46 C 139/2025-90 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 48 349,10 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „Společnost“), a žalovaný uzavřeli dne 20. 6. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále též „Smlouva“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalovanému prostřednictvím výpisu z účtu žalovaného poskytla peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč a žalovaný se zavázal Společnosti vrátit jistinu zápůjčky společně s úrokem a dalšími poplatky. Žalovaný nicméně řádně a včas nesplácel, když na Smlouvu neuhradil ničeho. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 40 000 Kč a z dlužných poplatků ve výši 900 Kč. Na příslušenství žalobkyně požaduje smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení. Žalovaný ničeho neuhradil ani na předžalobní upomínku.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.Zjištěný skutkový stav3. Společnost a žalovaný si ujednali dne 20. 6. 2024 Smlouvu, na jejímž základě se Společnost zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit společně s úrokem ve výši 60 % ročně, a to ve formě minimálních měsíčních plateb (viz Smlouva na č. l. 18, foto občanského průkazu na č. l. 25 a 26). Žalovaný čerpal dne 20. 6. 2024 částku 28 000 Kč, dne 8. 7. 2024 částku 2 400 Kč a dne 15. 7. 2024 částku 9 600 Kč (viz potvrzení o provedení transakce na č. l. 77–78, výpis z účtu žalovaného) a neuhradil ničeho (viz tabulka umoření na č. l. 27).4. Z výpisu z účtu žalovaného za měsíce 4–6/2024 je patrné, že žalovanému chodil pravidelný příjem od společnosti , právnická osoba, v průměrné výši 19 649 Kč (18 352 Kč, 19 953 Kč a 20 643 Kč), dne 11. 4. 2024 bylo na účet připsáno 8 000 Kč s popisem „Půjčka dle smlouvy , Anonymizováno, “, dne 17. 4. 2024 40 000 Kč s popisem „, Anonymizováno, pujcka“, dne 10. 5. 2024 5 270 Kč s popisem „Poskytnutí spotřebitelského úvěru , Anonymizováno, ” a 1 100 Kč s popisem “Dodatecna pujcka od , Anonymizováno, .cz”, dne 15. 5. 2024 11 000 Kč s popisem “Půjčka dle smlouvy , Anonymizováno, ” a dne 11. 6. 2024 1 200 Kč s týmž popisem. Z výpisu z účtu je dále patrných celkem , hodnota, plateb ve prospěch účtu , Anonymizováno, (viz výpis z účtu žalovaného).5. Dne 28. 4. 2025 si Společnost jako postupitel a žalobkyně jako postupník sjednaly smlouvu o postoupení pohledávek, kterou Společnost postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze č. , hodnota, smlouvy, v níž byla specifikována pohledávka za žalovaným z uvedené smlouvy (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025 a přílohy smlouvy o postoupení pohledávek). Dopisem ze dne 28. 4. 2025 odeslaným dne 22. 5. 2025 oznámila Společnost žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky a podací lístek). Žalovaný ničeho neuhradil ani na základě předžalobní upomínky ze dne 29. 7. 2025 (viz výzva k plnění na č. l. 42, podací lístek na č. l. 44, nezpochybněné tvrzení žalobkyně).Právní posouzení věci6. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).7. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.8. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Společnost na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025 postoupila pohledávku za žalovaným ze smlouvy na žalobkyni, což bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek a seznamem postupovaných pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem odeslaným dne 22. 5. 2025, čímž i vůči němu nabylo postoupení pohledávky účinnosti. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.9. Podle § 86 odst. 1zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Společnost a žalovaný uzavřeli dne 20. 6. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na jejímž základě Společnost přenechala žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč převodem na jeho bankovní účet. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že uvedená smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Společnost se žalovaného vůbec nedotazovala na jeho majetkové poměry, nezjišťovala, zda je zaměstnán, od kdy, na jakou dobu, jaké jsou jeho výdaje na bydlení, stravu atd. Přitom skutečná výše výdajů může zásadním způsobem ovlivnit úvěruschopnost spotřebitele a výši použitelného příjmu k hrazení stanovených splátek. Žalobkyně uvedla, že Společnost zkoumala a vyhodnocovala transakce žalovaného na jeho běžném účtu, z jakých částek vycházela však neuvedla. Soud si výpis z běžného účtu žalovaného vyžádal a zjistil, že žalovaný měl pravidelný příjem ve výši 19 649 Kč, jeho další příjem však tvořily půjčky a úvěry od jiných ne/bankovních institucí, přesto Společnost neprovedla ani lustraci žalovaného ve veřejně či neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI). Z výpisu je nadto patrné, že žalovaný zasílá peníze na účet sázkové kanceláře a jsou u něj zjevné znaky gamblerství, a tedy i vysoké riziko řádného nesplacení úvěru. Z výše uvedeného soud shledal posuzování úvěruschopnosti nedostatečným, neboť Společnost z výpisu z běžného účtu žalovaného nemohla dospět k závěru, že je jeho majetková situace příznivá a že žalovaný bude schopen úvěr splácet.12. S účinností od 29. 5. 2022 stanoví § 87 zákona č. 257/2016 Sb., že v případě poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., je taková smlouva neplatná, přičemž k její neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy v celém rozsahu.13. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze spotřebitelského úvěru založeného Smlouvou. Při závěru o neplatnosti smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z.14. Žalovaný obdržel od Společnosti 40 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.), který je žalovaný povinen žalobkyni vrátit.15. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, ).16. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu l