39 C 135/2025-23 — Okresní soud ve Zlíně

1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.2. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 10 710 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovaná dne 11. 9. 2022, 3. 10. 2022, 4. 10. 2022, 21. 3. 2023, 25. 3. 2023, 11. 6. 2023 a 9. 1. 2024 přepravovala dopravním prostředkem městské hromadné dopravy provozované žalobkyní bez platné jízdenky. Žalovaná částka představuje přirážku k jízdnému ve výši 7 x 1 500 Kč a základní jízdné ve výši 7 x 30 Kč.3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaná se při jízdě dopravním prostředkem hromadné dopravy provozovaným žalobkyní dne 11. 9. 2022 na lince 25, 3. 10. 2022 na lince 22, 4. 10. 2022 na lince 9, 21. 3. 2023 na lince 9, 25. 3. 2023 na lince 10, 11. 6. 2023 na lince 7 a 9. 1. 2024 na lince 3, neprokázala při přepravní kontrole platnou jízdenkou. Osobou žalobkyní pověřenou kontrolou byla žalovaném uložena povinnost uhradit ve všech případech přirážku ve výši 1 500 Kč stanovenou dle Smluvních přepravních podmínek žalobkyně a jízdné ve výši 30 Kč stanovené dle Tarifu žalobkyně. Žalovaná žalobkyni tyto částky neuhradila, a to ani po zaslání předžalobní upomínky.5. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že mezi žalobkyní jako dopravcem a žalovanou jako cestujícím byla ve dnech 11. 9. 2022, 3. 10. 2022, 4. 10. 2022, 21. 3. 2023, 25. 3. 2023, 11. 6. 2023 a 9. 1. 2024 uzavřena smlouva o přepravě osoby ve smyslu § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), jejímž obsahem byl zejména závazek žalobkyně přepravit žalovanou do místa určení a závazek žalované zaplatit za přepravu jízdné. Žalovaná však povinnost zaplatit jízdné ve všech případech porušila, když se při provedených přepravních kontrolách neprokázala podle § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách a § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, na výzvu kontrolora platným jízdním dokladem. Jestliže žalovaná cestovala bez platného jízdního dokladu, byla dle téhož ustanovení povinna zaplatit kromě jízdného ve výši 30 Kč i přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, neboť tato výše přirážky i výše jízdného je stanovena žalobkyní v přepravních podmínkách žalobkyně a tarifu, který dle § 2551 o. z. stanoví podrobnější právní úpravu osobní přepravy. Žalovaná tak byla povinna uhradit žalobkyni částku 10 710 Kč (7 × 1 500 Kč + 7 × 30 Kč), a vzhledem k tomu, že tak neučinila dobrovolně, zavázal ji k povinnosti zaplatit žalobkyni tuto částku tímto rozhodnutím soud.6. Jelikož žalovaná neuhradila dlužné částky k datu jejich splatnosti, tj. k datu prováděné kontroly, dostala se dnem následujícím do prodlení s jejich úhradou, pročež má žalobkyně nárok též na úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. až do zaplacení. Soud proto žalovanou zavázal také k úhradě úroku z prodlení z dlužných částek.7. Vzhledem ke shora uvedenému pak soud žalobě jako důvodné zcela vyhověl.8. Žalobkyně byla v řízení zcela procesně úspěšná, pročež má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. nárok na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení v celkové výši 2 615 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny advokáta ve výši 1 200 Kč (§ 14b vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů), která spočívá v odměně za 3 úkony právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání žaloby a výzva k plnění) á 400 Kč, náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby á 100 Kč [§ 14b odst. 1, 5 písm. a) cit. vyhl.] a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 315 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna tyto náklady uhradit k rukám zástupce žalobkyně (výrok II.).9. Lhůtu ke splnění uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, když ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.