4 C 238/2021-50 — Okresní soud ve Znojmě

1. Podle § 157 odst. 4. o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Žalobou došlou soudu dne 26. 5. 2021 se žalobce domáhal zaplacení částky 9.205 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.167,83 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 6.184,18 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 6.297,17 Kč od 6. 4. 2018 2019 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, s úrokem 19,98 % ročně z částky 6.297,17 Kč od 6. 4. 2018 do zaplacení. K odůvodnění uvedl, že dne [datum] došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce [číslo] mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] a žalovanou, na základě které společnost [právnická osoba] se zavázala poskytnout žalované částku 14.000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy a v souvislosti se zápůjčkou se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku 11.705 Kč, což představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1.788 Kč s úrokovou sazbou 19,98 % ročně, odměnu za administrativní zpracování zápůjčky 2.661 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 7.256 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaná zavázala platit ve splátkách – v týdenních splátkách po 429 Kč v počtu 60, když poslední splátka byla stanovena na 27. 8. 2015. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena 16. 2. 2016. Marným uplynutím týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu poslední splátky, byla žalovaná v prodlení se všemi ujednanými a neuhrazenými splátkami a právnímu předchůdci žalobce vzniklo nejpozději tohoto dne právo na uhrazení celé dlužné částky, která činila na jistině 6.998,93 Kč a na dlužném poplatku 3.906,07 Kč. Po tomto datu bylo žalovanou ještě částečně hrazeno, a to celkem 1.200 Kč. Pohledávka vyplývající ze shora uvedené smlouvy byla se všemi právy a s ní spojenými ze strany [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobci jako novému věřiteli a z tohoto titulu pak žalobce odvozuje svoji aktivní legitimaci k podání žaloby. Ke dni postoupení činila výše pohledávky bez příslušenství 9.705 Kč. Od postoupení bylo žalovanou ještě uhrazeno 500 Kč dne 5. 4. 2018, žalobce ke dni platby vyčíslil zákonný úrok z prodlení, úrok a platbu započet na poplatek. Žalobce požaduje zaplacení dlužné částky 9.205 Kč sestávající z dlužné jistiny 6.297,17 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 2.097,83 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 6.184,18 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení 1.167,83 Kč, úroku ve výši 19,98 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6.297,17 Kč od 6. 4. 2018 do zaplacení, z úroku z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 36.297,17 Kč od 6. 4. 2018 do zaplacení. Před podáním žaloby byla žalovaná písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání soudu, ač řádně předvolána, se bez omluvy nedostavila, soud proto věc projednal v její nepřítomnosti a rozhodl o žalobě na základě výsledků provedeného dokazování. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze částečně. 5. Podle § 2390 občanského zákoníku, přenechal-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Z předložených listinných důkazů žalobcem vyplývá, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce. Dále bylo doloženo, že předmět zápůjčky byl žalované reálně předán. V souladu s ustanovením § 2390 o. z. a s uzavřenou smlouvou tak byla žalovaná povinna vrátit právnímu předchůdci žalobce dohodnutým způsobem předmět zápůjčky. Žalovaná v řízení netvrdila a ani žádným způsobem nedoložila, že by smlouva o zápůjčce uzavřena nebyla, že by nárok na vrácení zápůjčky z nějakého důvodu nevznikl, či že by snad nějakým způsobem zanikl. Ke dni podání žaloby již uplynula doba, ve které měla být zápůjčka vrácena, proto soud žalobě vyhověl co do požadavku na zaplacení dlužné jistiny. Stejně tak soud žalobě vyhověl, pokud se žalobce domáhá zaplacení úroku z prodlení (v žalobě částečně kapitalizovaného), neboť nezaplacením zápůjčky ve lhůtě splatnosti se žalovaná následujícího dne po splatnosti jednotlivé splátky dostala do prodlení s plněním peněžité povinnosti a dle § 1970 občanského zákoníku tak žalobci přísluší úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni prodlení. Soud se však neztotožňuje se stanoviskem žalobce, že žalobci přísluší smluvní úrok ze zápůjčky za dobu od data původní splatnosti zápůjčky do jejího úplného zaplacení ve výši 19,98 % ročně. Z obsahu uzavřené smlouvy o zápůjčce totiž vyplývá, že úrok byl mezi smluvními stranami sjednán pevnou částkou. Další úroky ve výši 19,98 % ročně byl sice stanoven v rámci smluvních podmínek, které účastníci učinili součástí smlouvy, samotné smluvní podmínky však byly obsaženy na samostatné listině, kterou žalovaná nepodepsala. Mezi textem smlouvy a smluvními podmínkami tak vznikl rozpor, neboť v jednom případě je úrok stanoven pevnou částkou, přičemž z textu smlouvy nelze dovodit, že by se jednalo jen o kapitalizovaný procentní úrok vypočítaný dopředu na dobu předpokládaného trvání smlouvy, ve druhém případě je pak úrok stanoven procentní sazbou. V takovém případě je na místě aplikovat ustanovení § 1751 odst. 2 občanského zákoníku, dle kterého má přednost ujednání ve smlouvě před ujednáním ve smluvních podmínkách (stejně tak kupř. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 5. 2012 sp. zn. 29 Cdo 589/2010). Soud má tedy za to, že žalobci nevznikl nárok na procentní smluvní úrok, proto žalobu v části, ve které se žalobce domáhá kapitalizovaného úroku z dlužné jistiny ve výši 6.297 od data 27. 8. 2015 do dne postoupení [datum], a z téže jistiny od 17. 11. 2017 do 5. 4. 2018, celkem v částce 6.184,18 Kč, a dále úroku 19,98 % ročně od data 25. 6. 2019 do zaplacení částečně zamítl. 7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve smyslu § 142 odst. 3 o. s. ř., žalobce byl neúspěšný pouze v části příslušenství pohledávky, soud proto přiznal žalobci náhradu nákladů řízení v plné výši, tyto náklady pak spočívají v zaplaceném soudním poplatku 400 Kč, v odměně advokáta za tři úkony po 200 Kč podle § 14b, vyhlášky č. 177/96 Sb., v platném znění, když úkony právní pomoci sestávají z převzetí a přípravy věci, sepisu žaloby a předžalobní upomínce. Podle stejného ustanovení pak má zástupce žalobce nárok na 3 x 100 Kč režijní paušál hotových výloh, ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. se odměna a hotové výdaje advokáta zvyšují o 21 % DPH a celkem představují částku 1.489 Kč.