44 C 243/2024-47 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení pohledávky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, . (dále též „právní předchůdce žalobkyně“) dne 10. 10. 2017 a na základě níž žalovaná téhož dne čerpala úvěr v celkové výši 165 000 Kč. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobkyně nedostatečně prověřil schopnost žalované úvěr splácet, považuje žalobkyně smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou a svůj nárok tak požaduje po žalované jako bezdůvodného obohacení. Žalovaná částka 76 449,90 Kč představuje jistinu ve výši 165 000 Kč po odečtení plateb žalované. Žalobkyně dále požaduje z jistiny úrok z prodlení ve výši 15 % ročně za období od 31. 8. 2022 do zaplacení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Dle § 115a o. s. ř. soud rozhodl bez nařízení jednání, vyšel přitom z listinných důkazů založených ve spise.4. Z předložených listinných důkazů soud učinil závěr o skutkovém stavu, že mezi , právnická osoba, . a žalovanou byla dne 10. 10. 2017 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, a to na základě žádosti číslo 1000248114091788566 (dále jen „smlouva“). Podle smlouvy se právní předchůdce žalobkyně zavázal žalované poskytnout úvěr ve výši 165 000 Kč (viz žádost o spotřebitelský úvěr, akceptační dopis ze dne 10. 10. 2017). Dne 11. 10. 2017 byla z účtu právního předchůdce žalobkyně na účet žalované č. , č. účtu, připsána částka 165 000 Kč (viz sdělení , právnická osoba, .). Žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně uhradila částku 88 550,10 Kč (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně). Společnost , právnická osoba, . pohledávku za žalovanou postoupila žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 8. 2023 (viz smlouva o postoupení pohledávek), o čemž žalovanou informovala prostřednictvím insolvenční správkyně dopisem ze dne 25. 8. 2023 (viz oznámení o postoupení pohledávek včetně dodejky).5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Společnost , právnická osoba, . pohledávku za žalovanou z předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru postoupila žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 8. 2023 uzavřené mezi , právnická osoba, ., jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou o postoupení pohledávek, přičemž žalované byla změna v osobě věřitele oznámena právním předchůdcem žalobkyně dopisem ze dne 25. 8. 2023. Na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení nemá vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011 sp. zn. 31 Cdo 678/2009). Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.8. Vzhledem k tomu, že žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce uzavírající smlouvu s žalovanou řádným způsobem neposoudil její úvěruschopnost, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., soud učinil závěr, že smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.9. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaná v dané věci nedovolala, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021, Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti tak způsobuje neplatnost smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo možno od ostatního obsahu oddělit.10. Při závěru o neplatnosti smlouvy je třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že žalovaná obdržela částku 165 000 Kč náležející právnímu předchůdci žalobkyně, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaná na dluh uhradila celkem částku 88 550,10 Kč, kterou soud započetl na jistinu, pročež tak na jistině zbývá uhradit 76 449,90 Kč, a proto soud žalovanou k úhradě částky 76 449,90 Kč zavázal svým rozhodnutím.11. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).12. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně, na niž nárok z bezdůvodného obohacení přešel, má nárok jen na doplacení částky 76 449,90 Kč coby poskytnuté jistiny po započtení provedených plateb. Pokud jde o úrok z prodlení, na ten dle přesvědčení soudu žalobkyni nárok nevznikl, neboť žalovaná se doposud nedostala do prodlení. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je nucen stanovit splatnost soud svým rozhodnutím. Jelikož byla žalovaná v řízení nečinná a nesdělila, jaké jsou její aktuální poměry, stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalované splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.13. Soud tedy z titulu bezdůvodného obohacení zavázal žalovanou k zaplacení částky 76 449,90 Kč a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.14. Ve smyslu § 142a odst. 1 o. s. ř. vzniklo žalobkyni vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení, neboť jí ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním žaloby zaslala výzvu k plnění. Protože její úspěch ve věci byl jen částečný, nepřiznal jí soud plnou náhradu nákladů řízení, nýbrž jen v rozsahu 50 %, což odpovídá poměru jejího úspěchu a neúspěchu ve věci (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Ve vztahu k původně uplatněné částce 101 804,03 Kč (zahrnující jistinu a zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozhodnutí) činí rozsudkem přiznaná pohledávka 76 449,90 Kč (zahrnující jistinu) 75 %. Při zohlednění neúspěchu žalobkyně v rozsahu 25 % jí přísluší právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 50 % (75 % úspěch – 25 % neúspěch = 50 % náhrada). Účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 3 058 Kč, odměny za zastupování advokátem ve výši 12 540 Kč [3× 4 180 Kč dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v účinném znění (dále jen „adv. tar.“), z tarifní hodnoty 76 449,90 Kč za následující úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) adv. tar., sepis předžalobní výzvy k plnění se základním rozborem dle § 11 odst. 1 písm. d) adv. tar. a sepis žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) adv. tar.], náhrady hot