44 C 314/2025-48 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 70 916,88 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, (dále též „smlouva“), na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému ve čtyřech platbách částku 35 924 Kč, kterou se žalovaný zavázal žalobkyni splatit společně s příslušenstvím sjednaným ve smlouvě v pravidelných denních splátkách. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek, důsledkem toho žalobkyně vypověděla smlouvu a žalovaný se tak ocitl dne 5. 7. 2025 v prodlení s úhradou celého úvěru. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 34 999,32 Kč, z poplatků v celkové výši 146,86 Kč, ze smluvního úroku ve výši 35 309,33 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 461,37 Kč. Žalovaný uhradil celkem 924,68 Kč.2. K nařízenému jednání soudu se žalovaný bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání řádně a včas doručeno. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) rozhodl v nepřítomnosti účastníků.3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný si ujednali dne 4. 10. 2024 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , a to prostřednictvím internetových stránek , webové stránky žalobkyně, . Na základě smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku až do výše 30 600 Kč jako spotřebitelský úvěr, který lze čerpat postupně i opakovaně, a žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s příslušenstvím dle čl. VII. a čl. VIII. smlouvy, a to v pravidelných denních splátkách (viz smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ). Dne 4. 10. 2024 odeslala žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, částku 10 000 Kč, následně pak dne 3. 12. 2024 odeslala na stejný účet částku 18 024 Kč, dne 27. 1. 2025 částku 7 663 Kč, a dne 16. 3. 2025 částku 237 Kč, tj. celkem 35 924 Kč (viz přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, výpisy z účtu č. , č. účtu, ).4. Žalobkyně tvrdila, že ověřila úvěruschopnost žalovaného podle interní metodiky schválené ČNB, kdy nejprve nahlédla do databází vedených spol. , právnická osoba, , která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), dále nahlédla do insolvenčního rejstříku, do centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že žalovaný byl a je schopen své závazky splácet, nebyl veden v insolvenčním rejstříku ani v evidenci exekucí. Listiny k prokázání těchto tvrzení žalobkyně nepředložila. Žalobkyně dále vycházela z informací získaných od žalovaného, který uvedl, že počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti jsou 2, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti majících příjem jsou 2, jeho čistý měsíční příjem činí 40 000 Kč, jeho měsíční výdaje na bydlení činí 3 300 Kč, další nezbytné výdaje činí 2 000 Kč, ostatní zbytné výdaje činí 2 000 Kč a výdaje na půjčky činí 7 000 Kč, tj. dohromady výdaje ve výši 14 300 Kč (viz výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně, ). Žalobkyně dále uvedla, že případně vycházela z žalovaným předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek, tyto listiny však soudu nepředložila. Dále uvedla, že si ověřila výši čistého měsíčního příjmu žalovaného prostřednictvím bankovního výpisu obsahujícího příjmové transakce, který tak činil 19 940 Kč (viz listina označená „identifikované příjmy“). Dospěla tak k závěru, že příjem žalovaného umožňuje bezproblémové splácení úvěru.5. Žalovaný uhradil na úvěr celkem 924,68 Kč (viz nezpochybněná tvrzení žalobkyně). Jelikož žalovaný nehradil řádně splátky, oznámila mu žalobkyně dne 4. 7. 2025, že vypovídá smlouvu, a že se celý úvěr tak stal splatným. Dne 14. 10. 2025 zaslala právní zástupkyně žalobkyně předžalobní výzvu žalovanému, ve které jej vyzvala k uhrazení dluhu (viz předžalobní výzva + potvrdenie o podaji doporučenej zasielky).6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že žalobkyně a žalovaný si sjednali smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky až do výše 30 600 Kč a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím sjednaným ve smlouvě. Žalovaný načerpal celkem částku 35 924 Kč a uhradil celkem 924,68 Kč.10. Ačkoliv soud shledal smluvní konsensus obou smluvních stran být touto smlouvou vázány, má za to, že výše specifikovaná smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně neprokázala řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud v souladu s § 87 odst. 1 věty druhé cit. zákona v důsledku nedostatečného posouzení úvěruschopnosti k neplatnosti přihlédne i bez návrhu účastníků.11. K nedostatečnému posouzení úvěruschopnosti se v minulosti již vyjádřil Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, kde podává, že „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“. Žalobkyně soudu ani přes to, že k tomuto byla soudem vyzvána, a to usnesením Okresního soudu ve Zlíně ze dne 19. 11. 2025, č. j. 44 C 314/2025-23, neprokázala, že by řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně doložila, že si ověřila příjem žalovaného. Žalobkyně nedoložila a ani netvrdila, že by ověřovala výdaje žalovaného. Výdaje žalovaného přitom mohou snadno přesahovat jeho příjmy, o to víc ještě za situace, kdy žalobkyně po ověření zjistila mnohem nižší příjem, než který žalovaný uvedl před uzavřením smlouvy. Za situace, kdy žalobkyně netvrdila a ani nedoložila ověření výdajů žalovaného, nelze než uzavřít, že žalobkyně nejednala s odbornou péčí, jak vyžaduje § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť posouzení úvěruschopnosti patrně proběhlo víceméně formálně, aniž by byla zjevná snaha o posouzení reálné situace žalovaného a jeho reálné možnosti úvěr splácet. Svou neúčastí u jednání dne 16. 12. 2025 se žalovaná vzdala práva být poučena dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř.12. Jestliže je předmětná smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by odvozovala z obligačního vztahu založeného touto smlouvou. Dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok toliko na nesplacenou část poskytnuté jistiny. Při závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru je třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že žalovaný obdržel celkem částku 35 924 Kč (poskytnutá jistina) náležející žalobkyni, aniž by pro tyto platby existoval (platný) právní důvod. Na bezdůvodné obohacení je nutné započíst úhrady žalovaného v celkové výši 924,68 Kč. Žalovaný je tak povinen vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 34 999,32 Kč. K tomu ho soud zavázal svým rozhodnutím (výrok I.).13