30 Kč) a částky 10 458,38 Kč (9 530,18 Kč + úrok z prodlení vyčíslený dle výroku II. do dne 17. 1. 2024 928,20 Kč) vyjádřeným v procentuální výši 66 %. Žalobkyni tedy náleží právo na náhradu 32 % (66 % - 34 %) účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši 2 071 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku 800 Kč, odměny za zastupování žalobkyně advokátem ve výši 750 Kč (2,5× 300 Kč dle § 14 odst. 1 bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. za tyto úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá předžalobní výzva k plnění a sepis žaloby), náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (tj. 3× 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb.) a částky 221 Kč odpovídající 21% DPH z odměny a náhrad dle § 137 odst. 3 o.s.ř. Náhradu nákladů řízení ve výši 663 Kč (32 % z 2 071 Kč) je žalovaný povinen dle § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně. Za úkony právní služby učiněné do podání žaloby včetně soud žalobkyni přiznal výši odměny a náhradu hotových výdajů zástupkyně žalobkyně podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně ve skutkově a právně podobných věcech jako je ta, která byla řešena v tomto řízení, v minulosti podal více žalob sepsaných na ustáleném a opakovaně uplatňovaném vzoru (např. řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 36 C 79/2023, 36 C 94/2023 a 36 C 201/2023). Jelikož předmětem tohoto řízení bylo peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč, přičemž žalobkyni v něm byla přiznána náhrada nákladů řízení, byly pro takový postup splněny podmínky v daném ustanovení uvedené. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za zastoupení advokátem v souvislosti s úkonem právní služby spočívajícím v částečném zpětvzetí žaloby ze dne [datum], neboť nešlo o účelně vynaložený náklad.