12 C 222/2021-35 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne 27. 4. 2021 se žalobce domáhal zaplacení dlužné částky 20.000 Kč s příslušenstvím. Dluh vznikl ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne [datum] mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], na jejímž základě poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit celkem částku 33.920 Kč (půjčka 20.000 Kč, souhrnný poplatek 13.920 Kč) formou 53 týdenních splátek po 640 Kč. Nehradila však splátky řádně a včas. Smlouva zanikla uplynutím sjednané doby, tj. 16. 3. 2009. Celková výše úhrad činila 5.980 Kč. S účinností ke dni 1. 7. 2015 došlo k postoupení pohledávky na přechodného věřitele, [právnická osoba] [anonymizováno], ke dni 24. 8. 2018 došlo k postoupení pohledávky na žalobce. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované, a proto byl zrušen. 3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů. 4. Ze smlouvy o půjčce a smluvních podmínek smlouvy o půjčce soud zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalovaná jako zákazník se dohodli dne [datum] na poskytnutí půjčky pro žalovanou ve výši 20.000 Kč, žalovaná se zavázala zaplatit 20.000 Kč, poplatek 13.920 Kč, celkem 33.920 Kč v 53 týdenních splátkách po 640 Kč. 5. Smlouvou o postoupení pohledávek společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným na [právnická osoba ] [anonymizováno] a tento subjekt postoupil pohledávku následně na žalobce. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno přípisem ze dne 19. 6. 2015. Další postoupení pohledávky na žalobce bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 14. 9. 2018. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 1 z.č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 8. Podle § 9 téhož zákona je povinen věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 9. V daném případě pak soudu nebylo doloženo, jak byla přezkoumána úvěruschopnost žalované. Důkazní břemeno zde váže žalobce. Ten prokázal, že je ve sporu aktivně legitimován, neprokázal však, že by před uzavřením smlouvy byla řádně přezkoumána úvěruschopnost žalované a že by tedy došlo k platnému uzavření smlouvy. 10. S ohledem na shora uvedené tak má žalobce vůči žalované právo na to, aby mu žalovaná zaplatila zůstatek (nesplacenou část) poskytnutých finančních prostředků (tj. 14.020 Kč), a to z titulu vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a odst. 2 o. z. Ve vztahu k této částce pak má žalobce právo na to, aby žalovaný zaplatil úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení žalované. Na základě toho pak soud vyhověl žalobě pouze částečně, zamítnuta byla částka již žalovanou zaplacená a obchodní úrok. 11. Soud dále rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s ust. § 142 odst. 2) o.s.ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, případně vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.