8 C 188/2025-99 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 105 628,38 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „Společnost“), a žalovaný uzavřeli dne 15. 11. 2022 smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále též „Smlouva“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného poskytla peněžní prostředky za účelem konsolidace jiných závazků žalovaného a žalovaný se zavázal úvěr splatit ve 100 pravidelných měsíčních splátkách po 1 951 Kč splatných k 20. kalendářnímu dni v měsíci spolu s úrokem 13,49 % ročně a dalšími poplatky. Žalovaný celkem čerpal 116 780 Kč, ale uhradil jen 37 918,58 Kč, přičemž do prodlení se dostal 31. 3. 2023 a Společnost prohlásila úvěr 10. 1. 2025 za splatný. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 104 131,38 Kč, smluvního úroku ve výši 7 705,73 Kč, úroku z prodlení ve výši 323,68 Kč a dlužných poplatků ve výši 1 497 Kč. Žalovaný ničeho neuhradil ani na předžalobní upomínku.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.3. Soud přitom zjistil následující:4. Dne 15. 11. 2022 podepsal žalovaný jako klient návrh na uzavření Smlouvy (viz návrh na uzavření smlouvy o úvěru , Anonymizováno, č. , hodnota, ), který Společnost akceptovala dne 21. 11. 2022 (viz akceptace). Na základě Smlouvy se Společnost zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 116 780 Kč a žalovaný se zavázal jistinu spolu s úrokem z ve výši 13,49 % ročně splatit ve 100 měsíčních splátkách ve výši 1 951 Kč vždy k 20. dni v měsíci (viz návrh na uzavření Smlouvy a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Strany se ve Smlouvě dohodly, že částka 42 824 Kč bude použita na úhradu jiného závazku žalovaného vůči Společnosti na účtu , č. účtu, , částka 13 956 Kč bude také použita na úhradu jiného závazku žalovaného vůči Společnosti na účtu , č. účtu, a částka 60 000 Kč bude poskytnuta bez účelu na účet č. , č. účtu, (viz návrh na uzavření Smlouvy). Společnost poskytla žalovanému dne 23. 11. 2022 částku 60 000 Kč, 13 956 Kč a 42 824 Kč, a to převodem na bankovní účty uvedené ve Smlouvě (viz souhrnný výpis pohybů na účtu). Na Smlouvu bylo ze strany žalovaného uhrazeno celkem 37 918,58 Kč (viz souhrnný výpis pohybů na účtu).5. Co se týče ověření úvěruschopnosti žalovaného, Společnost vycházela před uzavřením Smlouvy z údajů sdělených žalovaným, který uvedl, že je svobodný, žije v pronajatém bytě/domě, je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, , jeho čistý měsíční příjem činí 30 346 Kč, nezbytné výdaje činí 9 000 Kč, hradí splátky úvěrů 3 300 Kč měsíčně a dále má limity kreditních karet/kontokorentů ve výši 15 000 Kč (viz návrh na uzavření Smlouvy). Společnost dále nahlédnutím do registrů BRKI/NRKI zjistila, že žalovaný nemá žádný aktuální dluh po splatnosti a má jen pozitivní úvěrovou historii (viz protokol o ověření úvěruschopnosti). Společnost dle jejího prohlášení zjistila k 15. 11. 2022 z účtu žalovaného, že od zaměstnavatele bylo na tento účet připsáno 9 plateb v průměrné výši 26 650,22 Kč a 3 platby v průměrné výši 26 718,67 Kč, další příjem byl již ojedinělý s počtem plateb 2 od , Anonymizováno, a dále jen po 1 (viz prohlášení o posouzení úvěruschopnosti).6. Dne 13. 12. 2023 si společnost , právnická osoba, . jako postupitel a společnost , Anonymizováno, jako postupník sjednaly rámcovou smlouvu o postupování pohledávek č. , Anonymizováno, a dále dne 26. 3. 2025 Smlouvu o postoupení pohledávek č. , Anonymizováno, na základě které se Společnost zavázala postoupit na společnost , Anonymizováno, . pohledávky specifikované v příloze 1., kde byla také pohledávka za žalovaným z uvedené Smlouvy (viz rámcová smlouva, smlouva o postoupení pohledávek, příloha). Dne 8. 4. 2025 si společnost , Anonymizováno, . jako postupitel a žalobkyně postupník sjednaly smlouvu o postoupení pohledávek, kterou se společnost , Anonymizováno, zavázala postoupit žalobkyni pohledávky specifikované v příloze č. , hodnota, smlouvy, v níž byla specifikována pohledávka za žalovaným z uvedené smlouvy (viz smlouva o postoupení pohledávek vč. přílohy). Dopisem ze dne 17. 4. 2025 a 22. 4. 2025 oznámila Společnost žalovanému postoupení pohledávek na společnost , Anonymizováno, viz vyrozumění o postoupení pohledávky, přehled podacích čísel) a dopisem ze dne 9. 5. 2025 oznámila společnost , Anonymizováno, . žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky, seznam odeslaných pohledávek). Žalovaný ničeho neuhradil ani na předžalobní upomínku žalobkyně ze dne 9. 5. 2025 odeslanou 12. 5. 2025, kde žalovaného vyzvala k úhradě do 7 dnů od odeslání výzvy (viz výzva k plnění).7. Soud věc posoudil následovně:8. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Společnost na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 3. 2025 postoupila pohledávku za žalovaným ze Smlouvy na společnost , Anonymizováno, ., která ji na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 4. 2025 postoupila na žalobkyni, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele v obou případech oznámena a postoupení pohledávky tak nabylo i vůči němu účinnosti. Žalobkyně je tak dle § 1879 a § 1880 o. z. (zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.9. Podle § 86 odst. 1zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Pokud jde o uzavření smlouvy, ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že uvedená smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Ze skutečností popsaných v bodě 5 rozsudku vyplývá, že Společnost svou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy řádně úvěruschopnost žalovaného nesplnila, neboť žalovanému poskytla úvěr, aniž by jakkoliv zjišťovala a ověřovala žalovaným tvrzenou výši výdajů. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, , spisová značka, , nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Pouhé uvedení údajů do formuláře k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho, a jak byly tyto údaje získány a ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Věřitel musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít. Společnost z běžného účtu zjistila, že žalovaný má pravidelný příjem ze zaměstnání okolo 26 700 Kč. Výdaje žalovaného však prostřednictvím výpisu nijak nezkoumala, nezjišťovala tak, jakou částku hradí žalovaný za nájem a zálohy na služby, jakou částku vydá měsíčně na jídlo, dopravu a další věci osobní potřeby, zda například hradí pojištění či zda nemá vyživovací povinnost k jiným osobám, či zda nějak rizikově neutrácí. Přitom skutečná výše výdajů může zásadním způsobem ovlivnit úvěruschopnost spotřebitele a výši použitelného příjmu k hrazení stanovených splátek. Lze tedy uzavřít, že Společnost nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo vícem