46 C 262/2024-61 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 20 903,60 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „Společnost“), a žalovaná uzavřely dne 22. 12. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále též „Smlouva“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala Společnosti vrátit jistinu úvěru společně s úrokem a poplatky v 45 týdenních splátkách po 571 Kč. Žalovaná uhradila celkem částku 4 000 Kč. Žalovaná částka 20 903,60 Kč sestává z dlužné jistiny ve výši 13 318,99 Kč a z dlužné částky poplatku ve výši 7 584,61 Kč. Na příslušenství žalobkyně požaduje úrok ve výši 18,47 % ročně z částky 13 318,99 Kč od 3. 11. 2023 do 29. 1. 2024 v kapitalizované výši 611,52 Kč a od 30. 1. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně částky 13 318,99 od 29. 5. 2023 do 29. 1. 2024 v kapitalizované výši 1 397,37 Kč a od 30. 1. 2024 do zaplacení.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.Zjištěný skutkový stav3. Společnost a žalovaná si ujednaly dne 22. 12. 2022 Smlouvu, na jejímž základě se Společnost zavázala žalované poskytnout prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit Společnosti společně s úrokem ve výši 6 367 Kč, poplatkem 1 500 Kč za zpracování úvěru a poplatkem 2 798 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení; tj. celkově Společnosti uhradit částku 25 665 Kč, a to ve 45 měsíčních splátkách po 571 Kč. Žalovaná ve smlouvě prohlásila, že od Společnosti převzala jistinu úvěru v hotovosti při podpisu Smlouvy (viz Smlouva na č. l. 29). Žalovaná uvedla v žádosti o spotřebitelský úvěr, že je rozvedená, žije s rodiči a má vyživovací povinnost k jedné osobě, je nezaměstnaná, nemá úvěr u jiné společnosti, její měsíční příjem činí 11 629 Kč, ostatní příjmy 2 000 Kč, další příjmy domácnosti 26 000 Kč a její odhadované měsíční výdaje činí 7 000 Kč. Dle žádosti ověřila Společnost příjem žalované prostřednictvím výpisu z bankovního účtu, přičemž je zde uvedené „nemocenská + výživné 11/22, 12/22“ (viz žádost o spotřebitelský úvěr na č. l. 31). Žalovaná uhradila 4 000 Kč (viz tabulka umoření na č. l. 32).4. Dne 29. 1. 2024 si Společnost jako postupitel a žalobkyně jako postupník sjednaly smlouvu o postoupení pohledávek, kterou Společnost postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze č. , hodnota, smlouvy, v níž byla specifikována pohledávka za žalovanou z uvedené smlouvy (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024 na č. l. 33 vč. přílohy). Dopisem ze dne 29. 1. 2024 odeslaným dne 20. 2. 2024 oznámila Společnost žalované postoupení pohledávky na žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 42 vč. podacího lístku). Dopisem ze dne 22. 5. 2024 vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky 24 324,15 Kč do 6. 6. 2024 na účet ve výzvě uvedený s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky; žalovaná ničeho neuhradila (viz výzva k plnění na č. l. 44 vč. podacího lístku).Právní posouzení věci5. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).6. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.7. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Společnost na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024 postoupila pohledávku za žalovanou ze smlouvy na žalobkyni, což bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek a seznamem postupovaných pohledávek, přičemž žalované byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem ze dne 29. 1. 2024 odeslaným dne 20. 2. 2024, čímž i vůči ní nabylo postoupení pohledávky účinnosti. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.8. Podle § 86 odst. 1zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.13. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že uvedené smlouvy jsou neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně uvedla, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když ve všech případech s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením Smlouvy, kdy žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované a zaznamenány do karty zákazníka; doklady byly uvedeny do části „dokumenty k ověření“. Na základě získaných informací dospěla Společnost k závěru, že schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr je dostatečná. Soud se však s řádným posouzením úvěruschopnosti neztotožňuje. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovanou), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Z žádosti o úvěr se podává, že žalovaná byla nezaměstnaná a její příjem ve výši 11 629 Kč tvořila v měsíci 11/2022 a 12/2022 dávka nemocenské a výživné, což měla Společnost ověřit výpisem z bankovního účtu žalované. Další příjem domácnosti ve výši 26 000 Kč není v kartě nijak specifikován, není zřejmé, o jaký příjem se jedná, zda jde o příjem žalované či jiného člena jeho domácnosti a z žádosti vyplývá, že tento příjem Společnost nijak neověřovala, což platí také o ostatních příjmech žalované ve výši 2 000 Kč. Za další zásadní pochybení Společnosti lze považovat to, že se spokojila toliko s odhadovanou výší běžných měsíčních výdajů žalované (7 000 Kč), které nijak neověřovala. Přitom skutečná výše výdajů může zásadním způsobem ovlivnit úvěruschopnost spotřebitele a výši použitelného příjmu k hrazení stanovených splátek. Společnost tedy nijak neověřovala zejména obvyklé náklady na bydlení, nijak nekalkulovala s výší výdajů na jídlo, hygienické potřeby, léky a ošacení atd. a to zejména vzhledem k tomu, že žalovaná měla dle žádosti vyživovací povinnost k další osobě. Společnost rovněž zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, neprováděla lustraci žalované ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI). Z výše uvedeného tak soud uzavřel, že nejen, že Společnost řádně neposoudila úvěruschopnost žalované, ale před uzavřením Smlouvy bylo také vzhledem k nereálným údajům sdělených žalovanou ohledně výše jejích výdajů zřejmé, že nebude schopna úvěr splácet.14. S účinností od 29. 5. 2022