4 C 160/2015-26 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou podanou dne 27. 2. 2015 se žalobkyně domáhal zaplacení částky 300.000 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že jde o dlužnou částku dle smlouvy o půjčce, kterou se žalobkyně zavázala předat předmětné finanční prostředky žalovanému a ten se je zavázal splatit do 1. 5. 2014 včetně smluvního úroku 18 % z jistiny, splatného 2x ročně. Dne 18. 2. 2015 byla žalovanému zaslána předžalobní výzva, na kterou ale žalovaný nereagoval a dlužnou částku neuhradil. Podle ust. § 153a odst. 1, 3, 4 o. s. ř., uzná-li žalovaný v průběhu řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 a § 114c odst. 6 o. s. ř.). Jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání. Podle ust. § 114b odst. 1, 5 o. s. ř., vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, může předseda senátu žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení. Jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3 o. s. ř.) musí být poučen. Žalovaný se k žalobě, která mu byla spolu s usnesením soudu ze dne 15. 6. 2015 č. j. 4C 160/2015-15, obsahujícím poučení podle § 114b odst. 1, 5 o. s. ř., doručena dne 29. 6. 2015, ve lhůtě stanovené soudem nevyjádřil, má se tedy za to, že nárok žalobce uznal. Protože byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání, soud podle ust. § 153a odst. 1 o. s. ř. vynesl rozsudek pro uznání, kterým žalobě zcela vyhověl, přičemž tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, vzal za nesporná. Povinnost žalovaného k úhradě dlužné částky vyplývá z ust. § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“), ve znění účinném do 31. 12. 2013. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení vůči žalovanému, který se nezaplacením pohledávky dostal do prodlení, soud posoudil podle § 517 odst. 2 o. z., ve spojení s nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění pozdějších změn a doplnění. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, jak je uvedeno výše, neboť žalobkyně byla ve věci plně úspěšná a má právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 12.000 Kč, odměna za právní zastoupení dle § 7 bodu 6 ve spojení s § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby) po 9.500 Kč za úkon, paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 3 citované vyhlášky za tři úkony právní služby po 300 Kč za úkon. Celkem tedy náklady řízení žalobce činí 41.400 Kč.