46 C 226/2024-51 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „Společnost“), a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, (dále též „Smlouva“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného poskytla peněžní prostředky ve výši , částka, a žalovaný se zavázal Společnosti vrátit jistinu úvěru společně s úrokem ve výši 18,23 % ročně ve výši , částka, , poplatkem za zpracování úvěru , částka, a za službu komfortního a flexibilního splácení , částka, , a to v 52 týdenních splátkách po , částka, , konče dnem , datum, . Žalovaný neuhradil ničeho. Žalovaná částka , částka, sestává z dlužné jistiny ve výši , částka, a z dlužné částky poplatku ve výši , částka, . Na příslušenství žalobkyně požaduje úrok ve výši 18,23 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, v kapitalizované výši , částka, a od , datum, do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, v kapitalizované výši , částka, a od , datum, do zaplacení. Žalovaný ničeho neuhradil ani na předžalobní upomínku.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.Zjištěný skutkový stav3. Společnost a žalovaný si ujednali dne , datum, Smlouvu, na jejímž základě poskytla Společnost žalovanému při podpisu Smlouvy peněžní prostředky ve výši , částka, , které se žalovaný zavázal vrátit Společnosti společně s úrokem ve výši , částka, , poplatkem za zpracování úvěru ve výši , částka, , poplatkem za komfortní a flexibilní splácení ve výši , částka, a pojistné , částka, , tj. celkově Společnosti uhradit částku , částka, v 52 týdenních splátkách po , částka, . Žalovaný ve smlouvě prohlásil, že od Společnosti převzal jistinu úvěru v hotovosti při podpisu Smlouvy (viz Smlouva na č. l. 18). Žalovaný uvedl, že je rozvedený, žije v nájmu, nemá úvěr u jiné společnosti, pracuje jako skladník ve společnosti , právnická osoba, , kdy jeho příjem činí , částka, a jeho odhadované měsíční výdaje činí , částka, (viz zákaznická karta na č. l. 20). Společnost do zákaznické karty uvedla, že příjmy žalovaného ověřila výplatními páskami a pracovní smlouvou (viz zákaznická karta na č. l. 20). Žalovaný neuhradil ničeho (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně).4. Dne , datum, si Společnost jako postupitel a žalobkyně jako postupník sjednaly smlouvu o postoupení pohledávek, kterou Společnost postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze č. , hodnota, smlouvy, v níž byla specifikována pohledávka za žalovaným z uvedené smlouvy (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, na č. l. 23 a přílohy smlouvy o postoupení pohledávek). Dopisem ze dne , datum, odeslaným dne , datum, oznámila Společnost žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 32 a podací lístek na č. l. 33). Dopisem ze dne , datum, odeslaným dne , datum, vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky , částka, do , datum, na účet ve výzvě uvedený s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz výzva k plnění na č. l. 34 a podací lístek na č. l. 36); žalovaný ničeho neuhradil (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně).Právní posouzení věci5. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).6. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.7. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Společnost na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupila pohledávku za žalovaným ze smlouvy na žalobkyni, což bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek a seznamem postupovaných pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem ze dne , datum, odeslaným dne , datum, , čímž i vůči němu nabylo postoupení pohledávky účinnosti. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.13. Společnost a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na jejímž základě Společnost přenechala žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, , což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že uvedená smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně uvedla, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když ve všech případech s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením Smlouvy, kdy žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného a zaznamenány do karty zákazníka; doklady byly uvedeny do části „dokumenty k ověření“. Na základě získaných informací dospěla Společnost k závěru, že schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr je dostatečná. Soud se však s řádným posouzením úvěruschopnosti neztotožňuje. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným), nýbrž musí provést sama patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Přezkoumal-li soud předloženou kartu zákazníka, která měla prokazovat úvěruschopnost žalovaného, lze učinit závěr, že úvěruschopnost řádně ověřena nebyla. Z karty zákazníka se podává, že žalovaný měl mít čistý měsíční příjem ze zaměstnání ve výši , částka, , což Společnost ověřila prostřednictvím pracovní smlouvy a výplatních pásek. Za zásadní pochybení Společnosti lze považovat to, že se spokojila toliko s odhadovanou výší běžných měsíčních výdajů žalovaného (, částka, ), které nijak neověřovala. Přitom skutečná výše výdajů může zásadním způsobem ovlivnit úvěruschopnost spotřebitele a výši použitelného příjmu k hrazení stanovených splátek. Společnost tedy nijak neověřovala zejména obvyklé náklady na bydlení (např. prostřednictvím nájemní smlouvy), nijak nekalkulovala s výší výdajů na jídlo, hygienické potřeby, léky a ošacení atd. Společnost rovněž zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, když neprováděla lustraci žalovaného ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI). Z výše uvedeného tak soud uzavřel, že nejen, že Společnost řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, ale před uzavřen