46 C 102/2025-75 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 40 534,74 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, , a.s., IČO , Anonymizováno, (dále jen „Společnost“) uzavřela s žalovaným dne 11. 8. 2022 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které poskytla žalovanému k čerpání úvěrový rámec ve výši 40 000 Kč a žalovaný se zavázal čerpaný úvěr splácet společně s úrokem v pravidelných splátkách. Žalovaný čerpal celkem částku 150 646,09 Kč, nicméně nesplácel řádně a včas, když uhradil jen 130 540,39 Kč. Pohledávku za žalovaným postoupila Společnost žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Žalovaný ničeho neuhradil ani na předžalobní upomínku.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.Zjištěný skutkový stav3. Dne 11. 8. 2022 Společnost a žalovaný uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), na základě které se Společnost zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec a žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 26,28 % (viz žádost/Smlouva na č. l. 14, akceptace žádosti na č. l. 29). Žalovaný v žádosti uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, nemá žádné vyživované děti, je zaměstnán jako obsluha strojů/montér s čistým měsíčním příjmem 25 168 Kč, jeho náklady na domácnost činí 7 500 Kč a hradí měsíční splátky 3 232 Kč (viz žádost/Smlouva na č. l. 14).4. Žalovaný čerpal úvěr průběžně od 10. 8. 2022 do 25. 8. 2024, kdy za uvedené období čerpal celkem 150 646,09 Kč a uhradil celkem 130 540,39 Kč (viz přehled čerpání a úhrad na č. l. 70 p. v. až 72).5. Dne 18. 9. 2023 uzavřela Společnost a žalobkyně smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které se Společnost zavázala postoupit žalobkyni pohledávky uvedené v seznamu postoupených pohledávek, kde byla uvedena také pohledávka za žalovaným ze Smlouvy (viz notářský zápis na č. l. 30, příloha č. , hodnota, na č. l. 32, smlouva o převodu portfolia na č. l. 33). Dopisem ze dne 2. 11. 2023 oznámila Společnost žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni (viz dopis ze dne 2. 11. 2023 na č. l. 39). Žalovaný ničeho neuhradil ani na základě předžalobní upomínky žalobkyně ze dne 16. 7. 2025 odeslanou téhož dne (viz výzva k úhradě dluhu na č. l. 43, poštovní podací arch na č. l. 44).Právní posouzení věci6. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).7. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.8. Podle § 86 odst. 1zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Společnost pohledávku za žalovaným postoupila žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 9. 2023 uzavřené mezi Společností, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou o postoupení pohledávek, notářským zápisem a seznamem pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem ze dne 2. 11. 2023. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.11. Pokud jde o uzavření smlouvy, ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvami vázán, má soud za to, že uvedená Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry (i zápůjčky), se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným). Společnost však nijak neověřovala žalovaným tvrzený příjem ve výši 25 168 Kč a nijak se nezabývala ani tím, jaké konkrétní výdaje žalovaný má a spokojila se pouze se sdělením žalovaného, aniž by uvedené informace ověřila například oproti pracovní smlouvě, výplatním páskám či výpisu z běžného účtu. Nadto Společnost žádným způsobem neověřovala ani to, zda žalovaný prochází registry dlužníků (NRKI, registr SOLUS apod.) a jaká je jeho platební morálka vzhledem k jiným poskytnutým úvěrům, které splácí. Z výše uvedeného soud shledal posuzování úvěruschopnosti pouze formálním a nedostatečným.12. S účinností od 29. 5. 2022 stanoví § 87 zákona č. 257/2016 Sb., že v případě poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., je taková smlouva neplatná, přičemž k její neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy v celém rozsahu.13. Jestliže je tedy Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z úvěrového vztahu založeného Smlouvou. Při závěru o neplatnosti obou smluv je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z. Žalovaný obdržel od Společnosti 150 646,09 Kč, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Žalovaný poskytl Společnosti a žalobkyni celkem částku 130 540,39 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož je však Smlouva neplatná, je nezbytné tuto částku použít na vzniklé bezdůvodné obohacení, které tak činí 20 105,70 Kč.14. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).15. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na vrácení částky 20 105,70 Kč coby poskytnuté jistiny. Na úrok z prodlení žalobkyni nárok rovněž nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení; pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím. Jelikož poměry žalovaného zůstaly soudu pro jeho pasivitu v řízení neznámé, postupoval soud v souladu s § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 105,70 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a ve zbytku žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II).16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl v řízení převážně úspěšný, proto má nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Jelikož žalovaný žádné účelně vynaložené náklady řízení ne