23 C 68/2021-28 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou ze dne 28. 6. 2021 se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky 14 230 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, spolu s úrokem ve výši 18,87% ročně z částky 9 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a částek 181,50 Kč a 415,14 Kč jakožto kapitalizovaného zákonného úroku a kapitalizovaného smluvního úroku ke dni postoupení pohledávky. Žalobu odůvodnil žalobce tím, že mezi jeho právním předchůdcem společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 9 000 Kč, který měl zaplatit dohodnutými týdenními splátkami spolu s poplatky v souhrnné výši 5 400 Kč. Žalovaný však na úvěr uhradil jen 1 970 Kč. Na žalobce byla pohledávka za žalovaným postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 2. Žalovaný se ve věci k výzvě soudu nevyjádřil a k nařízenému soudnímu jednání se bez omluvy nedostavil, soud proto o žalobě rozhodl jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na podkladě žalobcem předložených listinných důkazů. 3. Z karty zákazníka a ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] [číslo] vzal soud za prokázané, že mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena smlouva, kterou byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 9 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný měl úvěr splatit spolu s úrokem 1 800 Kč, spolu s administrativním poplatkem 1 800 Kč a spolu s odměnou za hotovostní inkaso splátek 3 600 Kč formou 60 týdenních splátek po 270 Kč. Úroková sazba pro úvěr rozložený na 60 splátek byla stanovena na 32,15% ročně. Úvěrující vycházel z měsíčního příjmu žalovaného ve výši 8 077 Kč, výdaje na bydlení byly v kartě zákazníka vyčísleny na 2 800 Kč, další osobní výdaje na 3 800 Kč, disponibilní příjem na 1 477 Kč. Z karty zákazníka je dále zřejmé, že žalovaný byl zaměstnán u městyse [obec] na dobu určitou do 31. 10. 2019. V části karty zákazníka nazvané jako„ Dokumenty k ověření finanční situace žadatele“ je uveden výčet jednotlivých dokumentů, z karty však nelze zjistit, zda a jaké dokumenty úvěrující požadoval, neboť kolonky uvedené u jednotlivých typizovaných dokumentů jsou vesměs neproškrtnuté. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a ze soupisu postoupených pohledávek vzal soud za prokázané, že pohledávka za žalovaným ze smlouvy o úvěru [číslo] byla postoupena na žalobce. O této skutečnosti byl žalovaný vyrozuměn dopisem původního věřitele ze dne 19. 2. 2021. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 7. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 8. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 9. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2). 10. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 13. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru stanovuje pod sankcí neplatnosti úvěrové smlouvy poskytovateli úvěru povinnost před uzavřením úvěrové smlouvy s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splatit. Zásada jednání s odbornou péčí musí být dodržena vždy, aby určité jednání poskytovatele nebo zprostředkovatele úvěru mohlo být shledáno jako konformní s požadavky zákona (k tomu rovněž poukaz na důvodové zprávy k ust. § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru). Podle důvodové zprávy k § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Z textu citovaného § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru by bylo možnost dovodit, že neplatnost úvěrové smlouvy z důvodu nedostatečného prověření úvěruschopnosti spotřebitele je koncipována jako relativní a že tudíž k ní soud v řízení přihlédne jen k námitce spotřebitele. V této souvislosti však soud nemůže pominout závěry rozsudku Soudního dvora (druhý senát) EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18 (dostupný na [webová adresa]), v níž Soudní dvůr rozhodl tak, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne. K tomu je možno poukázat na závěry uvedené například v rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 1/10 o aplikační přednosti práva Evropské unie před právem jejích členů, tedy i před právem České republiky, kdy národní soud je povinen zajistit plný účinek norem evropského práva a to i případně tím, že ze své vlastní pravomoci ponechá nepoužité jakékoli ustanovení vnitrostátních právních předpisů. 14. S ohledem na výše uvedené proto soud vycházel z toho, že sankcí za porušení poskytovatele úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které musí soud přihlédnout i při nečinnosti žalovaného. 15. Z předložené úvěrové smlouvy lze dovodit, že žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele a