5 C 224/2019-90 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou ze dne 30. 7. 2019 se žalobce domáhá zaplacení pohledávky 63.892 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 63.892 Kč ve výši 9 % ročně od 30. 7. 2019 do zaplacení, pohledávky ve výši 19.684,35 Kč, úroku ve výši 100,46 % ročně z částky 50.000 Kč od 19. 9. 2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 191.419 Kč. K odůvodnění uvedl, že žalobce jako věřitel a žalovaná jako klient uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo] dne [datum]. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 50.000 Kč dne [datum]. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 162,41 % ročně splácet v 36 měsíčních splátkách ve výši 4.431 Kč splatných vždy k 14. dni v měsíci počínaje červenec 2018. Žalobce prověřil úvěruschopnost na základě informací získaných od žalované a z databází umožňujících toto posouzení. Poté rozhodl o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Žalovaná však neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek. Do data zesplatnění celého úvěru neuhradila žalovaná ničeho. V důsledku prodlení vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1. smlouvy v celkové výši 998 Kč, a to za prodlení o délce 30 dnů se splátkami 1, 2 po 499 Kč. V důsledku prodlení žalované se splátkami 1, 2 dále vzniklo žalobci právo na zaplacení náhrady nákladů dle bodu 6.2. smlouvy ve výši 400 Kč za prodlení o délce 15 dnů, 2krát po 200 Kč. Protože žalovaná nehradila splátky řádně a včas, v souladu s bodem 6.3. smlouvy došlo k zesplatnění celého úvěru k datu 17. 9. 2018. Novou jistinu tvořenou nezaplacenou jistinou a nezaplacenými úroky představovala částka 62.494,05 Kč. S odkazem na bod 6.5. smlouvy žádá žalobce smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení, neboť žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatila novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru. Smluvní pokutu žádá od 19. 9. 2018 do dne vyhotovení žaloby, tedy ve výši 19.684,35 Kč. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů. 3. Z Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/ Smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že žalobce jako poskytovatel úvěru a žalovaná jako klient sepsali tuto listinu dne [datum], od žalobce je zde pak akceptační doložka ze dne [datum]. Ve smlouvě se dohodli na úvěru pro žalovanou ve výši 50.000 Kč, bylo dohodnuto splácení v 36 splátkách po 4.431 Kč s tím, že splátky budou hrazeny nejpozději 14. dne každého kalendářního měsíce, zápůjční úroková sazba činila 162,41 % ročně. Ve smlouvě je u žalované uvedeno číslo účtu [bankovní účet]. 4. Dne [datum] žalobce písemně oznámil žalované schválení úvěru ke Smlouvě o úvěru [číslo] splátky rozvrhl ve splátkovém kalendáři. 5. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že na účet zadaný ve smlouvě [bankovní účet] byla žalované zaslána částka 50.000 Kč dne [datum]. 6. Žalovaná byla opakovaně písemně upozorňována na neuhrazené splátky a na možnost zesplatnění celého úvěru. 7. Z oznámení ze dne 17. 9. 2018 soud zjistil, že žalobce zesplatnil všechny závazky vyplývající ze smlouvy o úvěru [číslo] specifikoval žalované dlužnou částku v celkové výši 63.892 Kč a vyzval žalovanou k zaplacení. 8. Dle karty klienta žalovaná nesplácela splátky řádně a včas. 9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. 11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla v daném případě podána částečně důvodně. Soud má za prokázáno, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z., na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 50.000 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobce řádně v souladu s ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. přezkoumal úvěruschopnost žalované, což doložil zejména pracovní smlouvou, svým šetřením na listině„ Hodnocení klienta“, potvrzením zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance, výplatními lístky, lustrací v rejstřících SOLUS a NRKI. Žalovaná však neplnila svou povinnost, když úvěr řádně a včas nesplácela. Žalobce proto úvěr zesplatnil, vyčíslil žalované dluh a žádal jeho zaplacení. 14. Pokud jde o smluvené úroky ve výši 162,41 % ročně, je tato výše v rozporu s dobrými mravy a proto je toto ujednání neplatné. Z databáze České národní banky časových řad ARAD, tabulka B1 .1.2, vyplývá, že úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice na spotřebu s fixací sazby nad 1 rok do 5 let včetně (ukazatel UK 4) v červnu 2018, kdy byla mezi účastníky uzavřena úvěrová smlouva, činily 8,15 % ročně. Smluvená výše úroků devatenáctinásobně převyšuje sazbu úroků u úvěrů na spotřebu, je zde tedy jednoznačný rozpor s dobrými mravy (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 242/2011 ze dne 15. 5. 2012). S ohledem na znění § 2395 o. z. však žalobci coby věřiteli z úvěrové smlouvy náleží úroky z úvěru, neboť zaplacení úroků je jedním z definičních znaků úvěrové smlouvy (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 3516/2009 ze dne 26. 5. 2011). Proto soud považuje za odpovídající úroky ve výši obvyklé v souladu s ust. § 1802 o. z., podle něhož, mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem a nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Soud proto vyšel z tzv. systému časových řad ARAD a přiznal žalobci úroky ve výši 8,15 % ročně. S ohledem na rozdílnou výši úroků soud vyčíslil úrok do zesplatnění, tj. za dobu od 21. 6. 2018 do 17. 9. 2018 ve výši 993,64 Kč. 15. Žalobci soud přiznal požadovanou smluvní pokutu ve výši 998 Kč za prodlení u splátek č. 1, 2, po 499 Kč, tato byla dohodnuta v bodu 6. 1. smlouvy o úvěru pro případ, že se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 30 dnů, ujednání je v souladu s ust. § 2048 o. z. 16. Dále soud přiznal žalobci požadovanou náhradu nákladů ve výši 400 Kč za prodlení u splátek č. 1, 2 po 200 Kč, když toto bylo ujednáno v bodu 6.2. smlouvy o úvěru. 17. Soud tedy žalobci přiznal částku 52.391,64 Kč zahrnující novou jistinu úvěru ve výši 50.993,64 Kč, smluvní pokutu ve výši 998 Kč, náhradu nákladů ve výši 400 Kč. Úrok z prodlení soud přiznal v souladu s ust. § 1970 o. z. v požadované výši 9 % ročně, která je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 18. V souladu s ust. § 2048 o. z. má žalobce dále nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně, jak bylo ujednáno v bodu 6.5. smlouvy o úvěru, pro případ, že klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru. Úvěr byl zesplatněn dne 17. 9. 2018. Žalobce žádá smluvní pokutu od 19. 9. 2018. Od tohoto dne byla přiznána, a to z nové jistiny 50.993,64 Kč do dne 30. 7. 2019 (den vyhotovení žaloby) ve výši 16.062,99 Kč. 19. Dále soud přiznal úrok od požadovaného data 19. 9. 2018 do zaplacení, a to ve výši obvyklé dle systému časových řad ARAD, tj. 8,15 % ročně z dlužné jistiny 50.000 Kč. Ve zbytku soud žalobu zamítl. 20. S ohledem na částečný úspěch obou účastníků soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.