39 C 89/2025-40 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 148 083,54 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , (dále jen „Společnost“), a žalovaný uzavřeli dne 5. 1. 2024 smlouvu o půjčce č. , hodnota, (dále též „Smlouva“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného poskytla peněžní prostředky ve výši 150 000 Kč a žalovaný se zavázal Společnosti vrátit jistinu úvěru společně s úrokem ve výši 19,9 % ročně a dalšími poplatky v 60 pravidelných měsíčních splátkách po 4 315 Kč splatných vždy k 5. dni v měsíci. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, proto Společnost ke dni 14. 10. 2024 úvěr zesplatnila. Vedle dlužné jistiny ve výši 145 490,54 Kč žalobkyně požaduje kapitalizovaný úrok ve výši 14 081,27 Kč od 5. 5. 2024 do 5. 10. 2024, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 543,81 Kč od 30. 4. 2024 do 30. 9. 2024, dlužné poplatky ve výši 2 593 Kč, úrok ve výši 19,9 % ročně z částky 145 490,54 Kč od 14. 2. 2025 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 145 490,54 Kč od 14. 2. 2025 do zaplacení. Žalovaný ničeho neuhradil ani na předžalobní upomínku.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.3. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Dne 5. 1. 2024 podepsal žalovaný jako klient návrh na uzavření Smlouvy (viz návrh na uzavření smlouvy o půjčce č. , hodnota, ) a Společnost následně zaslala žalovanému téhož dne akceptaci tohoto návrhu (viz akceptace návrhu na uzavření smlouvy č. , hodnota, ). Na základě Smlouvy se Společnost zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 150 000 Kč a žalovaný se zavázal jistinu spolu s úrokem z ve výši 19,9 % ročně splatit v 60 měsíčních splátkách ve výši 4 315 Kč vždy k 5. dni v měsíci (viz akceptace návrhu na uzavření smlouvy č. 2312714430a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Společnost poskytla žalovanému dne 5. 1. 2024 částku 150 000 Kč, a to převodem na jeho bankovní účet (viz výpis minutové půjčky). Na Smlouvu bylo ze strany žalovaného uhrazeno celkem 13 476,15 Kč (viz výpis minutové půjčky).4. Co se týče ověření úvěruschopnosti žalovaného, Společnost vycházela před uzavřením Smlouvy z údajů sdělených žalovaným, který uvedl, že je svobodný, žije v pronajatém domě/bytě, jeho příjem ze zaměstnání činí 130 000 Kč, výdaje na bydlení 15 000 Kč, výdaje na živobytí 6 000 Kč a rodinné náklady 1 000 Kč. Ohledně svého splátkového zatížení uvedl, že splácí jiný úvěr ve výši 200 000 Kč s měsíční splátkou 20 148 Kč (viz identifikace žádosti). Žalobkyně měla k dispozici výpis ze zahraničního bankovního účtu žalovaného za období od 1. 9. 2023 do 19. 12. 2023, ze kterého je patrno, že průměrný příjem žalovaného ze zaměstnání činil za uvedené období činil 6 006,125 švýcarských franků (3 550,80 + 1 085,95 + 5 311,3 + 525,65 + 3 550,80 + 10 000 /4) a průměrné výdaje žalovaného činily 14 765,85 švýcarských franků (měsíční průměr všech výdajů za uvedené období) (viz account transactions).5. Dne 13. 12. 2023 si Společnost jako postupitel a žalobkyně jako postupník sjednaly rámcovou smlouvu o postupování pohledávek č. 12/2023 a dále dne 26. 2. 2025 Smlouvu o postoupení pohledávek č. 12/2023/14 na základě které se Společnost zavázala postoupit na žalobkyni pohledávky specifikované v příloze 1., kde byla také pohledávka za žalovaným z uvedené Smlouvy (viz rámcová smlouva, smlouva o postoupení pohledávek vč. přílohy 1, potvrzení úplaty). Dopisem ze dne 13. 3. 2025 oznámila Společnost žalovanému postoupení pohledávek na žalobkyni (viz vyrozumění o postoupení pohledávky, přehled podacích čísel). Žalovaný ničeho neuhradil ani na předžalobní upomínku žalobkyně ze dne 8. 4. 2025 (viz výzva k plnění, seznam odeslaných předžalobních výzev).6. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že Společnost na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 12. 2023 a smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 2. 2025 postoupila pohledávku za žalovaným ze Smlouvy na žalobkyni, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele v obou případech oznámena a postoupení pohledávky tak nabylo i vůči němu účinnosti. Žalobkyně je tak dle § 1879 a § 1880 o. z. (zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Pokud jde o uzavření smlouvy, ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že uvedená smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Ze skutečností popsaných v bodě 4 rozsudku vyplývá, že Společnost svou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy řádně úvěruschopnost žalovaného nesplnila, neboť žalovanému poskytla úvěr, aniž by jakkoliv zjišťovala a ověřovala žalovaným tvrzenou výši příjmů a výši výdajů. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, 1 As 30/2015-39, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Pouhé uvedení údajů do formuláře k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho, a jak byly tyto údaje získány a ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k příjmům a výdajům žalované v daném případě nemohlo dojít. Společnost sice měla k dispozici výpis ze zahraničního účtu žalovaného za 4 měsíce před poskytnutím úvěru, ze kterého je patrné, že příjmy žalovaného dosahovaly v průměru 150 000 Kč měsíčně (6 006,125 švýcarských franků) nicméně z uvedeného účtu vyplývá také to, že průměrné měsíční výdaje žalovaného byly více jak dvojnásobné (14 765,85 švýcarských franků). Společnost tak výdaje žalovaného patřičně neověřovala, když se spolehla pouze na jeho sdělení a ověření výšky jeho příjmů. Přitom skutečná výše výdajů může zásadním způsobem ovlivnit úvěruschopnost spotřebitele a výši použitelného příjmu k hrazení stanovených splátek. Společnost rovněž zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, neprováděla lustraci žalovaného ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI). Lze tedy uzavřít, že Společnost nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, aniž by byla patrná snaha o posouzení reálné situace žalovaného (zejména jeho výdajů) a jeho reálné možnosti úvěr splácet.10. S účinností od 29. 5. 2022 stanoví § 87 zákona č. 257/2016 Sb., že v případě poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., je taková smlouva neplatná, přičemž k její neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy v celém rozsahu.11. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze spotřebitelského úvěru založeného uveden