14 C 46/2021-71 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou podanou dne 5. 10. 2021 se žalobkyně domáhala zaplacení dlužné částky 22 070 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 22 070 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení, smluvní pokuty 7 199,40 Kč, úroku ve výši 75,95 % ročně z částky 19 855,08 Kč od 30. 6. 2020 do 23. 7. 2020 ve výši 962,16 Kč, úrok ve výši 10 % ročně z částky 19 855,08 Kč od 24. 7. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 30. 6. 2020 dosáhne částky 76 953 Kč a náhrady nákladů řízení. K odůvodnění uvedla, že s žalovaným uzavřela smlouvu úvěru [číslo] smlouva byla uzavřena dne [datum], žalovanému byl poskytnut úvěr 20 000 Kč převodem na jeho bankovní účet, žalovaný se zavázal úvěr splatit s úrokem ve výši nominální úrokové sazby 75,95 % ročně v 48 pravidelných měsíčních splátkách po 1 523 Kč vždy k 24. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem únor 2020 podle splátkového kalendáře. Žalovaný provedl pouze částečné úhrady, zaplatil 4 měsíční splátky, celkem 5 546 Kč, v důsledku prodlení žalovaného o délce 65 dnů došlo k zesplatnění celého úvěru automaticky ke dni 28. 6. 2020. Podle bodu 6. 4. smlouvy se stala splatnou celá nezaplacená jistina a veškeré nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru se staly součástí nové jistiny ve výši 23 609,46 Kč. Podle článku 6. 2. žalobkyni vzniklo právo na náhradu nákladů v celkové výši 400 Kč, což jsou náklady ve výši 200 Kč za splátku č. 1, 2, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů. Podle článku 6. 5. smlouvy pro případ nezaplacení dluhu po zesplatnění vznikl žalobkyni nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení. Žalobkyně požadovala pouze přiznání smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 21 296,46 Kč od 1. 10. 2020 do zaplacení, pouze částku 7 199,40 Kč. Žalovaný nereagoval na předžalobní výzvu žalobkyně. 2. Žalovaný u jednání soudu dne 15. 12. 2021 uvedl, že je zaměstnaný stále u stejného zaměstnavatele. V době uzavírání úvěru měl příjem asi 18 000 Kč, ale z výplaty mu byla strhávána exekuce ve výši asi 4 500 Kč, tu již má zaplacenou a dále žádal zaměstnavatele o průběžné vyplacení mzdy ve výši 5 000 Kč, protože nevycházel s penězi. [jméno] [příjmení] je syn jeho bývalé přítelkyně a výplata mu chodila na jeho účet, protože v té době účet ještě neměl. Částka 20 000 Kč, která byla poskytnuta ze strany žalobkyně, již byla zaslána na jeho účet, který si zřídil. Stále bydlí ve vlastním bytě, který dostal po rodičích. Měsíčně platil 1 700 Kč plyn, 2 000 Kč elektrika a dála 2 920 Kč na domovní fond. Zápůjčka ve výši 4 400 Kč, která je uvedena ve výpisu z účtu, nebyla pro něho. Kromě již zmíněné exekuce nic jiného nedlužil. Běžné měsíční výdaje pro sebe má asi 4000 Kč. Na benzín přispívá 300 Kč svému kamarádovi, který ho vozí do práce. 3. Po procesním poučení a sdělení předběžného právního názoru soudu žalobkyně využila svého dispozičního práva a ohledně částky ve výši 187 Kč vzala žalobu zpět s tím, že v této výši došlo k početní chybě. S ohledem na provedené částečné zpětvzetí žaloby soud řízení ohledně částky ve výši 187 Kč částečně zastavil dle § 96 odstavec 2 o. s. ř. tak, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku. 4. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně ohledně nesplacené jistiny 14 454 Kč, ve zbývající části ohledně zaplacení smluvního poplatku, smluvní pokuty a části kapitalizované smluvní pokuty ve výši 7 199,40 Kč a částky 7 429 Kč (rozdíl mezi žalovanou částkou 21 883 Kč a přiznané nesplacené jistiny 14 454 Kč) byla žaloba podána nedůvodně. 5. Z písemného návrhu smlouvy o úvěru ze dne [datum] a písemného oznámení o schválení úvěru [číslo] ze dne [datum], jehož součástí byl splátkový kalendář, bylo prokázáno, že mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, dle které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, s roční procentní sazbou nákladů ve výši 103,10%, zápůjční úrokovou sazbou ve výši 75,95 % ročně, žalovaný se zavázal žalobkyni zaplatit celkovou částku 64 128 Kč tak, že zaplatí 48 měsíčních splátek po 1 523 Kč, počínaje dnem 24. 2. 2020 do 24. 1. 2024, žalovaný se zavázal splátky hradit na bankovní účet žalobkyně. Každá měsíční splátka zahrnovala splátku úroků a splátku jistiny v poměru uvedeném ve splátkovém kalendáři. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou byť i části kterékoli měsíční splátky vzniklo žalobkyni právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku (článek 6. 1.), v případě prodlení žalovaného s úhradou splátky o délce 15 dnů vzniklo žalobkyni právo požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku (článek 6. 2.). Pro případ prodlení žalovaného s úhradou byť i části kterékoli splátky bylo sjednáno automatické zesplatnění úvěru u prodlení žalovaného o délce 65 dní (článek 6. 3.). V případě zesplatnění závazku se veškeré dosavadní závazky staly novou jistinou, v případě, že po zesplatnění úvěrovaný nezaplatil dlužnou částku, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny (článek 6. 5.). 6. Ze splátkového kalendáře bylo prokázáno, že žalovaný se zavázal žalobkyni úvěr splácet v měsíčních splátkách po 1 523 Kč s tím, že každá z měsíčních splátek zahrnovala pohyblivou platbu na sjednaný úrok a na jistinu. Z dokladu o vyplacení úvěru žalobkyně bylo prokázáno, že úvěrová částka 20 000 Kč byla poukázána na bankovní účet žalovaného. Z karty klienta bylo prokázáno, že žalovaný řádně a včas nezaplatil ani jednu splátku, počínaje 3. splátkou splatnou 24. 4. 2020 se dostal do prodlení s úhradami, poslední úhradu provedl 29. 10. 2020, po tomto datu neprovedl žádnou další úhradu. Z písemných upomínek ze dne 17. 6. a 24. 6. 2020 bylo prokázáno, že žalovaný byl opakovaně upomínán o zaplacení dlužných splátek s odkazem na sjednané smluvní sankce, oznámením ze dne 28. 6. 2020 mu bylo oznámeno zesplatnění dluhu ke dni 28. 6. 2020 a žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu do 10 dnů ode dne odeslání dopisu. Předžalobní výzvou ze dne 15. 9. 2021 byl vyzván k zaplacení dluhu před podáním žaloby. 7. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně předložila výpis z nebankovního registru klientských informací a výpis z registru SOLUS, kartu klienta, výpisy z bankovního účtu [jméno] [příjmení] u společnosti [právnická osoba] za období října až listopad 2020, výplatní pásky žalovaného za období 9, 10/ 2019, pracovní smlouvu a prohlášení a hodnocení klienta. Žalobkyně dále předložila předsmluvní formulář standartních informací o spotřebitelském úvěru, kterým prokazovala poskytnutí veškerých informací o spotřebitelském úvěru před uzavřením smlouvy. 8. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Dle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 10. V daném případě bylo jednoznačně prokázáno, že mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným byla uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru dne [datum]. 11. Dle § 86 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Dle § 86 odstavec 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Dle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský