26 C 187/2025-44 — Okresní soud ve Zlíně

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 49 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 19. 1. 2025 do zaplacení a zaplacení smluvní pokuty ve výši 7 000 Kč. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 29. 4. 2024, kterou mu na jeho bankovní účet převedla úvěrovou jistinu 35 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet společně s úroky, ale svůj závazek porušil tím, že na splátkách nic nezaplatil, proto byl vyzván ke splacení celého dluhu. Na výzvu však nereagoval, proto se žalobkyně rozhodla dluh vymáhat soudní cestou.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. za použití § 101 odst. 4. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.3. Soud z listinných důkazů založených do spisu žalobkyní zjistil tento skutkový stav:4. Na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne , datum, žalobkyně žalovanému poskytla bezhotovostně na jeho účet č. , č. účtu, částku , částka, , a to ve třech platbách; dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, . Smlouva, na které absentuje podpis žalovaného a není z ní patrný ani jiný způsob akceptace žalovaným, měla být uzavřena (podepsána žalovaným) elektronicky v systému žalobkyně na internetových stránkách www., Anonymizováno, .cz. Svou totožnost žalovaný doložil svým občanským a řidičským průkazem. Úvěr byl poskytnut v podobě revolvingu s úvěrovým limitem , částka, , jenž žalovanému umožnil opakované čerpání finančních prostředků. Úvěr byl úročen úrokovou sazbou 40 % měsíčně a splatnost byla sjednána ve splátkách tak, že se žalovaný vždy k 15. dni v měsíci byl povinen uhradit žalobkyni úrok přirostlý za uplynulé období; jistinu úvěru byl žalovaný oprávněn splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy (smlouva o spotřebitelském úvěru, sdělení , právnická osoba, .).5. Dopisem ze dne 15. 1. 2025 žalobkyně oznámila žalovanému, že v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek úvěr zesplatnila a dluh z něj vypočetla na částku , částka, , bez bližší specifikace. Žalovaného vyzvala do 3 dnů k úhradě. Oznámení s výzvou bylo zasláno obyčejnou poštou. Dne , datum, zaslala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovanému výzvu k úhradě před podáním žaloby, kde jej vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši , částka, a nákladů právního zastoupení ve výši , částka, a to do tří dnů, na bankovní účet uvedený ve výzvě (oznámení o zesplatnění úvěru, předžalobní výzva, podací lístek).6. K ověření schopnosti žalovaného úvěr splatit žalobkyně uvedla, že byl žalovaný před uzavřením smlouvy lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI, aniž by k tomuto tvrzení nabídla jakýkoli důkaz. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného je patrné, že v období od , datum, do , datum, činil počáteční zůstatek , částka, a konečný zůstatek činil , částka, . V tomto měsíci činily příjmy žalovaného celkem , částka, a jeho výdaje , částka, . Na účet byla dne , datum, připsána částka , částka, představující mzdu žalovaného od společnosti , Anonymizováno, , a. s. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného je patrné, že v období od , datum, do , datum, činil počáteční zůstatek , částka, a konečný zůstatek činil , částka, . V tomto měsíci činily příjmy žalovaného celkem , částka, a jeho výdaje , částka, . Na účet byla dne , datum, připsána částka , částka, představující mzdu žalovaného od společnosti , Anonymizováno, , , Anonymizováno, . s. Žalovaný hradil nájemné ve výši 8 675 Kč měsíčně a splácel půjčku ve výši 4 145 Kč měsíčně (výpisy z běžného účtu žalovaného za období od 1. 1. 2024 do 31. 1. 2024 a od 1. 2. 2024 do , datum, vedený u , právnická osoba, .)7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně její přílohy (seznam pohledávek) uzavřené mezi žalobkyní a společností , právnická osoba, . ze dne 13. 3. 2023 soud nezjistil pro věc žádné další relevantní skutečnosti (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 13. 3. 2023, seznam pohledávek).8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.10. Podle § 86 odst. 1 o.z. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 87 odst. 1, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Soud aplikoval zjištěný skutkový stav na shora uvedená zákonná ustanovení a dospěl k tomuto právnímu závěru:13. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 29. 4. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému částku 35 000 Kč a žalovaný se zavázal ji vrátit spolu se sjednaným úrokem (§ 2 odst. 1, §104 zákona o spotřebitelském úvěru). Soud nejprve posuzoval, zda šlo v daném případě o platné právní jednání. Nedostatek písemné formy bez dalšího za následek neuzavření nebo neplatnost této smlouvy nemá (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru).14. V souladu s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a aktuální judikaturou Ústavního, Nejvyššího soudu České republiky (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 či rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) soud v řízení dále zkoumal, zda žalobkyně, jakožto úvěrující, při poskytnutí daného spotřebitelského úvěru žalovanému dostatečně prověřila jeho schopnost plánovaný úvěr splatit s ohledem na jeho aktuální osobní a majetkové poměry. Pokud by tak neučinila a žalovanému by úvěr poskytla i přes svá negativní zjištění, byla by úvěrová smlouva v takovém případě neplatná. Tato povinnost je úvěrujícímu uložena v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého platí, že součástí požadované odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, při které nespoléhá pouze na údaje o schopnosti úvěr splácet tvrzené samotným žadatelem, např. v žádosti o úvěr, jak tomu bylo v tomto případě, ale sám si tyto sdělené údaje prověří, resp. nechá žadatelem o úvěr doložit.15. Žalobkyně v tomto směru však v řízení neprokázala, že by jako poskytovatelka úvěru této své zákonné povinnosti dostála, tedy že by v daném případě zjišťovala, či si nechala dostatečně prokazatelně žalovaným doložit, jaké jsou jeho skutečné osobní a majetkové poměry, tedy jak příjmy, tak i výdaje, délku trvání pracovní smlouvy žalovaného aj., a to bezprostředně v době před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy. Žalobkyně tyto informace po žalovaném nepožadovala, resp. netvrdila, že by je požadovala a na výzvu soudu ničeho nedoložila. Stejně tak její tvrzení o prověření zadluženosti žalovaného ve veřejných rejstřících zůstalo pouze v podobě neprokázaného tvrzení. Žalobkyně této své povinnosti nedostála, protože v řízení neprokázala, na základě čeho učinila před poskytnutím finančních prostředků žalovanému závěr o jeho schopnosti úvěr za sjednaných podmínek jí splatit.16. Uvedená povinnost k posouzení bonity spotřebitele, tedy schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, je zákonem uložena poskytovateli úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že by tak poskytovatel úvěru neučinil. Spotřebitelský úvěr měl být poskytnut pouze v případě, že by z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že zde nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splatit. Takový zákonný postup představuje posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy úvěry jsou poskytovány s cílem jejich nesplacení, přičemž věřitel předem počítá s tím, že dlužník nebude pravděpodobně ani schopen poskytnutý úvěr splatit (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Tomu mj. odpovídá i faktický stav splácení, kdy dle tvrzení žalobkyně neuhradil žalovaný po celou dobu trvání závazkového vztahu ani korunu.17. S ohledem na shora popsan