8 C 135/2025-86 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 85 810,08 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 046,94 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 000,25 Kč, s úrokem ve výši 21,99 % ročně z částky 80 046,11 Kč od 14. 2. 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 80 046,11 Kč od 14. 2. 2025 do zaplacení. K tomu uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 16. 8. 2023 smlouvu o osobní kreditní kartě č. , hodnota, k účtu č. , č. účtu, (dále jen „smlouva“) na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši úvěrového rámce 20 000 Kč a žalovaný se zavázal vyčerpané peněžní prostředky spolu s úroky a poplatky za bankovní služby žalobkyni vrátit ve stanovených měsíčních splátkách. Žalovaný postupně vyčerpal peněžní prostředky ve výši 103 406,75 Kč, na předepsaných splátkách zaplatil pouze 36 872,43 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě předžalobní upomínky.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.3. Soud přitom zjistil následující:4. Dne 16. 8. 2023 uzavřela žalobkyně a žalovaný smlouvu, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému kreditní kartu, umožnila mu čerpání úvěru až do výše 20 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem 21,99 % ročně pravidelnými měsíčními splátkách ve výši 3 % z vyčerpané jistiny úvěru splatnými 25. den v měsíci (viz Smlouva). Dodatkem ze dne 2. 1. 2024 byl limit úvěru navýšen na 40 000 Kč (viz uvedený dodatek) a dodatkem ze dne 16. 1. 2024 byl limit úvěru navýšen na 80 000 Kč (viz uvedený dodatek). Žalovaný v období od 17. 8. 2023 do 2. 12. 2024 čerpal 103 406,75 Kč a na předepsaných splátkách zaplatil 36 872,43 Kč (viz nerozporované tvrzení žalobkyně a Historický výpis úvěru).5. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že od žalovaného zjištěné skutečnosti uvedené v žádosti o úvěr s odbornou péčí posoudila a spolu s informacemi zjištěnými z externích i interních registrů (BRKI, NRKI, SOLUS, insolvenční rejstřík, evidence exekucí, neplatné doklady atd.) vyhodnotila a porovnala také s veřejně dostupnými a statistickými informacemi o životním a existenčním minimu. Z údajů uvedených v žádosti o úvěr ze dne 15. 8. 2023 žalobkyně zjistila, že žalovaný je svobodný, žije u rodičů, jeho příjem ze zaměstnání činí 20 000 Kč, výdaje na bydlení činí 5 000 Kč a hradí měsíční splátky půjček a úvěrů ve výši 5 100 Kč (viz žádost o kreditní kartu). Žalovaný v žádosti o navýšení úvěrového limitu ze dne 30. 12. 2023 uvedl totožné údaje jako v původní žádosti pouze s rozdílem, že jeho výdaje na bydlení již činily 10 000 Kč (viz žádost o navýšení úvěrového rámce) a v žádosti o navýšení úvěrového rámce ze dne 14. 1. 2024 pak uvedl výdaje na bydlení ve výši 6 000 Kč (viz žádost o navýšení úvěrového rámce). Žalobkyně dále předložila výpis příjmů z běžného účtu žalovaného za období od 14. 4. 2023 do 11. 4. 2024, ze kterého jsou patrné od měsíce 10/2023 do 1/2024 pravidelné platby od společnosti , právnická osoba, ., a to ze dne 11. 10. 2023 ve výši 20 795 Kč, ze dne 14. 11. 2023 ve výši 22 130 Kč, ze dne 12. 12. 2023 ve výši 23 713 Kč a ze dne 11. 1. 2024 ve výši 21 918 Kč (viz výpis). Žalobkyně dále zjistila z registru BRKI/NRKI ke dni 15. 8. 2023, že žalovanému byl poskytnut spotřební úvěr se zůstatkem 265 506 Kč a nesplacenou jistinou 170 503 Kč a odvolanou žádost o spotřební úvěr mimo žalobkyni ve výši 176 000 Kč (viz odpověď z registrů), ke dni 15. 12. 2023 i ke dni 14. 1. 2024 měl nevyřízenou žádost mimo žalobkyni o vydání kreditní karty s objemem 10 000 Kč, odmítnutou žádost o kreditní kartu mimo žalobkyni s objemem 40 000 Kč a odvolanou žádost o osobní úvěr ve výši 50 000 Kč (viz odpověď z registrů).6. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky 94 364,85 Kč do 17. 1. 2025 dopisem ze dne 10. 1. 2025 odeslaným téhož dne (viz předžalobní upomínka, sledování zásilek).7. Podle § 86 odst. 1zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.12. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být uzavřenou smlouvou vázány, má soud za to, že smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak uvedené ustanovení vyžaduje. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Žalobkyně předložila soudu výpis z běžného účtu žalovaného obsahující jednotlivé příjmové transakce, ze kterého je patrný pravidelný příjem od společnosti , právnická osoba, . v průměrné výši za 22 139 Kč, nicméně až od měsíce 10/2023, tedy před uzavřením dodatků ke smlouvě, ale po uzavření samotné smlouvy. Ačkoliv jsou z výpisu patrné příjmy i před uzavřením smlouvy, není z něj zřejmé, zda jde o mzdu, plat či zda jde vůbec o příjem ze zaměstnání. Žalobkyně totiž nezjišťovala, zda je žalovaný zaměstnán či zda má vůbec konkrétní zdroj pravidelných příjmů. Ohledně výdajů žalovaného žalobkyně odkázala na údaje sdělené žalovaným v Žádosti o osobní kreditní kartu a v žádostech o navýšení úvěrového rámce, a sice výdaje na bydlení ve výši 5 000 Kč, resp. 10 000 Kč či 6 000 Kč a dále splátky půjček a úvěrů ve výši 5 100 Kč měsíčně. Žalobkyně nicméně tyto informace neověřila například výpisem z účtu žalovaného, který měla k dispozici. Při nahlédnutí do bankovních a nebankovních registrů žalobkyně zjistila, že žalovaný hradí úvěr se zůstatkem 265 506 Kč a před uzavřením dodatků ke smlouvě dále zjistila, že žalovaný žádal o další osobní úvěr a dvě kreditní karty u jiné společnosti. Vzhledem ke splátkovému zatížení žalovaného měla být žalobkyně obezřetná a zjistit skutečnou výši výdajů žalovaného, neboť skutečná výše výdajů může zásadním způsobem ovlivnit úvěruschopnost spotřebitele a výši použitelného příjmu k hrazení stanovených splátek. Z uvedeného proto soud uzavřel, že zkoumání úvěruschopnosti žalovaného bylo pouze formální a nedostatečné.13. S účinností od 29. 5. 2022 stanoví § 87 zákona č. 257/2016 Sb., že v případě poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., je taková smlouva neplatná, přičemž k její neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy v celém rozsahu.14. Jestliže je smlouva i její dodatky neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze spotřebitelského úvěru založeného uvedenou smlouvou.15. Při závěru o neplatnosti smlouvy a dodatků je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z. Žalovaný obdržel od žalobkyně 103 406,75 Kč náležející žalobkyni, aniž by pro takovou