39 C 137/2025-44 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 35 318 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že po ověření úvěruschopnosti žalovaného s ním uzavřela dne 24. 3. 2025 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě poskytla žalovanému neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč, z níž žalovaný obdržel částku 27 500 Kč na svůj účet a zprostředkovatel obdržel částku 2 500 Kč. Žalovaný byl povinen jistinu úvěru vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 28,17 % p. a. ve 25 měsíčních splátkách po 1 600 Kč, splatných vždy 20. dne v měsíci, počínaje dnem 20. 4. 2025. Celkově se žalovaný zavázal zaplatit částku 40 000 Kč. Žalovaný nicméně neuhradil žádnou ze sjednaných splátek. Žalovaný ničeho neuhradil ani na předžalobní výzvu ze dne 25. 6. 2025.2. Žalovaný se k uplatněnému nároku žalobkyně ani přes výzvu soudu nevyjádřil. K projednání věci nebylo nařízeno jednání, jelikož bylo možné věc rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s takovým postupem soudu výslovně či konkludentně souhlasili (§ 115a o. s. ř.).3. Na základě prokázaných skutečností soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Dne 24. 3. 2025 si žalobkyně a žalovaný ujednali Smlouvu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, z níž částka 2 500 Kč bude vyplacena zprostředkovateli za zprostředkování úvěru, a žalovaný se zavázal uhradit celkovou cenu úvěru ve výši 40 000 Kč ve 25 měsíčních splátkách ve výši 1 600 Kč s tím, že první splátka byla splatná dne 20. 4. 2027 a každá další splátka do 20. dne následujícího měsíce. Úroková sazba činila 28,17 % ročně (RPSN 44,5 %). Smlouva byla uzavřena po úhradě verifikační platby ve výši 1 Kč žalovaným (viz Smlouva, potvrzení o provedení transakce).4. Před uzavřením Smlouvy provedla Žalobkyně lustraci v centrální evidenci exekucí a v insolvenčním rejstříku (viz posouzení úvěru schopnosti zákazníka, výsledek prověření v systému autotracer). Z výplatních pásek a potvrzení o provedených platbách žalobkyně zjistila, že příjem žalovaného ze zaměstnání činil v měsíci 12/2024 23 204 Kč, v měsíci 1/2025 20 383 Kč, v měsíci 2/2025 25 484 Kč a v měsíci 3/2025 činil 22 717 Kč; tj. průměrný měsíční příjem žalovaného činil 22 947 Kč (viz výplatní pásky a potvrzení o provedených platbách). Žalovaný dále uvedl, že žije u své sestry a jeho výdaje na bydlení činí 2 500 Kč, přičemž uvedené žalobkyně ověřila prohlášením sestry žalovaného a výpisem z katastru nemovitostí (viz posouzení úvěruschopnosti zákazníka, prohlášení sestry). Ohledně dalších výdajů žalovaného vycházela žalobkyně z životního minima ve výši 4 860 Kč (viz posouzení úvěruschopnosti zákazníka). Z úvěrové a platební historie žalobkyně zjistila, že žalovaný neměl ke dni uzavření Smlouvy žádný existující úvěrový kontrakt (viz výpis z registru platebních informací).5. Žalobkyně poskytla dne 25. 3. 2025 na účet č. , č. účtu, částku 27 500 Kč (viz potvrzení o provedení transakce), a na účet č. , č. účtu, částku 2 500 Kč (viz potvrzení o provedení transakce). Žalovaný uhradil pouze verifikační platbu ve výši 1 Kč dne 25. 3. 2025 (viz potvrzení o provedení transakce) a dále ničeho neuhradil, a to ani na základě předžalobní upomínky ze dne 25. 6. 2025 (viz zesplatnění pro smlouvu 8196585 vč. podacího lístku).6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 86 odst. 1zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Z hlediska právního posouzení skutkového stavu soud uzavřel, že žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli dne 24. 3. 2025 písemnou smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému jistinu ve výši 30 000 Kč tak, že částku 27 500 Kč zaslala na účet žalovaného a částku 2 500 Kč zaslala na účet zprostředkovatele spotřebitelského úvěru. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud jde o pravidelný měsíční příjem žalovaného ve výši 22 947 Kč, má soud za to, že byl žalobkyní ověřen dostatečně, a to na základě výplatních pásek a potvrzení o přijatých platbách. Nicméně skutečnost, že má žalovaný pravidelné příjmy, ještě sama o sobě neznamená, že bude schopen splácet poskytnutý úvěr. Bez náležitého posouzení výdajové stránky jeho rozpočtu, nemohla žalobkyně dospět k závěru, že je schopen úvěr splácet. Co se týče výdajů žalovaného, žalobkyně řádně zkoumala a ověřila toliko tu skutečnost, že žalovaný bydlí u své sestry, která prohlásila, že jeho výdaje na bydlení činí 2 500 Kč. Jiné výdaje žalobkyně nezkoumala, tedy nezajímala se o skutečné náklady na stravu, dopravu apod., kdy kupříkladu mohla po žalovaném požadovat výpis z jeho bankovního účtu; poukaz žalobkyně na výši životního minima a normativních nákladů na bydlení, případně výši nezabavitelné částky žalovaného je z pohledu soudu nedostatečná, neboť nejde o částku reflektující skutečné poměry daného jedince. Z výše uvedeného soud shledal posuzování úvěruschopnosti pouze formálním a nedostatečným.10. S účinností od 29. 5. 2022 stanoví § 87 zákona č. 257/2016 Sb., že v případě poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., je taková smlouva neplatná, přičemž k její neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy v celém rozsahu11. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by odvozovala z úvěrového vztahu založeného Smlouvou (tedy ani požadovanou jistinu, ani požadované příslušenství), nýbrž toliko z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z., které spočívá v tom, že žalovaný obdržel částku 27 500 Kč náležející žalobkyni, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Žalovaný na dluh uhradil celkově 1 Kč, a proto bezdůvodné obohacení aktuálně činí 27 499 Kč.12. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).13. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na vrácení částky 27 499 Kč coby poskytnuté jistiny. Na úrok z prodlení žalobkyni nárok rovněž nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení; pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu zápůjčky, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím. Jelikož poměry žalovaného zůstaly soudu pro jeho pasivitu v řízení neznámé, postupoval soud v souladu s § 160 odst. 1 větou první o. s. ř. tak, že uložit žalovanému povinnost uhradit dlužnou částk