44 C 177/2025-66 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 30 998 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 504,70 Kč za období od 31. 5. 2024 do 30. 11. 2024, úrokem ve výši 21,9 % ročně z částky 30 000 od 14. 2. 2025 do 15. 5. 2025, úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 30 000 Kč od 16. 5. 2025 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 294,12 Kč za období od 1. 1. 2024 do 30. 11. 2024 a úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 30 000 Kč od 14. 2. 2025 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, (dále též „původní věřitelka“), a žalovaný uzavřeli dne 2. 7. 2019 smlouvu o povoleném debetu č. , hodnota, (dále též „smlouva“), na jejímž základě se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 15 000 Kč, který měl žalovaný povinnost vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 21,90 % ročně. Žalovaný se dostal do prodlení s plněním povinností, dne 16. 12. 2024 tak došlo k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 30 000 Kč a dlužných poplatků ve výši 998 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 02. 2025 postoupila původní věřitelka pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný ničeho neuhradil.2. K nařízenému jednání soudu se žalovaný bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání řádně a včas doručeno. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), rozhodl v nepřítomnosti účastníků.3. Soud po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu. Původní věřitelka a žalovaný uzavřeli dne 2. 7. 2019 smlouvu o povoleném debetu č. , hodnota, , kterou se původní věřitelka zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve formě přečerpání na běžném účtu žalovaného č. , č. účtu, , a to do celkové výše povoleného debetu 15 000 Kč, a žalovaný se zavázal vrátit původní věřitelce poskytnutou jistinu úvěru spolu s úrokem ve výši 21,9 % ročně (viz smlouva o povoleném debetu č. , hodnota, ). Žalovaný původní věřitelce dne 9. 2. 2023 navrhnul, aby byla maximální výše úvěru zvýšena na 30 000 Kč, původní věřitelka tomuto návrhu vyhověla a tentýž den výši úvěru zvýšila (návrh na změnu výše úvěru, prohlášení o navýšení limitu).4. Původní věřitelka při posouzení úvěruschopnosti žalovaného využila interních a externích datových zdrojů a dále vycházela z údajů, které získala od žalovaného. Dle protokolu o ověření úvěruschopnosti bylo zjištěno, že žalovaný neměl záznam v insolvenčním rejstříku, neměl negativní záznam v registrech BRKI a NRKI, neměl dle SOLUS žádný splatný dluh a měl na účtu průměrný příjem ve výši 22 675 Kč. Při posuzování úvěruschopnosti vycházela z regionálních nákladů ve výši 7 118 Kč, celkové sumy měsíčních splátek ve výši 3 098 Kč, limitu všech interních úvěrů ve výši 69 953 Kč a příjmu ve výši 22 675 Kč. Průměrný příjem žalovaného byl ověřen výpisem z účtu žalovaného, který pro něj vedla původní věřitelka. Při určení výdajů žalovaného vycházela původní věřitelka z regionálních nákladů ve výši 7 118 Kč a z celkové sumy měsíčních splátek ve výši 3 098 Kč, které splácel žalovaný u původní věřitelky. Posouzením úvěruschopnosti došla původní věřitelka k závěru, že nebyly pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr (viz protokol o ověření úvěruschopnosti klienta, prohlášení k protokolu o posouzení úvěruschopnosti).5. Z výpisu z účtu žalovaného vyplývá, že byl během období tří měsíců před uzavřením smlouvy zaměstnán u společnosti , právnická osoba, , od které obdržel v dubnu 2019 mzdu 18 823 Kč, v květnu 2019 mzdu 16 023 Kč a v červnu 2019 mzdu 11 396 Kč. Žalovaný si z účtu často vybíral hotovost a držel si na účtu jen poměrně malý zůstatek. Během tří měsíců před uzavřením smlouvy žalovaný na splátkách na úvěry uhradil dne 23. 4. 2019 částky 1 155 Kč a 1 064 Kč. Dne 26. 4. 2019 načerpal žalovaný úvěr ve výši 37 973,12 Kč. Na splátkách na úvěry pak dále uhradil dne 15. 5. 2019 částku 597,97 Kč, dne 20. 5. 2019 částku 1 064 Kč, dne 17. 6. 2019 částku 2 034 Kč, dne 28. 6. 2019 částku 1 564 kč. V druhé půlce června se žalovaný patrně dostal do prodlení se splácením úvěru či jiných pohledávek u původní věřitelky, neboť mu dne 25. 6. 2019 a 28. 6. 2019 byla naúčtována výzva k zaplacení dlužné částky (viz výpis z účtu žalovaného u , právnická osoba, za období od 1. 4. 2019 do 31. 7. 2019, mimořádný výpis z účtu za období od 17. 12. 2014 do 30. 11. 2024).6. Žalovaný měl ke dni 31. 5. 2024 zůstatek na účtu -30 000 Kč. Dne 6. 6. 2024 odeslala původní věřitelka žalovanému výzvu k uhrazení dluhu ve výši 1 036,85 Kč do 13. 6. 2024, skládající se z nepovoleného záporného zůstatku ve výši 537,85 Kč a poplatku za výzvu ve výši 499 Kč. Dne 8. 7. 2024 odeslala původní věřitelka žalovanému výzvu k uhrazení dluhu ve výši 2 056,35 do 15. 7. 2024, skládající se z nepovoleného zůstatku ve výši 1 557,35 Kč a poplatku za výzvu ve výši 499 Kč (viz výpis z Povoleného debetu, 1. výzva ze dne 6. 6. 2024, 2. výzva ze dne 8. 7. 2024). Z důvodu trvajícího prodlení žalovaného přistoupila původní věřitelka dne k zesplatnění celého úvěru a prohlášením o okamžité splatnosti závazku ze dne 16. 12. 2024, odeslaným téhož dne, vyzvala žalovaného k uhrazení celého dluhu (viz prohlášení o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku a výzva k uhrazení dluhu ze dne 16. 12. 2024).7. Dne 13. 12. 2023 uzavřely původní věřitelka a žalobkyně rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek č. , hodnota, . V ní bylo ujednáno, že postoupení pohledávek se stává účinné dnem řádného zaplacení úplaty za postoupení pohledávek. Na základě této rámcové smlouvy byla mezi původní věřitelkou a žalobkyní uzavřena dne 26. 2. 2025 smlouva o postoupení pohledávek č. , hodnota, . V příloze smlouvy je uvedena i pohledávka, která je předmětem žaloby. Úplata za postoupení pohledávek postoupených touto smlouvou byla žalobkyní uhrazena dne 5. 3. 2025 (viz rámcová smlouva o postoupení pohledávek č. , hodnota, ze dne 13. 12. 2023, smlouvu o postoupení pohledávek č. , hodnota, ze dne 26. 2. 2025, potvrzení úplaty za postoupení pohledávek ze dne 5. 3. 2025). Dne 13. 3. 2025 odeslala původní věřitelka žalovanému vyrozumění o postoupení pohledávky ze smlouvy o povoleném debetu č. , hodnota, (viz vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 13. 3. 2025,). Předžalobní výzvou ze dne 8. 4. 2025 vyzvala žalobkyně žalovaného k uhrazení dluhu ve výši 42 989,71 Kč (viz oznámení o právním zastoupení a výzva k úhradě dluhu ze dne 8. 4. 2025).8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).10. Podle § 1882 odst. 1 o. z., dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že původní věřitelka a žalovaný si sjednali smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě se původní věřitelka zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve formě přečerpání, tedy tak, že