38 C 51/2025-135 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení úvěrové pohledávky ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi , právnická osoba, . (dále jen „banka) a žalovanou dne , datum, , na základě které banka poskytla žalované úvěr ve výši , částka, . Žalovaná úvěr řádně nesplácela, uhradila pouze , částka, , proto banka úvěr ke dni , datum, zesplatnila. Pohledávka byla následně postoupena žalobkyni. Žalovaná úvěrová pohledávka představuje jistinu ve výši , částka, a úroky v kapitalizované výši , částka, . Z žalované jistiny požadovala od , datum, do zaplacení 14,75% p.a. úrok z prodlení.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Ač byla k jednání řádně a včas předvolána, bez omluvy se k němu nedostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi bankou a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši , částka, , z něhož byla částka v celkové výši , částka, použita na úhradu stávajících úvěrů žalované a zbylá částka , částka, byla převedena ve prospěch běžného účtu žalované bez prokazování účelu [návrh na uzavření smlouvy o úvěru, akceptace návrhu na uzavření smlouvy o úvěru, výpis z úvěru, výpis z běžného účtu žalované]. Poskytnutý úvěr měl být hrazen měsíčními anuitními splátkami ve výši , částka, . Žalovaná na úvěr uhradila celkem částku , částka, [výpisy z úvěrového účtu za období od , datum, do , datum, ]. Společnost , právnická osoba, . pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupila žalobkyni [smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, , seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky včetně poštovního podacího archu].4. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že banka při ověřování úvěruschopnosti žalované vyžadovala zejména informace o jejím pracovním poměru, výši příjmů a výdajů. V doplnění žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne , datum, bylo vyplněno, že je žalovaná svobodná, bydlí s rodiči, je zaměstnaná na dobu neurčitou a její čistý měsíční příjem činí , částka, . Měsíční výdaje (vyjma výdajů na splácení úvěrů) byly uvedeny částkou , částka, a součet splátek úvěrů činil , částka, . Žalobkyně dále uvedla, že bankovní účet žalované, na který banka vyplatila předmětný úvěr, byl veden u právního předchůdce žalobkyně, který tak měl možnost tvrzené příjmy a výdaje ověřit nahlédnutím na uvedený účet. Banka dále získávala informace o úvěruschopnosti žalované z registrů sdružení SOLUS, Bankovního registru klientských informací a Nebankovního registru klientských informací. V tomto směru předložila pouze interní záznam banky, ze kterého vyplynulo, že žalovaná má 1 existující úvěr s měsíční splátkou ve výši , částka, a zbývající splátkou ve výši , částka, . V registru SOLUS žalovaná nebyla nalezena [interní záznam banky o provedených kontrolách].5. Z výpisu z běžného účtu žalované za období od , datum, do , datum, vyžádaného soudem vyplývá, že průměrný čistý příjem žalované za uvedené období činil , částka, , hradila pravidelně splátky úvěru ve výši , částka, a veškeré své příjmy prosázela. Za období od , datum, do poskytnutí projednávaného úvěru, tj. do , datum, odeslala platby v celkové výši , částka, na , Anonymizováno, .CZ [výpis z běžného účtu žalované za období od , datum, do , datum, ].6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.8. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právního předchůdce žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobkyně), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To právní předchůdce žalobkyně nesplnil. K zákonem stanovené neplatnosti smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, soud přihlíží i bez návrhu žalovaného spotřebitele (viz § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).12. Jak bylo uvedeno v bodu 4 a 5 tohoto rozsudku, právní předchůdce žalobkyně úvěruschopnost žalované nevyhodnotil s odbornou péčí ve smyslu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, byť k tomu měl dostatečné podklady. Měl k dispozici výpis z běžného účtu žalované, přičemž z něj ověřil pouze příjem žalované a její zadlužení, ale na zjišťování a ověřování výdajů žalované rezignoval. Skutečné výdaje žalované byly mnohem vyšší než uvedla v žádosti o úvěr, což by právní předchůdce žalobkyně zjistil, kdyby z výpisu z účtu zjišťoval nejen příjmy, ale i výdaje žalované. Jak bylo soudem zjištěno z výpisu z účtu žalované (bod 5 rozsudku), který si soud vyžádal, žalovaná pravidelně sázela a zadlužovala se. V období před poskytnutím úvěru od , datum, do , datum, prosázela , částka, . Poskytnutý úvěr byl sice zčásti použit na úhradu stávajících úvěrů, ale pouze v částce , částka, a zbývající část , částka, byla poskytnuta neúčelově ve prospěch běžného účtu, přičemž původní splátkové zatížení , částka, se díky projednávanému úvěru zvýšilo na , částka, . Žalovaná tedy fakticky neměla volné finanční prostředky na splácení poskytnutého úvěru.13. Smyslem posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr, je nejen nezbytné podklady shromáždit, ale i je pečlivě vyhodnotit, což se v případě žalované nestalo, neboť úvěr jí byl poskytnut, přestože neměla příjmy, které by postačovaly na úhradu jejích výdajů. Lze tedy uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, aniž by byla patrná snaha o posouzení reálné situace žalované a její reálné možnosti úvěr splácet.14. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). , adresa, 189,73 Kč, kterou žalovaná na úhradu úvěru dosud zaplatila, v celém rozsahu plnila na jistinu a dluh na jistině tak činí , částka, (338 100-41 189,73), proto ji soud zavázal k zaplacení této částky a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.15. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnut