8 C 8/2026-91 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s úrokem od , datum, do , datum, v kapitalizované výši , částka, a částky , částka, jakožto nákladů za upomínání žalované. Žalobu odůvodnila tím, že dne , datum, uzavřela s žalovanou smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, (dále též „Smlouva“), kterou se zavázala poskytnout žalované úvěrový rámec , částka, a žalovaná se zavázala úvěr splácet v minimálních měsíčních splátkách. Žalovaná se ocitla v prodlení se splátkou splatnou dne , datum, a ničeho neuhradila ani na základě předžalobní upomínky ze dne , datum, .2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.3. Soud přitom zjistil následující:4. Dne , datum, uzavřela žalobkyně s žalovanou smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), na základě které se zavázala poskytnout žalované úvěrový rámec , částka, a žalovaná se zavázala vyčerpanou částku uhradit společně s úrokem, a to prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek (viz Smlouva, foto občanského průkazu, výpis DigiSign). Podle čl. 10.7. Smlouvy se smlouva stává účinnou v okamžiku připsání verifikační platby žalované na účet žalobkyně, přičemž tato platba ve výši , částka, je vratná; na účet žalobkyně byla tato platba připsána dne , datum, (viz detail pohybu – bezhotovostní platba). Dne , datum, zaslala žalobkyně na bankovní účet žalované částku , částka, (viz detail pohybu – bezhotovostní platba, sdělení , právnická osoba, .). Žalovaná žalobkyni ničeho neuhradila (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně).5. Před uzavřením Smlouvy žalovaná uvedla, že je vdaná a nemá žádné vyživované dítě, z výsledků lustrací, které tvořily přílohu Smlouvy je patrné, že žalovaná neměla žádné jiné závazky, nebyla proti ní vedena exekuce a nenacházela se v procesu insolvence. Žalovaná uvedla, že její příjem činí , částka, , výdaje na bydlení činí , částka, , výdaje potraviny a běžné zboží domácnosti činí , částka, a má finanční závazky ve výši , částka, . Dle uvedené přílohy ke Smlouvě žalobkyně nahlédnutím do bankovního účtu žalované zjistila, že její příjem činí , částka, , náklady na domácnost činí , částka, , náklady na potraviny atd. činí , částka, a žalovaná hradí jiné finanční závazky ve výši , částka, (viz příloha č. , hodnota, Smlouvy, datový výstup z credit info CEE).6. Dle výpisu z účtu žalované je patrné, že počáteční zůstatek činil ke dni , datum, celkem , částka, a ke dni , datum, (uzavření Smlouvy) činil , částka, , v měsíci 2/2025 z účtu odešlo celkem , částka, , v měsíci 3/2025 celkem , částka, , z účtu je dále patrný pravidelný příjem od společnosti , Anonymizováno, , a to ze dne , datum, ve výši , částka, a ze dne , datum, ve výši , částka, (viz výpis z účtu).7. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky , částka, do , datum, , předžalobní upomínka byla odeslaná dne , datum, (viz předžalobní výzva, podací lístek).8. Soud věc posoudil následovně:9. Podle § 86 odst. 1zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Pokud jde o uzavření smlouvy, ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že uvedená smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18), společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovanou), nýbrž musí provést sama patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo a dle soudu též došlo k nesprávnému vyhodnocení schopnosti žalované úvěr splácet. Žalobkyně uvedla, že pravidelný příjem žalované ověřila výpisem z jejího účtu, když počítala s částkou , částka, , kdy toto lze považovat za ověřené, neboť soud z výpisu z účtu zjistil, že žalovaná má pravidelný příjem od společnosti , Anonymizováno, . Žalobkyně uvedla, že i výdaje žalované ověřovala oproti výpisu z účtu žalované, přičemž dospěla k celkové částce měsíčních výdajů , částka, a dle zjištění žalobkyně měla mít žalovaná každý měsíc zůstatek , částka, použitelný na hrazení splátek úvěru. Pokud však jde o výdaje žalované, soud z výpisu z účtu žalované dospěl k jinému závěru, neboť z tohoto výpisu je patrné, že výdaje žalované byly mnohem vyšší, než k jakým svou analýzou dospěla žalobkyně. V měsíci 2/2025 odešlo z účtu žalované celkem , částka, a v měsíci 3/2025 celkem , částka, a výdaje žalované tak výrazně převyšovaly její příjem ze zaměstnání, nadto ke dni uzavření Smlouvy byl zůstatek na účtu žalované pouze , částka, , tedy pravděpodobnost, že by při takovém stavu prostředků a hospodaření mohla zvládat splácet , částka, měsíčně na základě úvěru , částka, , je dle soudu prakticky nulová. Z uvedeného je tedy zřejmé, že žalovaná neměla dostatek finančních prostředků na úhradu dalšího úvěru. Z uvedených důvodů tak soud shledal posouzení úvěruschopnosti žalované jako pouze nedostatečné a špatně vyhodnocené.12. Ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. stanoví, že v případě poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., je taková smlouva neplatná, přičemž k její neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy v celém rozsahu.13. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze spotřebitelského úvěru založeného uvedenou smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu úvěru, náklady na upomínání, jakož ani požadované příslušenství (zákonný úrok z prodlení) odvozené od uzavření smlouvy.14. Při závěru o neplatnosti smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z.15. Žalovaná obdržela od žalobkyně v případě Smlouvy částku , částka, náležející žalobkyni, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Bylo zjištěno, že žalovaná poskytla žalobkyni pouze , částka, , která představovala verifikační platbu, která je dle Smlouvy vratná; jelikož je Smlouva neplatná, je nezbytné tuto částku použít na vzniklé bezdůvodné obohacení.16. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Pokud jde o lhůtu „podle možností dlužníka“, tak žalovaná byla v řízení nečinná, proto soud vycházel ze lhůty stanovené na základě výzvy žalobkyně, tj. že měla zaplatit do , datum, a dne , datum, se ocitla dle § 1970 o. z. v prodlení.17. Při promítnutí uvedených závěrů do pos