8 C 203/2025-95 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 65 580,79 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, , , Anonymizováno, , IČO , Anonymizováno, (dále jen „Společnost“) uzavřela s žalovaným dne 21. 10. 2020 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), na základě poskytla žalovanému k čerpání úvěrový rámec ve výši 65 000 Kč a žalovaný se zavázal čerpaný úvěr splácet společně s úrokem v pravidelných splátkách. Žalovaný čerpal celkem částku 123 273 Kč, nicméně nesplácel řádně a včas, když uhradil jen 150 943,73 Kč. Pohledávku za žalovaným postoupila Společnost žalobkyni na základě smlouvy o postoupení portfolia smluv ze dne 18. 9. 2023. Žalovaný ničeho neuhradil ani na předžalobní upomínku.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.3. Soud z jemu dostupných listin zjistil:4. Dne 18. 10. 2020 Společnost a žalovaný uzavřeli Smlouvu, na základě které se Společnost zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec 50 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 23,76 % a měsíčním poplatkem za rezervaci úvěrových zdrojů ve výši 50 Kč (viz Smlouva). Žalovaný v žádosti uvedl, že je svobodný, žije v družstevním bytě, nemá žádné vyživované děti, je zaměstnán jako obsluha strojů/montér s čistým měsíčním příjmem 20 670 Kč, jeho náklady na domácnost činí 4 500 Kč a hradí měsíční splátky 1 879 Kč (viz žádost/Smlouva). Společnost v případě výdajů žalovaného vycházela také z aktuálních životních nákladů a normativních nákladů na bydlení (viz protokol o prověření úvěruschopnosti).5. Žalovaný úvěr čerpal, kdy celkem takto načerpal 123 273 Kč a uhradil 150 943,73 Kč (viz nezpochybnění tvrzení žalobkyně).6. Dne 18. 9. 2023 uzavřela Společnost a žalobkyně smlouvu o postoupení portfolia, na základě které se Společnost zavázala postoupit žalobkyni pohledávky uvedené v seznamu postoupených pohledávek, kde byla uvedena také pohledávka za žalovaným ze Smlouvy (viz notářský zápis, příloha č. , hodnota, ). Dopisem ze dne 2. 11. 2023 oznámila Společnost žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni (viz dopis ze dne 2. 11. 2023). Žalovaný ničeho neuhradil ani na základě předžalobní upomínky žalobkyně ze dne 14. 4. 2025 odeslané 15. 4. 2025, v rámci které byl žalovaný vyzván k uhrazení dlužné částky 82 844,68 Kč do 5 dnů od doručení (viz výzva k úhradě dluhu, poštovní podací arch).7. Soud věc posoudil následovně:8. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Společnost pohledávku za žalovaným postoupila žalobkyni na základě smlouvy ze dne 18. 9. 2023 uzavřené mezi Společností, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo notářským zápisem a seznamem pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem ze dne 2. 11. 2023. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.9. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Pokud jde o uzavření smlouvy, ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvami vázán, má soud za to, že uvedená Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry (i zápůjčky), se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným). Společnost však nijak neověřovala žalovaným tvrzený příjem ve výši a ani se nijak nezabývala tím, jaké jsou jeho skutečné výdaje. Společnost výdaje žalovaného jen odhadovala, a to na základě životního minima a normativních nákladů na bydlení, což však není částka reflektující skutečné poměry daného jedince. Přitom skutečná výše výdajů může zásadním způsobem ovlivnit úvěruschopnost spotřebitele a výši použitelného příjmu k hrazení stanovených splátek. V posuzovaném případě porušení povinností Společnost při posouzení úvěruschopnosti žalovaného je tedy dána již tím, že si údaje o nákladech od žalovaného neobstarala a kalkulovala pouze s výší životního minima (k tomu srov. rozsudek Nejvyšší soudu ze dne 9. 2. 2023, č. j. 33 Cdo 2981/2022). Nadto Společnost žádným způsobem neověřovala ani to, zda žalovaný prochází registry dlužníků (NRKI, registr SOLUS apod.) a jaká je jeho platební morálka vzhledem k jiným poskytnutým úvěrům, které splácí. Z výše uvedeného soud shledal posuzování úvěruschopnosti pouze formálním a nedostatečným.12. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021, Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost Smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.13. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze spotřebitelského úvěru založeného Smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu úvěru s dlužnou částkou poplatků, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).14. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z.15. Žalovaný obdržel od Společnosti částku 123 273 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Žalovaný poskytl Společnosti a žalobkyni celkem částku 150 943,73 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož je však Smlouva neplatná, je nezbytné tuto částku použít na vzniklé bezdůvodné obohacení, které tak bylo zcela uhrazeno.16. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok I).17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl v řízení zcela úspěšný, proto má nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Jelikož z obsahu soudního spisu nevyplývá, že by žalovanému nějaké náklady vznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).