8 C 54/2024-93 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částek uvedených ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku (s tím, že u částek ve výroku II. navrhovala žalobkyni přiznat jejich zaplacení žalovaným). Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „Společnost“), a žalovaný uzavřeli dne 25. 1. 2022 smlouvu o půjčce č. , hodnota, (dále též „Smlouva“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč a žalovaný se zavázal Společnosti vrátit jistinu společně s úrokem ve výši 8,3 % ročně, a to v 84 měsíčních splátkách po 1 574 Kč počínaje dne 25. 2. 2022. Žalovaný nicméně řádně a včas nesplácel, kdy uhradil pouze částku 7 870 Kč. Protože žalovaný splátky nesplácel, Společnost půjčku ke dni 12. 5. 2023 zesplatnila. Smlouvou o postoupení pohledávek z 30. 8. 2023 mezi Společností a žalobkyní byly pohledávky z uvedené smlouvy postoupeny na žalobkyni. Žalovaný ničeho neuhradil ani na předžalobní upomínku. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, uvedla žalobkyně pouze to, že Společnost úvěruschopnost posoudila na základě informací od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů, kdy následně s ohledem na výši úvěru Společnost smlouvu schválila.2. Žalovaný uvedl, že si od banky půjčil, ale nesouhlasil s tím, že má platit úroky z prodlení; ty by měly být stanoveny nějak ze strany ČNB nebo podle zákona.3. Soud po provedeném dokazování zjistil následující:4. Dne 25. 1. 2022 podepsal žalovaný jako klient návrh na uzavření Smlouvy (viz návrh na uzavření smlouvy o půjčce č. , hodnota, na č. l. 28) a Společnost následně zaslala žalovanému téhož dne akceptaci tohoto návrhu (viz akceptace návrhu na uzavření smlouvy č. , hodnota, na č. l. 31). Na základě Smlouvy se Společnost zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč za účelem splacení spotřebitelské půjčky u , právnická osoba, a žalovaný se zavázal jistinu spolu s úrokem z ve výši 8,3 % ročně splatit v 84 měsíčních splátkách ve výši 1 574 Kč vždy k 25. dni v měsíci počínaje dnem 25. 2. 2022 (viz akceptace návrhu na uzavření smlouvy č. , hodnota, na č. l. 31). Společnost poskytla žalovanému dne 25. 1. 2022 částku 100 000 Kč, a to převodem na bankovní účet č. , č. účtu, vedený na jméno žalovaného (viz výpis z účtu na č. l. 85). Na Smlouvu bylo ze strany žalovaného uhrazeno celkem 7 870 Kč (viz výpis z účtu a nerozporované tvrzení žalobkyně).5. Co se týče ověření úvěruschopnosti žalovaného, Společnost vycházela před uzavřením Smlouvy z údajů sdělených žalovaným, který uvedl, že je svobodný, žije v pronajatém domě/bytě, jeho příjem z podnikání činí 40 000 Kč, výdaje na bydlení činí 12 000 Kč, výdaje na živobytí 3 000 Kč, rodinné a ostatní náklady 2 000 Kč a hradí splátky úvěru ve výši 5 542 Kč (viz protokol o ověření úvěruschopnosti klienta na č. l. 61). Společnost také provedla lustraci v registru BRKI s výsledkem „OK“, ze které bylo zjištěno, že žalovaný má jeden existující kontrakt s měsíční splátkou 5 542 Kč, na který zbývá uhradit 110 840 Kč, celkem mu bylo odmítnuto poskytnutí 6 splátkových a 3 nesplátkových kontraktů (viz sjetina ze systému na č. l. 62). Z uvedené lustrace v registru BRKI je dále patrno, že žalovaný měl tři úvěry zesplatněné (12/2018 a 1/2019, 12/2019), žalovaný byl často v prodlení s alespoň 1 splátkou, což platilo také pro v té době ještě existující kontrakt (viz sjetina ze systému na č. l. 62). Z výpisu účtu vedeného Společností na žalovaného je též zřejmé, že jen za prvních 15 dní měsíce 1/2022 odešlo na různé platby z účtu žalovaného cca 34 000 Kč. (viz výpis z účtu č.l. 76).6. Dne 30. 8. 2023 si společnost , právnická osoba, . jako postupitel a žalobkyně jako postupník sjednaly smlouvu o postoupení pohledávek, kterou společnost , právnická osoba, . postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze č. , hodnota, smlouvy, v níž byly specifikovány pohledávky za žalovaným z uvedené smlouvy (viz smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 17 vč. přílohy, potvrzení úplaty). Dopisem ze dne 15. 9. 2023 oznámila společnost , právnická osoba, . žalovanému postoupení pohledávek na žalobkyni (viz vyrozumění o postoupení pohledávky vč. dokladů o odeslání). Žalovaný ničeho neuhradil ani na předžalobní upomínku žalobkyně ze dne 13. 12. 2023 (viz výzva k plnění vč podacího lístku).7. Soud provedl ještě další důkazy, ale pro věc relevantní zjištění z nich neučinil.Právní posouzení věci8. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Společnost , právnická osoba, ., postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 8. 2023 pohledávku za žalovaným ze smlouvy na žalobkyni, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena společností , právnická osoba, . dopisem odeslaným dne 13. 12. 2023, čímž i vůči němu nabylo postoupení pohledávky účinnosti. Žalobkyně je tak dle § 1879 a 1880 o. z. (zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění do 5/2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Pokud jde o uzavření smlouvy, ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvami vázán, má soud za to, že uvedená Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry (i zápůjčky), se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným). Společnost se spokojila pouze s tvrzením žalovaného, že jeho příjmy činí měsíčně 40 000 Kč a výdaje celkem 17 000 Kč, aniž by tyto informace ověřila oproti jakýmkoliv dokladům. Ačkoliv Společnost provedla lustraci v registru BRKI, mělo ji zarazit historie žalovaného, konkrétně že žalovanému bylo poskytnuto již 9 kontraktů v minulosti odmítnuto, nadto u 2 ukončených a jednoho existujícího úvěrového kontraktu bylo zřejmé, že žalovaný byl v prodlení s hrazením jednotlivých splátek, přičemž celkem tři úvěry žalovaného byly dokonce zesplatněny. Vzhledem k tomu, že platební závazky žalovaného nebyly opakovaně plněny včas, bylo na místě, aby se Společnost zabývala příjmy a výdaji žalovaného a nespokojila se pouze s jeho tvrzeními. Navíc měla Společnost k dispozici i výpis z účtu žalovaného, ze kterého je zřejmé, že jen za prvních 15 dní 1/2022 z jeho účtu odešlo v podstatě dvakrát více prostředků, než uváděl měsíčních výdajů. Z uvedených důvodů tak soud shledal posouzení úvěruschopnosti žalovaného pouze formální a nedostatečné.13. K porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit schopnost dlužníka úvěr splácet je třeba odkázat na rozhodnutí Ústavního soud sp. zn. III. ÚS 4129/2018, v němž Ústavní soud zdůraznil veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit úvěruschopnost dlužníka úvěr splácet. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Řádným splnění povinnosti prověřit schopnost dlužníka úvěr řádně splácet není tedy chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako úvěrující, ale v širším pojetí celá společnost.14. Je-li dán veřejný zájem na řádném a s odbornou péčí provedeném posouzení schopnosti dlužníka úvěr splá