46 C 88/2025-76 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 70 443,12 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 35 854,38 Kč od 18. 10. 2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne 8. 1. 2024 smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), na základě které poskytla žalované po posouzení její úvěruschopnosti částku 35 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit společně s úrokem a poplatky. Žalovaná se dostala s úhradou do prodlení, kdy žalobkyni uhradila na jistinu pouze 423,57 Kč. Žalobkyně vedle dlužné jistiny, poplatků a úroku z prodlení požaduje smluvní pokutu.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.Zjištěný skutkový stav3. Žalobkyně a žalovaná si ujednaly dne 8. 1. 2024 Smlouvu, a to prostřednictvím internetových stránek www., Anonymizováno, .cz. Na základě Smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku až do výše 44 600 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit společně s úrokem a poplatky, a to do 1. 7. 2025 (viz Smlouva na č. l. 12, autorizace ověření totožnosti na č. l. 27, BankID výpis na č. l. 28). Žalovaná uvedla, že její příjem činí 25 000 Kč, výdaje na bydlení 1 200 Kč, další nezbytné výdaje 2 000 Kč, ostatní zbytné výdaje 10 000 Kč a výdaje na půjčky 8 000 Kč (viz výpis o posouzení úvěruschopnosti na č. l. 29). Žalobkyně měla k dispozici výpis z běžného účtu žalované dostupný ze systému Kontomatik za období od 5. 1. 2023 do 8. 1. 2024, ze kterého vyplývá, že počáteční zůstatek na účtu činil 0 Kč a konečný 145,62 Kč. Z účtu jsou patrné pravidelné příjmy od společnosti , Anonymizováno, , a to z 10. 10. 2023 ve výši 23 671 Kč, ze 7. 11. 2023 ve výši 24 445 Kč a z 8. 12. 2023 ve výši 46 077 Kč, dále od společnosti , Anonymizováno, z 19. 10. 2023 ve výši 10 000 Kč, z 21. 11. 2023 ve výši 10 000 Kč a z 21. 12. 2023 ve výši 7 319 Kč. Dne 16. 10. 2023 bylo na účet žalované připsáno 50 000 Kč, dne 27. 10. 2023 30 000 Kč a dne 13. 11. 2023 20 000 Kč, a to vždy od společnosti , právnická osoba, . s popisem „, Anonymizováno, : pujcka“, dne 27. 11. 2023 25 000 Kč od společnosti , právnická osoba, . s popisem „poskytnuti uveru“ a dne 15. 12. 2023 10 000 Kč od společnosti , právnická osoba, . s popisem „, Anonymizováno, pujcka“. Z běžného účtu jsou dále patrné platby s popisem „nájem“, a to z 16. 10. 2023 ve výši 9 940 Kč, z 14. 11. 2023 ve výši 9 940 Kč a z 15. 12. 2023 ve výši 10 340 Kč. Co se týče celkových výdajů, ty činily v měsíci 10/2023 celkem 153 247,71 Kč, v měsíci 11/2023 83 798,93 Kč a v měsíci 12/2023 celkem 80 770,29 Kč (viz výpis z běžného účtu).4. Dne 8. 1. 2024 přišla na bankovní účet žalované částku 1 000 Kč a 10 500 Kč, dne 22. 2. 2024 částka 4 000 Kč, dne 22. 3. 2024 částka 2 000 Kč a dne 5. 4. 2024 částka 17 500 Kč, a to vždy od žalobkyně (viz přehled bankovních transakcí na č. l. 34, sdělení , právnická osoba, . a výpis z účtu na č. l. 47). Žalovaná uhradila celkem 423,57 Kč (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně), a ničeho dalšího neuhradila ani na základě předžalobní výzvy ze dne 8. 5. 2025 (viz předžalobní výzva na č. l. 40 vč. podacího lístku).Právní posouzení věci5. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.6. Podle § 86 odst. 1zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 8. 1. 2024 smlouvu úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr v celkové výši 35 000 Kč. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovanou), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Žalobkyně měla k dispozici výpis z běžného účtu žalované, ze kterého ověřovala její příjmy. Z výpisu byly patrné dva pravidelné příjmy, které činily v měsíci 10/2023 celkem 33 671 Kč, v měsíci 11/2023 celkem 34 445 Kč a v měsíci 12/2023 celkem 53 396 Kč. Co se však týče výdajů žalované, tady se žalobkyně spokojila pouze s informacemi sdělenými žalovanou, aniž by je ověřovala například z výpisu z účtu, který měla k dispozici. Žalovaná uvedla, že její výdaje na bydlení činí 1 200 Kč, z výpisu jsou však patrné platby s názvem „nájem“ ve výši 9 940 Kč a 10 340 Kč. Žalovaná dále uvedla, že její ostatní zbytné i nezbytné výdaje a výdaje na půjčky činí 20 000 Kč, z výpisu je však zřejmé, že její celkové výdaje jsou výši od 80 000 Kč do 150 000 Kč. Za další pochybení soud považuje to, že žalobkyně rovněž zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost a neprováděla lustraci žalované ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI), neověřovala tak existence jiných dluhů žalované, případné výše splátek či její platební morálku, přitom i z výpisu z účtu, který měla k dispozici je patrné poskytnutí jiných nebankovních úvěrů. Z výše uvedeného tak soud uzavřel, že nejen, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalované, ale před uzavřením Smlouvy bylo také vzhledem k vysokým výdajům žalované zřejmé, že nebude schopna úvěr splácet.9. S účinností od 29. 5. 2022 stanoví § 87 zákona č. 257/2016 Sb., že v případě poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., je taková smlouva neplatná, přičemž k její neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy v celém rozsahu.10. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze spotřebitelského úvěru založeného Smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu či poplatky, jakož ani požadované příslušenství (zákonný úrok z prodlení).11. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaná obdržela od žalobkyně částku 35 000 Kč, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Žalovaná uhradila žalobkyni 423,57 Kč.12. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).13. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na vrácení částky 34 576,43 Kč coby posky