39 C 102/2025-43 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 25 596,22 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 11 893,85 Kč od 14. 1. 2025 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným dne 12. 9. 2024 uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), na základě které žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 11 500 Kč a zavázal se úvěr splatit společně s poplatky v pravidelných denních splátkách. Žalovaný se dostal s úhradou úvěru do prodlení, když neuhradil ničeho.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.3. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný si ujednali dne 12. 9. 2024 Smlouvu, a to prostřednictvím internetových stránek www.flexifin.cz (viz Smlouva). Na základě Smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše úvěrového limitu 53 400 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit společně s poplatky a smluvním úrokem (viz Smlouva).4. Žalovaný před uzavřením Smlouvy uvedl, že jeho pravidelné měsíční výdaje na půjčky činí 9 000 Kč, výdaje na bydlení činí 5 000 Kč, další nezbytné výdaje činí 1 000 Kč, ostatní zbytné výdaje činí 1 000 Kč a výše čistého měsíčního příjmu činí 28 200 Kč, přičemž žalobkyní ověřená výše tohoto příjmu činila 28 113 Kč (viz výpis o posouzení úvěruschopnosti). Žalobkyně měla před uzavřením Smlouvy k dispozici výpis z běžného účtu žalovaného za období od 18. 9. 2023 do 5. 9. 2024, ze kterého je v měsíci 6/2024 patrných 14 plateb s popisem „spl. úv.“ v celkové výši 26 472,97 Kč, v měsíci 7/2024 celkem 8 takových plateb ve výši 12 964,51 Kč a v měsíci 8/2024 také 8 takových plateb ve výši 11 090,02 Kč (viz výpis z běžného účtu kontomatik). Z uvedeného výpisu je dále patrné, že žalovaný zasílal pravidelně peníze na účet společnosti chance.cz, a to v měsíci 7/2024 celkem 995 351 Kč a v měsíci 8/2024 celkem 262 730 Kč (viz výpis z běžného účtu kontomatik). Co se týče příjmu žalovaného, tak z uvedeného účtu jsou zřejmé pravidelné platby od , Anonymizováno, ve výši 11 090 Kč a dále platby od společnosti , právnická osoba, . ve výši 17 463 Kč, 15 869 Kč a 18 177 Kč (za měsíce 6–8/2024). Další příjmy žalovaného tvoří částky zasílané na jeho účet od osoby „, jméno FO, “, a to v řádech stovek tisíců, bez uvedení popisu (viz výpis z běžného účtu kontomatik).5. Žalovaný čerpal dne 12. 9. 2024 11 500 Kč od žalobkyně (viz přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, sdělení , právnická osoba, .). Žalovaný ničeho neuhradil ani na základě předžalobní výzvy žalobkyně ze dne 21. 5. 2025 (viz předžalobní upomínka, podací lístek, nezpochybněné tvrzení žalobkyně).6. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 12. 9. 2024 smlouvu úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na jejímž základě se žalobkyně zavázala přenechat žalovanému peněžní prostředky až do výše 29 100 Kč.9. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Žalobkyně měla před uzavřením Smlouvy k dispozici výpis z běžného účtu žalovaného za období od 18. 9. 2023 do 5. 9. 2024, ze kterého ověřila pravidelný příjem žalovaného ve výši 28 113 Kč (za měsíce 6–8/2024 činil 28 60 Kč). Co se týče výdajů žalovaného, tady se žalobkyně spokojila pouze s informacemi sdělenými žalovaným, které nijak neověřovala. Žalobkyně se nedotazovala na způsob bydlení žalovaného, neověřovala například prostřednictvím nájemní smlouvy či výpisu z účtu, kolik žalovaný hradí na nájem, zálohy na služby atd. a rovněž žalobkyně zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost a neprováděla lustraci žalovaného ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI) a neověřovala tak existence jiných dluhů žalovaného a případné výše splátek, neboť ačkoliv žalovaný uvedl, že hradí splátky jiných půjček ve výši 9 000 Kč, z výpisu z účtu je zřejmé, že tyto splátky činí až 26 472,97 Kč. Zásadní pochybení žalobkyně soud spatřuje také v neposouzení výdajů žalovaného z výpisu z účtu, který měla k dispozici, ze kterého je zřejmé, že žalovaný vydával velmi vysoké částky na hazardní hry, kdy v měsíci 8/2024 dosahovaly takto zaslané peníze téměř 1 000 000 Kč. Z výše uvedeného tak soud uzavřel, že nejen, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, ale vzhledem k vysokým splátkám jiných úvěrů a vysokým výdajům na hazardní hry, bylo již před uzavřením Smlouvy zřejmé, že žalovaný nebude schopen úvěr splácet.10. S účinností od 29. 5. 2022 stanoví § 87 zákona č. 257/2016 Sb., že v případě poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., je taková smlouva neplatná, přičemž k její neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy v celém rozsahu.11. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze spotřebitelského úvěru založeného Smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu, poplatky, smluvní pokutu, jakož ani požadované příslušenství (zákonný úrok z prodlení).12. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaný obdržel od žalobkyně částku 11 500 Kč, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 29921 odst. 2 o. z.). Žalovaný neposkytl žalobkyni ničeho.13. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, ).14. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na vrácení částky 11 500 Kč coby poskytnuté jistiny. Na úrok z prodlení žalobkyni nárok rovněž nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení; pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím. Jelikož poměry žalovaného zůstaly soudu pro jeho pasivitu v řízení neznámé, postupoval soud v souladu s § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žal