44 C 202/2025-101 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 395,48 Kč s příslušenstvím jakožto dluhu ze smlouvy o revolvingovém úvěru, uzavřené mezi žalovaným a společností , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně“), která v České republice vystupovala pod obchodní značkou , právnická osoba, . Uvedenou smlouvou se právní předchůdkyně zavázala poskytnout žalovanému nezajištěný spotřebitelský úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách, a to minimálně ve výši 5 % z dlužné částky, nejméně však 500 Kč. Smlouvou o postoupení portfolia smluv o úvěrech, kterou uzavřela právní předchůdkyně s žalobkyní dne 18. 9. 2023, se žalobkyně stala s účinností od 1. 11. 2023 smluvní stranou uvedené smlouvy o revolvingovém úvěru namísto právní předchůdkyně. Žalovaný se opakovaně dostával do prodlení s plněním splátek, proto byl žalobkyní ke dni 31. 8. 2024 úvěr zesplatněn. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 19 915,98 Kč a poplatků ve výši 479,50 Kč.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně se z jednání omluvila. Dle § 101 odst. 3 o.s.ř. soud věc projednal v nepřítomnosti účastníků.3. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi žalovaným a právní předchůdkyní byla dne 20. 6. 2022 sjednána smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, . Ke svým poměrům žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu, žije s družkou a vyživuje jedno dítě. Ke svým příjmům uvedl, že je zaměstnán u , právnická osoba, , jeho čistý měsíční příjem činí 30 000 Kč a celkový příjem domácnosti činí 36 000 Kč. K výdajům uvedl, že celkové náklady domácnosti činí 3 000 Kč a že má finanční závazky (splátky hypoték, úvěru, úvěrových karet apod.) ve výši 9 500 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 26,28 % ročně. Výše měsíčních splátek byla sjednána tak, že jejich minimální výše je 5 % z dlužné částky (to se netýká čerpání se specifickými podmínkami splácení) nejméně však 500 Kč (viz Žádost/Smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ). V rámci uvedené smlouvy o úvěru bylo sjednáno čerpání částky 13 039 Kč za specifických podmínek, a to na nákup na webu , webová stránka, (viz specifické podmínky č. , hodnota, , výpisy od , právnická osoba, ). Právní předchůdkyně uzavřela s žalobkyní dne 18. 9. 2023 smlouvu o postoupení portfolia ve znění dodatku ze dne 31. 10. 2023, dle které došlo s účinností k 1. 11. 2023 k postoupení úvěrových smluv, uvedených v seznamu (viz notářský zápis , spisová značka, ). V příloze č. , hodnota, je uvedena smlouva s žalovaným ze dne 20. 6. 2022 (viz příloha č. , hodnota, k notářskému zápisu , spisová značka, ). Dopisem ze dne 2. 11. 2023 oznámila právní předchůdkyně žalovanému, že smlouvy se společností , právnická osoba, přebírá , Jméno žalobkyně, . (viz oznámení o postoupení smluv) Žalovaný čerpal celkem částku 43 001 Kč. Žalovaný na úvěr zaplatil celkem částku 33 128 Kč (viz transakční historie, výpisy od , právnická osoba, a výpisy od , právnická osoba, ). Ke dni 31. 8. 2024 byl úvěr zesplatněn (viz oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 31. 8. 2024). Předžalobní výzvou, odeslanou dne 15. 4. 2025, byl žalovaný vyzván k zaplacení celého dluhu do 5 dnů od doručení výzvy (viz oznámení o právním zastoupení – výzva k úhradě dluhu ze dne 14. 4. 2025).4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění k datu uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).6. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Právní předchůdkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný si sjednali dne 20. 6. 2022 smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na jejímž základě žalovaný vyčerpal celkem částku 43 001 Kč a zavázal se splácet úvěr v měsíčních splátkách ve výši dle smluvních podmínek.8. Ačkoli lze shledat smluvní konsensus stran, soud shledal, že smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně ve svých tvrzeních uvedla, že právní předchůdkyně při posuzování úvěruschopnosti vycházela z údajů, které získala od žalovaného a ze třetích stran, tj. z bankovních a nebankovních registrů dlužníků (CBCB/CCB, SOLUS), z centrální evidence exekucí a z insolvenčního rejstříku. K prokázání toho, že by žalobkyně provedla lustraci žalovaného v těchto registrech, ale žalobkyně důkazy nepředložila. Žalobkyně dále neprokázala, že by právní předchůdkyně ověřovala příjmy a výdaje žalovaného. Nejvyšší soud ČR se přitom již v minulosti k otázce posuzování úvěruschopnosti a příjmové a výdajové stránky spotřebitele vyjádřil ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, kde podává, že „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků“. Žalobkyně argumentuje usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. 7. 2020, sp. zn. 1522/2020, kde Nejvyšší soud konstatuje, že „jaké množství informací je již možné považovat za dostatečné se přitom může případ od případu lišit a taktéž se liší. Postup věřitelů při posuzování úvěruschopnosti dlužníků proto nelze paušalizovat.“ Nejvyšší soud zde ovšem dále uvádí, že „rozhodující pro postup věřitele je to, zda je schopen doložit, že schopnost dlužníka splácet dluh ověřil.“ Na rozdíl od citované věci, kde žalobkyně doložila, že při posuzování úvěruschopnosti vycházela z informací v katastru nemovitostí, z insolvenčního rejstříku a z centrální evidence exekucí, ovšem žalobkyně v našem případě nedoložila, že by právní předchůdkyně provedla lustraci v uvedených či jiných registrech. Ve výše uvedeném usnesení ze dne 1. 7. 2020 Nejvyšší soud k použití údajů z registrů typu SOLUS a BRKI uvádí, že „Použití informací z těchto databází není obligatorní, pokud je věřitel schopen doložit, že úvěruschopnost prověřil jinak, jako tomu bylo v právě posuzované věci“. Žalobkyně ovšem nedoložila, že by úvěruschopnost prověřila jinak. I při zohlednění žalobkyní zmíněné judikatury tak došel soud k závěru, že právní předchůdkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného nedostatečně a v rozporu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když neprokázala, že by si při hodnocení úvěruschopnosti ověřila tvrzení žalovaného jak v otázce příjmů, tak v otázce výdajů, a když neprokázala, že by provedla lustraci žalovaného v registrech. K tomu soud podotýká, že náklady domácnosti ve výši 3 000 Kč, které uvedl žalovaný ve své žádosti, považuje soud za situace, kdy dle uvedených údajů žije v nájmu s družkou a jedním vyživovaným dítětem, za nereálné.9. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně jednání konaného dne 23. 9. 2025 nezúčastnila, se tak tímto vzdala možnosti být poučena dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o tom, která tvrzení je třeba doplnit a které důkazy je třeba navrhnout.10. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni, jako současné věřitelce pohledávky z uvedené smlouvy, jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z obligačního vztahu založeného touto smlouvou, jako jsou smluvní úrok a poplatky. Dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok toliko na nesplacenou část poskytnuté jistiny. Při závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru je třeba právní poměr (po postoupení smlouvy) mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991