5 C 282/2019-71 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou ze dne 10. 9. 2019 se žalobce domáhá zaplacení pohledávky 49.711 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 49.711 Kč ve výši 9,75 % ročně od 10. 9. 2019 do zaplacení, pohledávky ve výši 9.372,14 Kč, úroku ve výši 86,1 % ročně z částky 39.778,38 Kč od 1. 3. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 171.475 Kč. K odůvodnění uvedl, že žalobce jako věřitel a žalovaný jako klient uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo] dne [datum]. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 40.000 Kč dne [datum]. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 129,68 % ročně splácet v 48 měsíčních splátkách ve výši 2.977 Kč splatných vždy k 24. dni v měsíci počínaje říjen 2018. Žalobce prověřil úvěruschopnost na základě informací získaných od žalovaného a z databází umožňujících toto posouzení. Poté rozhodl o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Žalovaný však neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek. Do data zesplatnění celého úvěru byly žalobci uhrazeny splátky: 2.977 Kč dne 18. 10. 2018, 2.977 Kč dne 22. 11. 2018. V důsledku prodlení vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1. smlouvy v celkové výši 998 Kč, a to za prodlení o délce 30 dnů se splátkami 3, 4 po 499 Kč. V důsledku prodlení žalovaného se splátkami 3, 4 dále vzniklo žalobci právo na zaplacení náhrady nákladů dle bodu 6.2. smlouvy ve výši 400 Kč za prodlení o délce 15 dnů, 2krát po 200 Kč. Protože žalovaný nehradil splátky řádně a včas, v souladu s bodem 6.3. smlouvy došlo k zesplatnění celého úvěru k datu 27. 2. 2019. Novou jistinu tvořenou nezaplacenou jistinou a nezaplacenými úroky představovala částka 48.313,67 Kč. S odkazem na bod 6.5. smlouvy žádá žalobce smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení, neboť žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatil novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů. 3. Z Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/ Smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že žalobce jako poskytovatel úvěru a žalovaný jako klient sepsali tuto listinu dne [datum], od žalobce je zde pak akceptační doložka z téhož dne. Ve smlouvě se dohodli na úvěru pro žalovaného ve výši 40.000 Kč, bylo dohodnuto splácení v 48 splátkách po 2.977 Kč s tím, že splátky budou hrazeny nejpozději 24. dne každého kalendářního měsíce, zápůjční úroková sazba činila 129,68 % ročně. Ve smlouvě je u žalovaného uvedeno číslo účtu [bankovní účet]. 4. Dne [datum] žalobce písemně oznámil žalovanému schválení úvěru ke Smlouvě o úvěru [číslo] splátky rozvrhl ve splátkovém kalendáři. 5. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že na účet zadaný ve smlouvě [bankovní účet] byla žalovanému zaslána částka 40.000 Kč dne [datum]. 6. Žalovaný byl opakovaně písemně upozorňován na neuhrazené splátky a na možnost zesplatnění celého úvěru. 7. Z oznámení ze dne 27. 2. 2019 soud zjistil, že žalobce zesplatnil všechny závazky vyplývající ze smlouvy o úvěru [číslo] specifikoval žalovanému dlužnou částku v celkové výši 49.711 Kč a vyzval žalovaného k zaplacení. 8. Dle karty klienta žalovaný nesplácel splátky řádně a včas. 9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. 11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla v daném případě podána částečně důvodně. Soud má za prokázáno, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z., na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 40.000 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobce řádně v souladu s ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. přezkoumal úvěruschopnost žalovaného, což doložil pracovní smlouvou, svým šetřením na listině„ Hodnocení klienta“, výplatními lístky žalovaného, lustrací v rejstřících SOLUS a NRKI. Žalovaný však neplnil svou povinnost, když úvěr řádně a včas nesplácel. Žalobce proto úvěr zesplatnil, vyčíslil žalovanému dluh a žádal jeho zaplacení. 14. Pokud jde o smluvené úroky ve výši 129,68 % ročně, je tato výše v rozporu s dobrými mravy a proto je toto ujednání neplatné. Z databáze České národní banky časových řad ARAD, tabulka B1 .1.2, vyplývá, že úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice na spotřebu s fixací sazby nad 1 rok do 5 let včetně (ukazatel UK 4) v září 2018, kdy byla mezi účastníky uzavřena úvěrová smlouva, činily 8,20 % ročně. Smluvená výše úroků patnáctinásobně převyšuje sazbu úroků u úvěrů na spotřebu, je zde tedy jednoznačný rozpor s dobrými mravy (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 242/2011 ze dne 15. 5. 2012). S ohledem na znění § 2395 o. z. však žalobci coby věřiteli z úvěrové smlouvy náleží úroky z úvěru, neboť zaplacení úroků je jedním z definičních znaků úvěrové smlouvy (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 3516/2009 ze dne 26. 5. 2011). Proto soud považuje za odpovídající úroky ve výši obvyklé v souladu s ust. § 1802 o. z., podle něhož, mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem a nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Soud tedy vyšel z tzv. systému časových řad ARAD a přiznal žalobci úroky ve výši 8,20 % ročně. S ohledem na rozdílnou výši úroků soud přepočítal neuhrazenou jistinu a úroky. 15. Žalovanému byla dne [datum] poskytnuta částka 40.000 Kč, do 18. 10. 2018 k ní přirostl úrok 404,40 Kč, tj. 8,20 % ročně z dlužné jistiny, přičemž úhradou 2.977 Kč dne 18. 10. 2018 byl uhrazen přirostlý úrok a dlužná jistina se snížila na 37.427,40 Kč, za dobu od 19. 10. 2018 do 22. 11. 2018 přirostl úrok 294,30 Kč, přičemž úhradou 2.977 Kč dne 22. 11. 2018 byl uhrazen přirostlý úrok a jistina se snížila na 34.744,70 Kč. Za dobu od 23. 11. 2018 do zesplatnění 27. 2. 2019 pak přirostl úrok 757,20 Kč. K datu zesplatnění úvěru tak žalovaný dlužil na jistině částku 34.744,70 Kč a úrok do zesplatnění ve výši 757,20 Kč, celkem nová jistina úvěru činila 35.501,90 Kč. 16. Žalobci soud přiznal požadovanou smluvní pokutu ve výši 998 Kč za prodlení u splátek č. 3, 4, po 499 Kč, tato byla dohodnuta v bodu 6. 1. smlouvy o úvěru pro případ, že se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 30 dnů, ujednání je v souladu s ust. § 2048 o. z. 17. Dále soud přiznal žalobci požadovanou náhradu nákladů ve výši 400 Kč za prodlení u splátek č. 3, 4 po 200 Kč, když toto bylo ujednáno v bodu 6.2. smlouvy o úvěru. 18. Soud tedy žalobci přiznal částku 36.899,90 Kč zahrnující novou jistinu úvěru ve výši 35.501,90 Kč, smluvní pokutu ve výši 998 Kč, náhradu nákladů ve výši 400 Kč. Úrok z prodlení soud přiznal v souladu s ust. § 1970 o. z. v požadované výši 9,75 % ročně, která je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. od 10. 9. 2019 z částky 36.899,90 Kč, s níž byl žalovaný k tomuto datu v prodlení. 19. V souladu s ust. § 2048 o. z. má žalobce dále nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně, jak bylo ujednáno v bodu 6.5. smlouvy o úvěru, pro případ, že klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru. Úvěr byl zesplatněn dne 27. 2. 2019. Žalobce žádá smluvní pokutu od 1. 3. 2019. Od tohoto dne byla přiznána, a to z nové jistiny 35.501,90 Kč do