39 C 213/2025-52 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 36 186,53 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 17 385,40 Kč od 3. 7. 2025 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným dne 23. 12. 2024 uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), na základě které žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 34 000 Kč a zavázal se úvěr splatit společně s poplatky v pravidelných denních splátkách. Žalovaný se dostal s úhradou úvěru do prodlení, když uhradil jen 26 722,79 Kč.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.3. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný si ujednali dne 23. 12. 2024 Smlouvu, a to prostřednictvím internetových stránek www.flexifin.cz (viz Smlouva). Na základě Smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše úvěrového limitu 80 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit společně s poplatky a smluvním úrokem (viz Smlouva).4. Žalovaný před uzavřením Smlouvy uvedl, že jeho pravidelné měsíční výdaje na půjčky činí 8 000 Kč, výdaje na bydlení činí 4 000 Kč, další nezbytné výdaje činí 15 000 Kč, ostatní zbytné výdaje činí 20 000 Kč a výše čistého měsíčního příjmu činí 80 000 Kč, přičemž žalobkyní ověřená výše tohoto příjmu činila 86 566 Kč (viz výpis o posouzení úvěruschopnosti). Žalobkyně měla před uzavřením Smlouvy k dispozici výpis z běžného účtu žalovaného za období od 1. 1. 2024 do 19. 12. 2024 prostřednictvím aplikace Kontomatik, ze kterého je patrné, že v měsíci 12/2024 (do 19. 12. 2024) byla na tento účet připsána částka 100 917 Kč a z účtu odešlo celkem 93 437,73 Kč, v měsíci 11/2024 byla na tento účet připsána částka 89 577,51 Kč a z účtu odešlo celkem 94 010,11 Kč a v měsíci 10/2024 byla na tento účet připsána částka 89 686,41 Kč a z účtu odešlo celkem 94 693,92 Kč (viz výpis z běžného účtu kontomatik). Z uvedeného výpisu je dále patrné, že žalovaný zasílal v uvedených měsících (i měsících předchozích) peníze na účet společnosti , Anonymizováno, .cz a , Anonymizováno, , Anonymizováno, a.s., a to celkem 46 500 Kč (viz výpis z běžného účtu kontomatik).5. Žalovaný čerpal dne 23. 12. 2024 částku 17 000 Kč a dne 18. 1. 2025 částku 17 000 Kč (viz přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, sdělení , právnická osoba, .). Žalovaný uhradil celkem 26 722,79 Kč, dále již ničeho neuhradil ani na základě předžalobní výzvy žalobkyně (viz výzva k úhradě před podáním žaloby, podací lístek, nezpochybněné tvrzení žalobkyně).6. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 23. 12. 2024 smlouvu úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na jejímž základě se žalobkyně zavázala přenechat žalovanému peněžní prostředky až do výše 80 000 Kč.9. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Žalobkyně měla před uzavřením Smlouvy k dispozici výpis z běžného účtu žalovaného, ze kterého ověřila pravidelný příjem žalovaného, který v měsících 10 – 12/2024 činil v průměru 93 393,64 Kč. Co se týče výdajů žalovaného, tady se žalobkyně spokojila pouze s informacemi sdělenými žalovaným, které nijak neověřovala. Žalobkyně se nedotazovala na způsob bydlení žalovaného, neověřovala například prostřednictvím nájemní smlouvy či výpisu z účtu, kolik žalovaný hradí na nájem, zálohy na služby atd. a rovněž žalobkyně zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost a neprováděla lustraci žalovaného ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI) a neověřovala tak existence jiných dluhů žalovaného a případné výše splátek, i když žalovaný uvedl, že hradí splátky jiných půjček ve výši 8 000 Kč. Zásadní pochybení žalobkyně soud spatřuje také v neposouzení výdajů žalovaného z výpisu z účtu, který měla k dispozici, ze kterého je zřejmé, že výdaje žalovaného dosahovaly měsíčně částky 93 437,73 Kč, 94 010,11 Kč a 94 693,92 Kč, tedy často částky vyšší, než činil příjem žalovaného, nadto je z výpisu také patrné, že žalovaný vydával vysoké částky na hazardní hry a jsou tedy u něj zjevné znaky gamblerství a vysoké riziko řádného nesplacení poskytnutí úvěru. Z výše uvedeného tak soud uzavřel, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného řádně neposoudila.10. S účinností od 29. 5. 2022 stanoví § 87 zákona č. 257/2016 Sb., že v případě poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., je taková smlouva neplatná, přičemž k její neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy v celém rozsahu.11. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze spotřebitelského úvěru založeného Smlouvou.12. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaný obdržel od žalobkyně částku 34 000 Kč, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2991 odst. 2 o. z.). Žalovaný žalobkyni uhradil 26 722,79 Kč, a proto bezdůvodné obohacení aktuálně činí 7 277,21 Kč.13. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, ).14. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na vrácení částky 7 277,21 Kč coby poskytnuté jistiny. Na úrok z prodlení žalobkyni nárok rovněž nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení; pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím. Jelikož poměry žalovaného zůstaly soudu pro jeho pasivitu v řízení neznámé, postupoval soud v souladu s § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 277,21 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a ve zbytku žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II).15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl v řízení převážně úspěšný, proto má nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Je