14 C 40/2021-67 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne 1. 7. 2021 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 42 013,20 Kč s příslušenstvím. Toto zdůvodnila tím, že žalovaný v souladu s ustanovením § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně dne [datum] smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo]. Žalovaný byl oprávněn čerpat revolvingový úvěr prostřednictvím kreditní karty. Sjednaný úvěrový rámec činil 40 000 Kč. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku ve výši 40 603,15 Kč. Žalovaný neuhradil na dluh ničeho. Původní věřitel od smlouvy odstoupil, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 26. 3. 2021, odstoupení nabylo účinnosti dne 30. 4. 2021. Na žalobkyni byla pohledávka postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalobkyně má za žalovaným pohledávku ve výši 42 013,20 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 40 603,15 Kč, poplatků ve výši 600 Kč, pojistného ve výši 569,05 Kč a smluvních pokut ve výši 241 Kč. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů. 3. Ze smlouvy úvěrového účtu [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že byla uzavřena smlouva o bezúčelovém revolvingovém úvěru s finančním rámcem 40 000 Kč, s roční úrokovou sazbou 29,64 % s výší měsíční splátky 5 % dlužné částky. Dále bylo soudu předloženo odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne 26. 3. 2021, výpis čerpaní a splácení úvěru, z něhož soud zjistil, že žalovaný vyčerpal 40 603,15 Kč a neuhradil nic. 4. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila, že splnila svoji zákonnou povinnost a s odbornou péči posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Přímo z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu je zjištěno, že žalovaný je od roku 2020 zaměstnán jako dělník ve [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO], že výše jeho měsíčních příjmů činí 24 000 Kč a že celkový měsíční příjem celé domácnosti činí 40 000 Kč. Dále bylo z žádosti ověřeno, že žalovaný žije s družkou, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě a že žije od roku 2013 v nájemním bytě. Celkové náklady domácnosti byly oceněny na částku 7 500 Kč měsíčně. Zejména s ohledem na informace, které žalovaný dodal, a které právní předchůdce žalobkyně ověřil, a dále s ohledem na výši požadovaného úvěru dospěl právní předchůdce žalobkyně k názoru, že schopnost žalovaného splácet úvěr je dostatečná. U žádostí provádí právní předchůdce žalobkyně automaticky komplexní posouzení žadatele dotazem do interního expertního systému [název systému] [anonymizováno] (ES). ES je komplexní soubor pravidel pro podporu rozhodování. Obsahuje souhrn všech, pro dané rozhodnutí relevantních parametrů, jako skóre, rozpočet, kvalita prodejce, upozornění s ním související a další poznámky nebo dotazy. ES je navržen tak, aby co nejúčinněji simuloval lidský rozhodovací proces založený na zkušenostech. V neposlední řadě právní předchůdce žalobkyně učinil dotaz do registru SOLUS, kde žalovaný nebyl veden jako osoba se závazky po splatnosti, v opačném případě by žalovanému úvěr neposkytl, docházelo i k dotazům do NRKI/BRKI. Žalovaný byl dále lustrován v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, katastru nemovitostí a registru ARES. 5. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že byla dostatečně prověřena úvěruschopnost žalovaného. 6. Dle skutkových tvrzení žaloby a předložených listinných důkazů měla být mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a následujících o. z. a zákona o spotřebitelském úvěru. Soud předložené listinné důkazy posoudil a vyhodnotil s přihlédnutím k rozsudku Soudního dvora EU (dále jen„ SDEU“) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém SDEU potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě zjištění porušení povinnosti je povinností vnitrostátního soudu vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, dle které se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem. V daném případě soud dospěl k závěru, že původní věřitel řádně nepřezkoumal a nevyhodnotil úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti žalovaného sdělila, že byla posouzena příjmová a výdajová stránka. V době uzavření smlouvy byl žalovaný zaměstnaný jako dělník s čistým příjmem 24 000 Kč, uvedl celkový příjem domácnosti ve výši 40 000 Kč, který nebyl žádným způsobem doložen, náklady na domácnost byly uvedeny ve výši 7 500 Kč, bydlel v nájmu společně s družkou, soudu nebyly předloženy žádné doklady prokazující přezkoumání a vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného, žádným způsobem nebyly prokázány příjmy ani výdaje žalovaného a hrazení nákladů na bydlení. Uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná dle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Cílem směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru je ochrana spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností s přihlédnutím k nerovnému postavení spotřebitele vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice, která často vede k akceptaci předem nastavených neměnných smluvních podmínek formulářových smluv tak, jak tomu bylo v projednávané věci. Původní věřitel porušil zákonnou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného, z toho důvodu byl žalovaný povinen uhradit dle § 87 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru pouze dlužnou jistinu úvěru. 7. Skutečností tedy je, že žalovaný vyčerpal částku 40 603,15 Kč. Podle názoru soudu je tak třeba aplikovat ustanovení o bezdůvodném obohacení. 8. Podle ustanovení § 2991 odst. 2 občanského zákoníku platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Podle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 10. Žalovanému byl poskytnut revolvingový úvěr čerpaný do částky 40 603,15 Kč, žalovaný na čerpaném úvěru neuhradil nic, proto mu byla uložena povinnost uhradit částku ve výši 40 603,15 Kč s úrokem z prodlení dle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. ve výši 8,25 % ročně z této částky ode dne 1. 5. 2021, tedy den po nabytí účinnosti odstoupení od smlouvy. 11. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. 12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 1 o. s. ř. tak, že úspěšné žalobkyni byla přiznána plná náhrada nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému, neboť poměr úspěchu a neúspěchu je nepatrný k celkové žalované částce. Na nákladech řízení byla přiznána částka 3 859 Kč, což je zaplacený soudní poplatek 1 681 Kč, odměna advokáta dle § 14b odstavec 1 vyhlášky číslo 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání návrhu), náhrada hotových výdajů advokáta dle § 14b odstavec 5 citované vyhlášky za 3 úkony právní služby po 100 Kč, zástupce žalobkyně doložil, že je registrovaným plátcem daně z přidané hodnoty, proto z přiznané odměny a náhrad byla přiznána i 21% DPH ze základu 1 800 Kč částka 378 Kč Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odstavec 1 o. s. ř.).