11 C 250/2020-24 — Okresní soud ve Znojmě

Návrh na zahájení řízení ve shora uvedené věci byl u zdejšího soudu podán dne 19. 6. 2020, návrhem se žalobce domáhal zaplacení částky 3 630 Kč s příslušenstvím, tedy se zákonným úrokem z prodlení a s náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Dne 13. 11. 2020 byl návrh ohledně úroků z prodlení vzat zpět, tím došlo k situaci předvídané jasnozřivým zákonodárcem v ustanovení § 96 odstavec 1 alinea první, odstavec 2 alinea druhá o. s. ř., kdy soud v případě částečného zpětvzetí návrhu řízení v rozsahu tohoto zpětvzetí zastaví, soud poslušen zákonného pokynu takto tedy rozhodl. V návrhu bylo uvedeno, že žalobce uveřejnil na webové adrese provoz poptávkového systému, jehož cílem bylo zprostředkování kontaktů mezi podnikateli nabízejícími své služby a zákazníky. Uzavření smlouvy bylo doloženo žalobcem nahrávkou telefonického rozhovoru mezi operátorem žalobce a žalovaným, na této nahrávce nabízí operátor služby žalovanému a za zprostředkování služeb, možností poskytování těchto služeb míní poskytnout kredit, za který účtuje 3 000 Kč. Soud podřadil situaci pod ustanovení § 1724 obč. zák., kde je uvedeno, že smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy. Ustanovení o smlouvách se použijí přiměřeně i na projev vůle, kterým se jedna osoba obrací na osoby jiné, ledaže to vylučuje povaha projevu vůle nebo zákon. Při samotném jednání byla nahrávka vyslechnuta a zde operátor postupoval dotěrně vůči žalovanému, žalovaný během rozhovoru čtyřikrát nabídku odmítl, operátor byl neodbytný a žalovaného přiváděl do úzkých až tento konečně přitakal. Žalovaný se k jednání nedostavil, ač řádně předvolán, tedy se svým zaviněním k věci nevyjádřil. Soud podřadil situaci pod ustanovení § 6 odst. 1 obč. zákoníku, kde je uvedeno, že každý má povinnost jednat v právním styku poctivě, toto ustanovení je v obč. zákoníku uvedeno v první hlavě, kde jsou po rekodifikaci uvedeny parémie soukromého práva, tyto parémie představují zhmotnělý duch zákona a rozprostírají se nad celým obč. zákoníkem a soukromým právem. Pokud odkazuje ustanovení o smlouvách obecně na zásady o právním jednání, zde soud podřadil situaci pod ustanovení § 547 obč. zák., kde je uvedeno, že právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Toto ustanovení je bratrancem od uvedené parémie a soud vyhodnotil jednání operátora jako dobrým mravům se příčící, a tedy smlouvu posoudil jako neplatnou, neboť tak vzkazuje ustanovení § 580 odst. 1 obč. zák., kde je uvedeno, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Soud posoudil jednání zástupce žalobce operátora jako nemravné, dotěrné, neodbytné a posoudil se shora uvedenou kvalifikací a žalobu zamítl. Účastníkům nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, neboť náklady řízení nebyly přiznány neúspěšnému žalobci a z obsahu spisu soud nezjistil náklady řízení ze strany žalované, tedy nikomu z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (§ 142 odst. 1 a contr. o.s.ř.).