8 C 143/2025-51 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 49 749,44 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „Společnost“), a žalovaná uzavřely dne 26. 2. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále též „Smlouva“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč a žalovaná se zavázala Společnosti vrátit jistinu úvěru společně s úrokem a poplatky v 18 měsíčních splátkách po 2 884 Kč. Žalovaná uhradila celkem částku 500 Kč. Žalovaná částka 49 749,44 Kč sestává z dlužné jistiny ve výši 24 500 Kč a z dlužné částky poplatku ve výši 25 249,44 Kč. Na příslušenství žalobkyně požaduje úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 24 500 Kč od 27. 8. 2024 do 27. 1. 2025 v kapitalizované výši 2 379,97 Kč a od 28. 1. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně částky 24 500 Kč od 27. 8. 2024 do 27. 1. 2025 v kapitalizované výši 1 336,27 Kč a od 28. 1. 2025 do zaplacení.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.3. Soud z jemu dostupných listin zjistil:4. Společnost a žalovaná si ujednaly dne 26. 2. 2023 Smlouvu č. , hodnota, , na jejímž základě se Společnost zavázala žalované poskytnout prostředky ve výši 25 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit Společnosti společně s úrokem a poplatky, a to v 18 měsíčních splátkách po 2 884 Kč. Žalovaná ve smlouvě prohlásila, že od Společnosti převzala jistinu úvěru v hotovosti při podpisu Smlouvy (viz Smlouva). Žalovaná uvedla v žádosti o spotřebitelský úvěr, že je vdova, nezaměstnaná a žije v nájmu. Ke svým pravidelným měsíčním příjmům uvedla, že její příjem činí 18 046 Kč, další příjem domácnosti 30 000 Kč a odhadované měsíční výdaje činí 3 000 Kč. V rámci zákaznické karty bylo v sekci „čistý příjem žadatele ověřen dokumenty“ uvedeno potvrzení o příjmu za měsíce 12/2022 a 1/2023 a výměr důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky za měsíc 11 a 12/2022 (viz zákaznická karta). Žalovaná uhradila 500 Kč (viz tabulka umoření).5. Dne 27. 1. 2025 si Společnost jako postupitel a žalobkyně jako postupník sjednaly smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které se Společnost zavázala postoupit žalobkyni pohledávky specifikované v příloze č. , hodnota, smlouvy, v níž byla specifikována pohledávka za žalovanou z uvedené smlouvy (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 vč. přílohy). Dopisem ze dne 27. 1. 2025 odeslaným dne 27. 2. 2025 oznámila Společnost žalované postoupení pohledávky na žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky vč. podacího lístku). Dopisem ze dne 16. 4. 2025 vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky 54 836,66 Kč do 1. 5. 2025 na účet ve výzvě uvedený s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky; žalovaná ničeho neuhradila (viz výzva k plnění vč. podacího lístku).6. Soud věc posoudil následovně:7. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).8. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.9. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Společnost na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 postoupila pohledávku za žalovanou ze smlouvy na žalobkyni, což bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek a seznamem postupovaných pohledávek, přičemž žalované byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem ze dne 27. 1. 2025 odeslaným dne 27. 2. 2025, čímž i vůči ní nabylo postoupení pohledávky účinnosti. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.10. Podle § 86 odst. 1zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.14. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.15. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být Smlouvou vázány, má soud za to, že uvedená Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně uvedla, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když ve všech případech s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením Smlouvy, kdy žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované a zaznamenány do karty zákazníka; doklady byly uvedeny do části „dokumenty k ověření“. Na základě získaných informací dospěla Společnost k závěru, že schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr je dostatečná. Soud se však s řádným posouzením úvěruschopnosti neztotožňuje. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovanou), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Z žádosti o úvěr se podává, že žalovaná byla nezaměstnaná a její příjem ve výši 18 046 Kč tvořila v měsíci 12/2022 – 1/2023 zřejmě dávka podpory v nezaměstnanosti, což měla Společnost ověřit potvrzením o příjmu a výměrem za měsíce 11 a 12/2022. Další příjem domácnosti ve výši 30 000 Kč není v kartě nijak specifikován, není zřejmé, o jaký příjem se jedná, zda jde o příjem žalované či jiného člena jeho domácnosti a z žádosti vyplývá, že tento příjem Společnost nijak neověřovala. Za další zásadní pochybení Společnosti lze považovat to, že se spokojila toliko s odhadovanou výší běžných měsíčních výdajů žalované (3 000 Kč), které nijak neověřovala. Přitom skutečná výše výdajů může zásadním způsobem ovlivnit úvěruschopnost spotřebitele a výši použitelného příjmu k hrazení stanovených splátek. Společnost tedy nijak neověřovala zejména obvyklé náklady na bydlení, nijak nekalkulovala s výší výdajů na jídlo, hygienické potřeby, léky a ošacení atd. a to zejména vzhledem k tomu, že žalovaná měla dle žádosti vyživovací povinnost k další osobě. Společnost rovněž zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, neprováděla lustraci žalované ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI). Z výše uvedeného tak soud uzavřel, že nejen, že Společnost řádně neposoudila úvěruschopnost žalované, ale před uzavřením Smlouvy bylo také vzhledem k nereálným údajům sdělených žalovanou ohledně výše jejích výdajů zřejmé, že je zde velké nebezpečí, že nebude schopna úvěr splácet.16. S účinností od 29. 5. 2022 stanoví § 87 zákona č. 257/2016 Sb., že v případě poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., je taková smlouva neplatná, přičemž k její neplatnosti soud přihlédne i bez n