46 C 92/2025-49 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 16 791 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „Společnost“), a žalovaný uzavřeli dne 22. 10. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále též „Smlouva“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 19 000 Kč a žalovaný se zavázal Společnosti vrátit jistinu zápůjčky společně s úrokem a dalšími poplatky v 52 týdenních splátkách po 666 Kč, konče dnem 21. 10. 2022. Žalovaný nicméně řádně a včas nesplácel, kdy uhradil pouze částku 17 800 Kč. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 11 151,53 Kč a z dlužných poplatků ve výši 5 639,47 Kč. Na příslušenství žalobkyně požaduje úrok v kapitalizované výši 4 783,39 Kč a úrok ve výši 15 % ročně z částky 11 151,53 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení v kapitalizované výši 4 369,67 Kč a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně od 29. 4. 2025 do zaplacení. Žalovaný ničeho neuhradil ani na předžalobní upomínku.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.Zjištěný skutkový stav3. Společnost a žalovaný si ujednali dne 22. 10. 2021 Smlouvu, na jejímž základě poskytla Společnost žalovanému Smlouvy peněžní prostředky ve výši 19 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit Společnosti společně s úrokem a poplatky v 52 týdenních splátkách po 666 Kč. Žalovaný ve smlouvě prohlásil, že od Společnosti převzal jistinu zápůjčky v hotovosti při podpisu Smlouvy (viz Smlouva). Žalovaný uvedl, že pracuje jako kuchař, jeho čistý měsíční příjem činí 18 070 Kč, hradí Společnosti splátky ve výši 1 549 Kč a jeho odhadované měsíční výdaje činí 8 000 Kč (viz zákaznická karta). V zákaznické kartě je dále uvedeno, že Společnosti byla předložena pracovní smlouva z 24. 10. 2013 a výplatní pásky za měsíce 9 a 10/2021 Kč (viz zákaznická karta). Žalovaný uhradil Společnosti 17 800 Kč (viz tabulka umoření).4. Dne 28. 4. 2025 si Společnost jako postupitel a žalobkyně jako postupník sjednaly smlouvu o postoupení pohledávek, kterou Společnost postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze č. 1 smlouvy, v níž byla specifikována pohledávka za žalovaným z uvedené smlouvy (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025 a přílohy smlouvy o postoupení pohledávek). Dopisem ze dne 28. 4. 2025 odeslaným dne 22. 5. 2025 oznámila Společnost žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky a podací lístek). Dopisem ze dne 29. 7. 2025 odeslaným následující den vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky 26 799,02 Kč do 13. 8. 2025 na účet ve výzvě uvedený s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz výzva k plnění a podací lístek); žalovaný ničeho neuhradil (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně).Právní posouzení věci5. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).6. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.7. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Společnost na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025 postoupila pohledávku za žalovaným ze smlouvy na žalobkyni, což bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek a seznamem postupovaných pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem odeslaným dne 22. 5. 2025, čímž i vůči němu nabylo postoupení pohledávky účinnosti. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Společnost a žalovaný uzavřeli dne 22. 10. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na jejímž základě Společnost přenechala žalovanému peněžní prostředky ve výši 19 000 Kč, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že uvedená smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným), nýbrž musí provést sama patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Přezkoumal-li soud předloženou kartu zákazníka, která měla prokazovat úvěruschopnost žalovaného, lze učinit závěr, že úvěruschopnost řádně ověřena nebyla. Z karty zákazníka se podává, že Společnost ověřila příjem žalovaného ve výši 18 070 Kč pomocí pracovní smlouvy a výplatních pásek, co se však týče výdajů žalovaného, ty Společnost nijak neověřovala. Přitom skutečná výše výdajů může zásadním způsobem ovlivnit úvěruschopnost spotřebitele a výši použitelného příjmu k hrazení stanovených splátek. Společnost tedy nijak neověřovala zejména obvyklé náklady na bydlení (např. prostřednictvím nájemní smlouvy), nijak nekalkulovala s výší výdajů na jídlo, hygienické potřeby, léky a ošacení atd. Společnost rovněž zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, neprováděla lustraci žalovaného ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI), ani neověřila výdaje žalovaného např. výpisem z jeho účtu. Z výše uvedeného tak soud uzavřel, že Společnost řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného.11. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021, Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost Smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.12. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze spotřebitelských úvěrů založených uvedenými smlouvami. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu úvěru s dlužnou částkou poplatků, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).13. Při závěru o neplatnosti obou smluv je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z.14. Žalovaný obdržel od Společnosti v případě Smlouvy částku 19 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Žalovaný poskytl Společnosti celkově částku 17 800 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož je však Smlouva neplatná, je nezbytné