8 C 66/2024-52 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobou podanou dne , datum, ve znění částečného zpětvzetí (o kterém již bylo soudem pravomocně rozhodnuto) se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od , datum, do zaplacení. K tomu uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „Společnost“) a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“) na jejímž základě Společnost poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, . Společnost následně postoupila pohledávku za žalovaným postupní smlouvou ze dne , datum, na společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, . Společnost , právnická osoba, , postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to na základě postupní smlouvy ze dne , datum, . Žalovaný na svůj dluh dosud neuhradil ničeho.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud po provedeném dokazování zjistil následující skutkový stav:4. Dne , datum, uzavřeli Společnost jako věřitel a žalovaný jako dlužník smlouvu o úvěru č. , hodnota, (tj. Smlouvu), na základě které Společnost poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, a žalovaný se jí ho zavázal vrátit spolu s úrokem , částka, , poplatkem za poskytnutí úvěru , částka, , náklady za vyhodnocení úvěrového případů , částka, a poplatkem za inkaso plateb v hotovosti , částka, , celkem v 14 měsíčních splátkách po , částka, se splatností první splátky do měsíce po uzavření smlouvy (viz uvedená smlouva).5. Smlouvou o postoupení pohledávek mezi Společností jako postupitelem a , právnická osoba, jako postupníkem z , datum, byly pohledávky ze Smlouvy postoupeny na , právnická osoba, (viz uvedená smlouva a doklad o úhradě úplaty za postoupení). Posledně uvedená společnost pak smlouvou o postoupení pohledávek z , datum, postoupila mimo jiné pohledávky ze Smlouvy na žalobkyni (viz uvedená smlouva).6. Dne , datum, poslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu (viz výzva a doklad o odeslání).7. Žalovaný na Smlouvu nic nezaplatil (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně).8. Soud věc posoudil následovně:9. Podle § 2395 o.z. (zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění do 5/2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Soud má za to, že Společnost a žalovaný projevili vůli uzavřít spolu dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 2 395 o.z. a § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. na , částka, , kdy tato částka byla žalovanému ze strany Společnosti vyplacena. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru měla Společnost před uzavřením Smlouvy zkoumat úvěruschopnost žalovaného.13. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti uvedla, že Společnost posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací vyžádaných a získaných od žalovaného a z těchto informací zjistila, že výše měsíčního čistého příjmu žalovaného, při zohlednění životního minima žalovaného a s ním společně posuzovaných osob, a jejích měsíčních závazků, dostačovala pro splacení úvěru v souladu se Smlouvou. Společnost též prověřila žalovaného lustrací ve svém interním systému, v insolvenčním rejstříku, živnostenském rejstříku a v centrální evidenci exekucí. Na základě uvedených postupů dospěla k závěru, že nemá důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet.14. Soud má za to, že takto tvrzené posouzení úvěruschopnosti je zcela nedostatečné, jde spíše jen o obecnější fráze bez podrobnějšího tvrzení, z jakých konkrétních dokladů např. Společnost vycházela, co konkrétně (např. výši příjmů a výdajů) z nich zjistila a jak se dobrala závěru o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Nic takového neplyne ani z žalobkyní předložených důkazů. Protože se nicméně žalobkyně nedostavila na jednání, soud ji nemohl o těchto věcech poučovat dle § 118a o.s.ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu), a má tak za to, že úvěruschopnost nebyla řádně posouzena.15. K porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit schopnost dlužníka úvěr a k neplatnosti smlouvy je třeba odkázat na rozhodnutí Ústavního soud sp. zn. III. ÚS 4129/2018, v němž Ústavní soud zdůraznil veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit úvěruschopnost dlužníka úvěr splácet. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , který mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Řádným splnění povinnosti prověřit schopnost dlužníka úvěr řádně splácet není tedy chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako úvěrující, ale v širším pojetí celá společnost.16. Je-li dán veřejný zájem na řádném a s odbornou péčí provedeném posouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet, nelze ochranu dlužníkům v soudním řízení poskytnout jen selektivně, pokud jsou v řízení aktivní a namítají, že v jejich případě úvěrující schopnost úvěr splácet řádně nezkoumal.17. V uvedeném nálezu Ústavní soud poukázal na nezměněný obsah § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve srovnání s § 9 z. č. 145/2010 Sb. a zdůraznil, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, přičemž schopností dlužníka úvěr reálně splatit by se jako obecným principem měly zabývat bez ohledu na to, zda je výslovně zakotven v zákoně, jinak dochází k porušení práva na spravedlivý proces.18. S ohledem na shora uvedené judikatorní závěry, má soud za to, že neplatnost smlouvy v důsledku porušení povinnosti úvěrujícího řádně posoudit schopnost dlužníka úvěr splácet (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je nutno chápat (i přes znění tohoto ustanovení do 5/2022) jako absolutní dle § 588 věty první o. z., protože odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přičemž soud k ní přihlíží z úřední povinnosti.19. Jestliže je smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně na základě ní odvozovala.20. Při závěru o neplatnosti smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z.21. Žalovaný obdržel od Společnost částku , částka, , aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.) v uvedené výši.22. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).23. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má (coby nabyvatelka pohledávek ze Smlouvy) nárok jen na vrácení částky , částka, coby poskytnuté jistiny, a to jako bezdůvodné obohacení. Na úrok z prodlení žalobkyni nárok rovněž nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení; pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu zápůjčky, v projednávaném případě nedošlo