5 C 296/2020-48 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou ze dne 23. 7. 2020 se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky 14.350 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.870,67 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5.563,07 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 11.051,19 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení ve výši 8,05 %, úroku 23,72 % ročně z částky 11.051,19 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, neboť právní předchůdce žalobce [právnická osoba ] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], [IČO], uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč, které měl žalovaný vrátit spolu s úrokem 2.100 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost 3.000 Kč a za hotovostní splácení v částce 6.000 Kč, to vše v 58 týdenních splátkách po 450 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas. V důsledku fúze sloučením se dne [datum] stala právním nástupcem poskytovatele půjčky [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] (dnes pod názvem [právnická osoba ] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]), [IČO]. Tato společnost postoupila svoji pohledávku za žalovaným dne [datum] na žalobce. Žalovaná částka 14.350 Kč sestává z jistiny 11.051,19 Kč a dlužných úhrad ve výši 3.298,81 Kč. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému soudnímu jednání se bez omluvy nedostavil, soud proto ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených listinných důkazů. 3. Ze smlouvy o půjčce ze dne [datum] [číslo] ze smluvních podmínek vzal soud za prokázané, že [právnická osoba] [anonymizována tři slova], jako úvěrující a žalovaný jako zákazník se dohodli, že uzavírají smlouvu o spotřebitelském úvěru, úvěrující poskytuje zákazníkovi peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit částku spolu s poplatkem ve výši 11.100 Kč s tím, že tento poplatek se skládá z poplatku za administrativní činnost ve výši 3.000 Kč, z úroku ve výši 2.100 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6.000 Kč, v pravidelných 58 týdenních splátkách po 450 Kč RPSN byla stanovena v rámci smluvních podmínek sazbou 75,72 %, výpůjční úroková sazba byla sjednána jako pevná sazbou 23,72 % ročně. Podpisem smlouvy o zápůjčce žalovaný potvrdil, že částku 15.000 Kč převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. 4. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne [datum] a byl vyzván k zaplacení dlužné částky. 5. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Z žalobcem předložených listinných důkazů vyplývá, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru a finanční prostředky byly žalovanému předány. V souladu s ustanovením § 2395 o. z. a v souladu s uzavřenou smlouvou byl žalovaný povinen je vrátit právnímu předchůdci žalobce dohodnutým způsobem. Žalovaný v řízení netvrdil a ani žádným způsobem nedoložil, že by smlouva uzavřena nebyla, že by nárok na vrácení půjčky nevznikl či že by nějakým způsobem zanikl. Ke dni podání žaloby již uplynula doba, ve které měla být půjčka vrácena, proto soud žalobě vyhověl co do požadavku na zaplacení dlužné jistiny. Stejně tak soud žalobě vyhověl, pokud se žalobce domáhá zaplacení úroku z prodlení (v žalobě částečně kapitalizovaného), neboť nezaplacením půjčky ve lhůtě splatnosti, se žalovaný následujícího dne po splatnosti dostal do prodlení s plněním peněžité povinnosti a dle § 1970 o. z. tak žalobci přísluší úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni prodlení. Soud se však neztotožňuje se stanoviskem žalobce, že žalobci přísluší smluvní úrok z půjčky za dobu od data původní splatnosti půjčky do jejího úplného zaplacení ve výši 23,72 % ročně. Z obsahu uzavřené smlouvy totiž vyplývá, že úrok byl mezi smluvními stranami sjednán pevnou částkou. Další úrok ve výši 23,72 % ročně pak byl sice stanoven v rámci smluvních podmínek, které účastníci učinili součástí smlouvy, samotné smluvní podmínky však byly obsaženy na samostatné listině, kterou žalovaný nepodepsal. Mezi textem smlouvy a smluvními podmínkami tak vznikl rozpor, neboť v jednom případě je úrok stanoven pevnou částkou, přičemž z textu smlouvy nelze dovodit, že by se jednalo jen o kapitalizovaný procentní úrok vypočítaný dopředu na dobu předpokládaného trvání smlouvy, ve druhém případě je pak úrok stanoven procentní sazbou. V takovém případě je na místě aplikovat ustanovení § 1751 odst. 2 o. z., dle kterého má přednost ujednání ve smlouvě před ujednáním ve smluvních podmínkách (stejně tak kupř. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 5. 2012 sp. zn. 29 Cdo 589/2010). Soud má tedy za to, že žalobci nevznikl nárok na procentní smluvní úrok, proto žalobu v části, ve které se žalobce domáhá kapitalizovaného úroku do data 29. 11. 2019 a dále úroku 23,72 % ročně od 30. 11. 2019 do zaplacení zamítl. 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.), tak, jak je uvedeno výše ve výrokové části rozsudku, neboť byť byl žalobce ve věci úspěšný jen částečně, jeho míra úspěchu ve věci je vyšší než jeho neúspěch a žalobce má tedy právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které tvoří odměna za právní zastoupení za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepis jednoduché předžalobní výzvy, sepis žaloby) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., po 300 Kč za úkon, paušální náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 citované vyhlášky za tyto tři úkony právní služby po 100 Kč za úkon, zaplacený soudní poplatek z podané žaloby ve výši 800 Kč a 21 % DPH ve výši 252 Kč, celkem 2.252 Kč. Při stanovení míry úspěchu a neúspěchu žalobce ve sporu vyšel soud z toho, že žaloba byla částečně zamítnuta co do příslušenství (smluvního úroku), přičemž z usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 7. 2006 sp.zn. 7 Cmo 507/2005 plyne, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. je nutné považovat za předmět řízení nejen žalovanou jistinu, ale též její příslušenství. Soud proto pro účely stanovení míry žalobcova neúspěchu požadovaný obchodní úrok z úvěru za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení v souladu s ustanovením § 154 odst. 1 o. s. ř. kapitalizoval ke dni 16. 2. 2021 na částku 3.195,88 Kč. Stejně tak bylo nutno kapitalizovat i požadovaný úrok z prodlení, který k datu 16. 2. 2021 činí 1.084,60 Kč. Předmětem řízení k datu 16. 2. 2021 tak byla celkem částka 26.064,22 Kč, přičemž žaloba byla k tomuto datu zamítnuta co do částky 8.758,95 Kč (žalobcem kapitalizovaný úrok 5.563,07 Kč + soudem kapitalizovaný úrok za období od 30. 11. 2019 do 16. 2. 2021). Úspěch žalobce tak činil 66 %, jeho neúspěch se pak rovná 34 % uplatněného nároku. Po odečtení míry žalobcova neúspěchu od jeho úspěchu ve věci tak vychází, že žalobce má nárok na náhradu 32 % vzniklých nákladů řízení, což při celkových nákladech řízení 2.252 Kč (tedy 100 %) odpovídá částce 721 Kč.